Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. | Více info | Rozumím

News to your email

Galerie Hraničář

Vzhledem k vývoji a postupnému uvolňování mimořádných opatření jsme znovu otevřeli Galerii Hraničář v úterý 12. května.

Galerie Hraničář je otevřena v běžné otevírací době ÚT–PÁ 14.00–19.30 h a NE 13.00–18.00 h.

Během mimořádných opatření jsme průběžně pracovali na budoucím programu. Důležité pro nás bylo rozhodnutí, že jsme výstavu Poslední den stvoření prodloužili do 28. srpna. Sledujte naše stránky, kde se postupně dozvíte více o letním programu!

Děkujeme, že s námi zůstáváte.

Pomalu se začínáme vracet zpátky po bezmála dvouměsíčním období karantény do běžného provozu galerie a připravujeme se na otevření. Během mimořádných opatření jsme se rozhodli zaměřit hlavně na děti – rozhodli jsme se přinést naše téma studentům uzavřených škol, a proto ve spolupráci s pedagogy vznikly pracovní listy pro školáky s názvem Cesta chleba, série návodů na tematickou ploškovou animaci a kampaň #SUCHYMEME na sociálních sítích pro teenegery.

V květnu jsme spustili novou sérii tematických podcastů, které zprostředkovávají důležitá témata z doprovodného programu – první z nich se věnuje jezeru Milada. A průběžné můžete navštívit náš Blog, kde pravidelně publikujeme články o tom, jak nastartovat proces stabilizace klimatu a regenerace životně důležitých ekosystémů.

Podcast

K příležitosti výstavy Poslední den stvoření v galerii Hraničář pro vás připravujeme sérii tématických podcastů. Právě probíhající výstava Poslední den stvoření zkoumá antropocentrický a extraktivistický vztah ke krajině, který se projevuje v přesvědčení, že je možné jakýkoliv kus krajiny vytěžit, zpeněžit a upravit podle potřeb člověka, aniž by se zohlednily dalekosáhlé důsledky takového chování.

Ústečtí mileniálové se v jednotlivých dílech budou kriticky věnovat danému stavu a hledat aktuální pozitivní přístupy v oblasti ekologie a udržitelného hospodaření, rozeberou důsledky rekultivací postindustriální krajiny severních čech a společně budou nalézat způsoby, jak opravit zpřetrhané vazby ústečanů k okolní krajině.

 

1. díl: Milada

V červenci to bude 19 let, co bylo zahájeno napouštění hnědouhelného lomu Chabařovice. Na jeho místě se nyní nachází jezero Milada, které je jedním z prvních rekultivovaných jezer na území České republiky. Stejně jako plánování Milady je i první díl našeho hraničářského podcastu značně experimentální. Dozvíte se něco málo o historii lokality, současném stavu i budoucích plánech.

Cesta chleba

Galerie Hraničář připravila pro učitele, rodiče a žáky 1. stupně pracovní listy, na kterých bychom vám rádi ukázali, jak najít nový vztah ke krajině, a to především v našem okolí – v severních Čechách.

3. díl Jedlé rostliny, Cesta chleba, Pranostiky

2. díl: Mono vs. Poly, Meandr a regulovaný tok, Eroze

1. díl: Ekosystémy

Více o galerijní animaci

 

Těžba a rekultivace v Mostecké pánvi

Interaktivní mapa vytvořená Fakultou životního prostředí UJEP speciálně pro výstavu v Galerii Hraničář. Prostřednictvím map zjistíte, co bylo v oblasti Mostecké pánve před velkoplošnou těžbou, jak těžba postupovala a výsledky obnovy krajiny na jednotlivých lokalitách z ptačí perspektivy. Jednotlivé mapy ukazují např. zaniklé Vyklice, kde vznikl důl Chabařovice a aktuální Milada. Mapy ukazují dobu před průmyslovou revolucí, lokality, kde se nacházely rašeliniště, mokřady, kde zanikla města a obce, a kde jsou nová obrovská umělá jezera.

→ otevřít interaktivní mapu

Blog

Formování péče o sdílené statky v 20. a 21. století

Co přinesl rok 1989 z hlediska zacházení s krajinou a znamenal mezník v rozchodu s určitým typem uvažování a praxe? A došlo k formulaci něčeho dalšího či nového? Část odpovědi mohou poskytnout tři grafy, které ilustrují transformaci optikou ekosystémů. Vypovídají o tom, že došlo k několika různým a podstatným změnám.

→ přečíst článek

Další články z Blogu Hraničáře →

Plošková animace aneb vytvořte si vlastní film

Plošková animace je jednou z nejstarších animačních technik. Spočívá ve skládání jednotlivých statických fotografických snímků, které po rychlém přehrání navodí iluzi pohybu. K její tvorbě se využívají převážně dvourozměrné rekvizity, jako jsou například vystříhané obrázky z papírů nebo textilu. Kreativitě se ovšem meze nekladou a použít můžete cokoliv z vašeho okolí. Potřebujete k tomu jen mobilní telefon, improvizovaný stativ a několik věcí, které najdete doma. Tak hurá do toho!

Další díly ploškové animace →

UMA Audioguide

Fotogalerie: Zahájení výstavy Poslední den stvoření

Průvodce výstavou

Poslední den stvoření – průvodce výstavou

Poslední den stvoření:
Rekultivace krajiny na Ústecku dnes i v minulosti

11/3 — 31/8 2020

V krátkém filmu První den stvoření, který v roce 1978 nechala natočit Hlavní redakce propagandy a dokumentaristiky Československé televize, vystupuje legendární odborník na rekultivaci krajiny po těžbě – Stanislav Štýs. Prochází zde „krajinou pustou a bez života”, místy zcela zpustošenými a zdánlivě neúrodnými. V dalších záběrech Štýs vytahuje plány na obnovení krajiny v celém severočeském uhelném revíru, aby prohlásil, že před technologiemi a možnostmi socialistického plánování neexistují překážky a že stejně jako na počátku světa byla země pustá a následně na ní vyrostly rostliny a stala se úrodnou, tak také člověk může přetvořit krajinu ke svým potřebám a na místo bývalých hnědouhelných dolů nechat napustit jezero nebo zasadit ovocný sad. Výstava Poslední den stvoření se vrací k ideovému zázemí odborníků a vědců, kteří rozhodovali o těžení surovin na území severních Čech a o podobách následné rekultivace, a ptá se, zda jsme v současnosti svědci kontinuity tohoto přístupu nebo zda jsme schopni přemýšlet o krajině i jiným způsobem.

Film Angely Anderson sleduje aktuální dění na dvou geograficky i politicky odlišných místech: v Severní Dakotě a Rojavě v severní Sýrii. Ptá se, co se děje s půdou, vodou a dalšími přírodními zdroji ve společnosti, kde nejsou hodnoty podřízené ekonomickým modelům hospodářského růstu a produktivity a principy reprodukční práce, jako je péče o lidské i ne-lidské aktéry, není upozaďována. V promýšlení o stavu současné krajiny může být vizuální umění spojencem – a taky by mělo být, protože v průběhu dějin naší představu o přírodě do značné míry spoluutvářelo. Příroda už ale dávno není mánesovskou divočinou, jejíž živly nám nahánějí strach, ale především rastrem rozparcelovaných pozemků a shlukem čísel: hektarů, metrů do hloubky, kilogramů sklizených surovin a poměrem využitelné a nevyužitelné půdy se směsicí materiálů, které je možné vytěžit, zpracovat, zkonzumovat, prodat a rozdistribuovat. Takový pohled na krajinu, který je formován s ohledem na její ekonomickou využitelnost, je označován pojmem extraktivismus a ve svých instalacích jej rozvíjejí Martin Netočný a Radek Jandera. Na paradox přepisování místa skrze touhu po odpočinku poukazuje ve své instalaci Jan Kvíz, kterého zajímá rámování hydrologických rekultivací firmami a státními podniky, které je mají na starosti. Záběry na rekreanty u jezera Milada nás obloukem navrací zpět k reportáži Československé televize První den stvoření zabírající lidi plavající v jezeře po lomu Benedikt u Mostu. Tak jako před více než čtyřiceti lety, i dnes nás tyto obrazy klamou.

Výstava Poslední den stvoření neposkytuje žádné jednoznačné odpovědi na naše nejpalčivější otázky týkající se půdy a zdevastovaného životního prostředí, ale navrhuje přeskládat vztahy a znaky v obraze krajiny, který spoluutváříme. Jestliže píšeme o konkrétních utopiích, je dobré je také zohlednit v samotné výstavě. Proto je celé první patro Galerie Hraničář věnováno ke vzdělávání a informování o současných rekultivačních strategiích, ale také jako místo workshopů a schůzek, kde je možné o budoucích plánech a různých variacích diskutovat. Jednou ze zásadních otázek, která se v souvislosti s okolím jezera Milada řeší, je vlastnictví pozemků, které by se v budoucnu mělo přesunout ze státu na obce. Důvěra v menší územní celky, tedy posilování pravomocí obcí a komunit, které na daném území žijí, je jedním ze zásadních směrů současné politiky, která usiluje o ekologickou proměnu společnosti.

Program Galerie Hraničář se v roce 2020 se zaměří na posílení aktivit v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, ekologie a ekologické výchovy nebo trvale udržitelného životního stylu. Mezioborový projekt vzniká ve spolupráci s Fakultou životního prostředí UJEP.

Kurátorky a autorky koncepce projektu:
Martina Johnová a Anna Remešová

Vystavující:
Angela Anderson, Radek Jandera, Marie Lukáčová, Jan Kvíz, Martin Netočný, Matthew C. Wilson, Jitka Žambochová

Intervence:
BCAA System, Lea Kupková, Anna Chmelařová

Odborná spolupráce:
Tomáš Uhnák, Johana Zacharová (Fakulta životního prostředí UJEP), ateliér Tečka, David Přílučík a Artyčok.TV

Doprovodný program:
Barbora Kropáčková, Klára Vlachová, Hanka Kokšalová, Evelína Ženíšková a kolektiv Hraničář

Grafický design:
Magdaléna Gurská

––

Vernisáž: 11. 3. 2020 od 18 h
Výstava trvá do 24. 7. 2020

Galerie Hraničář
Prokopa Diviše 1812/7
Ústí nad Labem

Otevírací doba:
út–pá: 14:00–19:30
ne: 13:00–18:00

vstup volný

W: www.hranicar-usti.cz
E: galerie@hranicar-usti.cz
F: https://facebook.com/galerie.hranicar/

→ Tisková zpráva [PDF]
→ Pozvánka [PDF]

Výstava je realizována za laskavé podpory

Mediální partneři

Galerie Hraničář

"Síla umění a kultury je inspirativní a má schopnost měnit lidi, vnímání a společnost."

Idea Galerie Hraničář vychází ze snahy kriticky reflektovat aktuální otázky a konkrétní události ve společnosti. Chceme iniciovat mezinárodní spolupráci, poskytovat příležitost pro učení a sdílení. Galerie podporuje kritické myšlení a nové formy uměleckého a intelektuálního zapojení s pomocí umění, vědy a společnosti. Sestavujeme prostředí, virtuální i skutečná, která nastavují divákovi takové podmínky, aby dílo nerušeně vnímal a inspirovalo ho k jeho vlastní kritické reflexe.

V roce 2016 Veřejný sál Hraničář navázal programovou spolupráci s renomovaným německým partnerem Deutsches Hygiene-Museum Dresden a kooperaci s Fakultou umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Spolupráce s německých partnerem probíhá v otevřeném dialogu a propojením tematických výstav, přičemž smyslem není kopírovat aktuální drážďanské výstavy, ale přinést nový pohled a konfrontaci výstav současného umění s děním na české scéně.

Prostřednictvím výstav současného českého i mezinárodního umění otevírá Galerie Hraničář aktuální témata a diskuzi o nich rozvíjí prostřednictvím různých formátů doprovodných formátů a akcí pro veřejnost. Důležité jsou vzdělávací programy pro studenty a děti.

Galerie Hraničář sídlí v budově bývalého kina Hraničář v centru města Ústí nad Labem. V roce 2014 došlo k znovu oživení celého domu a s ohledem na původní dispozice budovy vznikla tři nová galerijní patra určená nejen pro prezentaci současného umění.

Proběhlé výstavy

Stáří
O vztahu dvou generací

16. 10. 2019 – 21. 2. 2020

Atmosférické poruchy

24. 9. — 5. 10. 2019

Sluneční město

6. 3. 2018 — 26. 7. 2019

Topografie pozornosti
Zpřítomnění

25. 10. 2018 – 1. 2. 2019

Vybudovali jsme…

28. 9 — 5. 10. 2018

Den architektury v Ústí nad Labem

Artenauti

4.—14. 9. 2018

výstava dětských prací z hodin arteterapie

Tvář krajiny

29. 2. 2018 – 20. 7. 2018

Stud

11. 10. 2017 – 9. 2. 2018

Vnitrobloky

6. 9. – 1. 10. 2017

Výstava fotografií
ateliéru Fotografie Lukáše Jasanského
Fakulty umění a designu UJEP

Jak si rozumět?

15. 3. – 15. 7. 2017

#Jazyk

5. 10. 2016 – 15. 2. 2017

jazyk_1_490x570

Dům módy

2. 3. – 13. 7. 2016

dum_mody_490x570_cz