BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
Co mohou sdílet lidé žijící na Cínovci, na solných pláních Atacamy či v údolí řeky Jadar? Jak se stal z těžby způsob boje pro klimatické krizi a jak můžeme pomocí umění vytvářet scénáře jiné budoucnosti? V průběhu letošního roku pokračovala část programu Galerie Hraničář ve zkoumání rozporuplného vztahu mezi těžbou lithia a ochranou životního prostředí.
Na samém závěru června proběhl druhý ročník Ústeckého Pridu. Poprvé se tak podařilo sestavit tým, jehož jsem byla i já součástí. Scházeli*y jsme se pravidelně během předchozích měsíců, abychom celou akci připravili*y.
Jak celý festival probíhal a proč je vůbec potřeba takové akce pořádat?
To se vám pokusím v tomto článku „vybarvit“.
I letošní léto přineslo alarmující zprávy o extrémních nebo katastrofických událostech z celého světa, které potvrzují stále markantnější dopady probíhající klimatické krize. Většina současných i minulých zpráv obsahuje už otřepané varování, že opravdu NEMÁME ČAS na přešlapování na místě, že musíme začít jednat PRÁVĚ TEĎ a že pokud lidstvo nenapne všechny síly k řešení, hrozí v dalších desetiletích naší civilizaci KOLAPS.
V roce 2023 jsme získali podporu na výjezd Veřejného sálu Hraničář do centra současného umění a kultury Tabačka v Košicích. Chceme rozvíjet mezinárodní spolupráci a propojovat se s dalšími organizacemi, osobnostmi a poznat nové přístupy a prostory. Hraničářský tým v září vyráží!
„Imaginace je schopnost představit si, jak by věci mohly fungovat jinak a lépe,“ uvádí kurátorka výstavního projektu Kořínky míří dolů, rostlinka stoupá vzhůru, Maro Kraus Hajrapetjan. Galerie Hraničář pokračuje ve své „nerůstové“ výstavní dramaturgii a šestiměsíční galerijní program dedikuje projektu vycházejícímu z principů kritické pedagogiky
a transformativního vzdělávání.
Letošní léto nám výbušně zrůžovělo a tak dvě slova na vyjádření našich pocitů nemohou stačit. Jsme vděčni za diváckou přízeň, kterou jste věnovali našemu programu. Každé naplněné představení, a že jich bylo toto léto hodně, je potěšením a zároveň závazkem přinášet vám kvalitní program i nadále. Bez diváků by bylo kino jenom temnou jeskyní.
Každoročně na sklonku podzimu se prostor Hraničáře promění na ještě čarovnější místo.
Ve dnech 18. – 20. listopadu tady proběhl sedmý ročník festivalu ilustrace, komiksu a videoher FIK ve znamení duchů, přízraků, bludiček
a spirituality.
Léto budiž pochváleno. Je nám jasné, že vaše myšlenky jsou upřené k vodě a dovoleným, nicméně Hraničář nikdy nespí. Tedy krom krátkého vydechnutí v prvním červencovém týdnu, kdy máme zavřeno. A tak jsme pro vás na toto léto nachystali program, který by vás mohl a chtěl usadit do křesel kina.
Ulice se nám začínají rozpalovat a tak je na čase pozvat vás do chladného prostředí kinosálu. Pro osvěžení jsme se s kolegou dohodli, že vám každý doporučí tři filmy, které byste neměli vynechat.
S prvními květnovými teplými dny a hlavně podvečery nastává čas, se kterým, dovolíme si tvrdit, kinaři posmutní. Potenciální diváci dávají přednost setkávání s přáteli na vysluněných zahrádkách a o filmech debatují, čtou si o nich, ale poskrovnu na ně chodí do kina. My v Hraničáři s tím počítáme a snažíme se, aby naše filmová nabídka byla extraordinérní. Květen je prostě krásný měsíc i ve tmě kinosálu.
V dubnu sázíme na evropský film, ale čeká nás vás také japonské anime pro dospělé a těšit se můžete i na českou klasiku.
Letní umělecké soustředění Kritické zóny krajiny pokračovalo ve zkoumání míst, která jsou zásadně ovlivněna těžbou. Letošní interdisciplinární setkání probíhalo na krušnohorském Cínovci a věnovalo se jeho historii spjaté s těžbou cínových a wolframových rud, i možné budoucnosti a dopadům získávání lithia. Během soustředění jsme hledali odpovědi na otázky, zda lze skloubit těžbu lithia s environmentálně a sociálně spravedlivou transformací Ústecka a z jakých předpokladů vychází představy o budoucnosti kraje a ekonomiky.
