Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. | Více info | Rozumím

News to your email

Galerie Hraničář

Vzhledem k vývoji a postupnému uvolňování mimořádných opatření znovu otevíráme Galerii Hraničář od úterý 12. května.

Galerie Hraničář bude do doby úplného otevření ve dnech 12.–22. 5. přístupná v upravené otevírací době ÚT–PÁ 14–17 h.

Během mimořádných opatření jsme průběžně pracovali na budoucím programu. Důležité pro nás bylo rozhodnutí, že výstavu Poslední den stvoření prodloužíme o 2 měsíce, a to do konce srpna. Sledujte naše stránky, kde se dozvíte víc o letním programu!

Děkujeme, že s námi zůstáváte.

Pomalu se začínáme vracet zpátky po bezmála dvouměsíčním období karantény do běžného provozu galerie a připravujeme se na otevření. Během mimořádných opatření jsme se rozhodli zaměřit hlavně na děti – rozhodli jsme se přinést naše téma studentům uzavřených škol, a proto ve spolupráci s pedagogy vznikly pracovní listy pro školáky s názvem Cesta chleba, série návodů na tematickou ploškovou animaci a kampaň #SUCHYMEME na sociálních sítích pro teenegery.

V květnu spouštíme novou sérii tematických podcastů, které zprostředkovávají důležitá témata z doprovodného programu – první z nich se věnuje jezeru Milada. A průběžné můžete navštívit náš Blog, kde pravidelně publikujeme články o tom, jak nastartovat proces stabilizace klimatu a regenerace životně důležitých ekosystémů.

Podcast

K příležitosti výstavy Poslední den stvoření v galerii Hraničář pro vás připravujeme sérii tématických podcastů. Právě probíhající výstava Poslední den stvoření zkoumá antropocentrický a extraktivistický vztah ke krajině, který se projevuje v přesvědčení, že je možné jakýkoliv kus krajiny vytěžit, zpeněžit a upravit podle potřeb člověka, aniž by se zohlednily dalekosáhlé důsledky takového chování.

Ústečtí mileniálové se v jednotlivých dílech budou kriticky věnovat danému stavu a hledat aktuální pozitivní přístupy v oblasti ekologie a udržitelného hospodaření, rozeberou důsledky rekultivací postindustriální krajiny severních čech a společně budou nalézat způsoby, jak opravit zpřetrhané vazby ústečanů k okolní krajině.

 

1. díl: Milada

V červenci to bude 19 let, co bylo zahájeno napouštění hnědouhelného lomu Chabařovice. Na jeho místě se nyní nachází jezero Milada, které je jedním z prvních rekultivovaných jezer na území České republiky. Stejně jako plánování Milady je i první díl našeho hraničářského podcastu značně experimentální. Dozvíte se něco málo o historii lokality, současném stavu i budoucích plánech.

Cesta chleba

Galerie Hraničář připravila pro učitele, rodiče a žáky 1. stupně pracovní listy, na kterých bychom vám rádi ukázali, jak najít nový vztah ke krajině, a to především v našem okolí – v severních Čechách.

3. díl Jedlé rostliny, Cesta chleba, Pranostiky

2. díl: Mono vs. Poly, Meandr a regulovaný tok, Eroze

1. díl: Ekosystémy

Více o galerijní animaci

 

Průvodce výstavou

Poslední den stvoření – průvodce výstavou

Těžba a rekultivace v Mostecké pánvi

Interaktivní mapa vytvořená Fakultou životního prostředí UJEP speciálně pro výstavu v Galerii Hraničář. Prostřednictvím map zjistíte, co bylo v oblasti Mostecké pánve před velkoplošnou těžbou, jak těžba postupovala a výsledky obnovy krajiny na jednotlivých lokalitách z ptačí perspektivy. Jednotlivé mapy ukazují např. zaniklé Vyklice, kde vznikl důl Chabařovice a aktuální Milada. Mapy ukazují dobu před průmyslovou revolucí, lokality, kde se nacházely rašeliniště, mokřady, kde zanikla města a obce, a kde jsou nová obrovská umělá jezera.

→ otevřít interaktivní mapu

Blog

Formování péče o sdílené statky v 20. a 21. století

Co přinesl rok 1989 z hlediska zacházení s krajinou a znamenal mezník v rozchodu s určitým typem uvažování a praxe? A došlo k formulaci něčeho dalšího či nového? Část odpovědi mohou poskytnout tři grafy, které ilustrují transformaci optikou ekosystémů. Vypovídají o tom, že došlo k několika různým a podstatným změnám.

→ přečíst článek

Další články z Blogu Hraničáře →

Plošková animace aneb vytvořte si vlastní film

Plošková animace je jednou z nejstarších animačních technik. Spočívá ve skládání jednotlivých statických fotografických snímků, které po rychlém přehrání navodí iluzi pohybu. K její tvorbě se využívají převážně dvourozměrné rekvizity, jako jsou například vystříhané obrázky z papírů nebo textilu. Kreativitě se ovšem meze nekladou a použít můžete cokoliv z vašeho okolí. Potřebujete k tomu jen mobilní telefon, improvizovaný stativ a několik věcí, které najdete doma. Tak hurá do toho!

Další díly ploškové animace →

UMA Audioguide

Fotogalerie: Zahájení výstavy Poslední den stvoření

→ zobrazit fotogalerii

Poslední den stvoření: Rekultivace krajiny na Ústecku dnes i v minulosti

11. 3. — 24. 7. 2020

Výstava Poslední den stvoření bude dle plánu otevřena zítra (ve středu 11/3) v 18 hodin. Z důvodu nastalé situace omezujeme pouze program slavnostní vernisáže.

V krátkém filmu První den stvoření, který v roce 1978 nechala natočit Hlavní redakce propagandy a dokumentaristiky Československé televize, vystupuje legendární odborník na rekultivaci krajiny po těžbě – Stanislav Štýs. Prochází zde „krajinou pustou a bez života”, místy zcela zpustošenými a zdánlivě neúrodnými. V dalších záběrech Štýs vytahuje plány na obnovení krajiny v celém severočeském uhelném revíru, aby prohlásil, že před technologiemi a možnostmi socialistického plánování neexistují překážky a že stejně jako na počátku světa byla země pustá a následně na ní vyrostly rostliny a stala se úrodnou, tak také člověk může přetvořit krajinu ke svým potřebám a na místo bývalých hnědouhelných dolů nechat napustit jezero nebo zasadit ovocný sad. Výstava Poslední den stvoření se vrací k ideovému zázemí odborníků a vědců, kteří rozhodovali o těžení surovin na území severních Čech a o podobách následné rekultivace, a ptá se, zda jsme v současnosti svědci kontinuity tohoto přístupu nebo zda jsme schopni přemýšlet o krajině i jiným způsobem.

Film Angely Anderson sleduje aktuální dění na dvou geograficky i politicky odlišných místech: v Severní Dakotě a Rojavě v severní Sýrii. Ptá se, co se děje s půdou, vodou a dalšími přírodními zdroji ve společnosti, kde nejsou hodnoty podřízené ekonomickým modelům hospodářského růstu a produktivity a principy reprodukční práce, jako je péče o lidské i ne-lidské aktéry, není upozaďována. V promýšlení o stavu současné krajiny může být vizuální umění spojencem – a taky by mělo být, protože v průběhu dějin naší představu o přírodě do značné míry spoluutvářelo. Příroda už ale dávno není mánesovskou divočinou, jejíž živly nám nahánějí strach, ale především rastrem rozparcelovaných pozemků a shlukem čísel: hektarů, metrů do hloubky, kilogramů sklizených surovin a poměrem využitelné a nevyužitelné půdy se směsicí materiálů, které je možné vytěžit, zpracovat, zkonzumovat, prodat a rozdistribuovat. Takový pohled na krajinu, který je formován s ohledem na její ekonomickou využitelnost, je označován pojmem extraktivismus a ve svých instalacích jej rozvíjejí Martin Netočný a Radek Jandera. Na paradox přepisování místa skrze touhu po odpočinku poukazuje ve své instalaci Jan Kvíz, kterého zajímá rámování hydrologických rekultivací firmami a státními podniky, které je mají na starosti. Záběry na rekreanty u jezera Milada nás obloukem navrací zpět k reportáži Československé televize První den stvoření zabírající lidi plavající v jezeře po lomu Benedikt u Mostu. Tak jako před více než čtyřiceti lety, i dnes nás tyto obrazy klamou.

Výstava Poslední den stvoření neposkytuje žádné jednoznačné odpovědi na naše nejpalčivější otázky týkající se půdy a zdevastovaného životního prostředí, ale navrhuje přeskládat vztahy a znaky v obraze krajiny, který spoluutváříme. Jestliže píšeme o konkrétních utopiích, je dobré je také zohlednit v samotné výstavě. Proto je celé první patro Galerie Hraničář věnováno ke vzdělávání a informování o současných rekultivačních strategiích, ale také jako místo workshopů a schůzek, kde je možné o budoucích plánech a různých variacích diskutovat. Jednou ze zásadních otázek, která se v souvislosti s okolím jezera Milada řeší, je vlastnictví pozemků, které by se v budoucnu mělo přesunout ze státu na obce. Důvěra v menší územní celky, tedy posilování pravomocí obcí a komunit, které na daném území žijí, je jedním ze zásadních směrů současné politiky, která usiluje o ekologickou proměnu společnosti.

Program Galerie Hraničář se v roce 2020 se zaměří na posílení aktivit v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, ekologie a ekologické výchovy nebo trvale udržitelného životního stylu. Mezioborový projekt vzniká ve spolupráci s Fakultou životního prostředí UJEP.

Kurátorky a autorky koncepce projektu:
Martina Johnová a Anna Remešová

Vystavující:
Angela Anderson, Radek Jandera, Marie Lukáčová, Jan Kvíz, Martin Netočný, Matthew C. Wilson, Jitka Žambochová

Intervence:
BCAA System, Lea Kupková, Anna Chmelařová

Odborná spolupráce:
Tomáš Uhnák, Johana Zacharová (Fakulta životního prostředí UJEP), ateliér Tečka, David Přílučík a Artyčok.TV

Doprovodný program:
Barbora Kropáčková, Klára Vlachová, Hanka Kokšalová, Evelína Ženíšková a kolektiv Hraničář

Grafický design:
Magdaléna Gurská

––

Vernisáž: 11. 3. 2020 od 18 h
Výstava trvá do 24. 7. 2020

Galerie Hraničář
Prokopa Diviše 1812/7
Ústí nad Labem

Otevírací doba:
út–pá: 14:00–19:30
ne: 13:00–18:00

vstup volný

W: www.hranicar-usti.cz
E: galerie@hranicar-usti.cz
F: https://facebook.com/galerie.hranicar/

→ Tisková zpráva [PDF]
→ Pozvánka [PDF]

Výstava je realizována za laskavé podpory

Mediální partneři

Galerie Hraničář

"Síla umění a kultury je inspirativní a má schopnost měnit lidi, vnímání a společnost."

Idea Galerie Hraničář vychází ze snahy kriticky reflektovat aktuální otázky a konkrétní události ve společnosti. Chceme iniciovat mezinárodní spolupráci, poskytovat příležitost pro učení a sdílení. Galerie podporuje kritické myšlení a nové formy uměleckého a intelektuálního zapojení s pomocí umění, vědy a společnosti. Sestavujeme prostředí, virtuální i skutečná, která nastavují divákovi takové podmínky, aby dílo nerušeně vnímal a inspirovalo ho k jeho vlastní kritické reflexe.

V roce 2016 Veřejný sál Hraničář navázal programovou spolupráci s renomovaným německým partnerem Deutsches Hygiene-Museum Dresden a kooperaci s Fakultou umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Spolupráce s německých partnerem probíhá v otevřeném dialogu a propojením tematických výstav, přičemž smyslem není kopírovat aktuální drážďanské výstavy, ale přinést nový pohled a konfrontaci výstav současného umění s děním na české scéně.

Prostřednictvím výstav současného českého i mezinárodního umění otevírá Galerie Hraničář aktuální témata a diskuzi o nich rozvíjí prostřednictvím různých formátů doprovodných formátů a akcí pro veřejnost. Důležité jsou vzdělávací programy pro studenty a děti.

Galerie Hraničář sídlí v budově bývalého kina Hraničář v centru města Ústí nad Labem. V roce 2014 došlo k znovu oživení celého domu a s ohledem na původní dispozice budovy vznikla tři nová galerijní patra určená nejen pro prezentaci současného umění.

Proběhlé výstavy

Stáří
O vztahu dvou generací

16. 10. 2019 – 21. 2. 2020

Atmosférické poruchy

24. 9. — 5. 10. 2019

Sluneční město

6. 3. 2018 — 26. 7. 2019

Topografie pozornosti
Zpřítomnění

25. 10. 2018 – 1. 2. 2019

Vybudovali jsme…

28. 9 — 5. 10. 2018

Den architektury v Ústí nad Labem

Artenauti

4.—14. 9. 2018

výstava dětských prací z hodin arteterapie

Tvář krajiny

29. 2. 2018 – 20. 7. 2018

Stud

11. 10. 2017 – 9. 2. 2018

Vnitrobloky

6. 9. – 1. 10. 2017

Výstava fotografií
ateliéru Fotografie Lukáše Jasanského
Fakulty umění a designu UJEP

Jak si rozumět?

15. 3. – 15. 7. 2017

#Jazyk

5. 10. 2016 – 15. 2. 2017

jazyk_1_490x570

Dům módy

2. 3. – 13. 7. 2016

dum_mody_490x570_cz