BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
„Imaginace je schopnost představit si, jak by věci mohly fungovat jinak a lépe,“ uvádí kurátorka výstavního projektu Kořínky míří dolů, rostlinka stoupá vzhůru, Maro Kraus Hajrapetjan. Galerie Hraničář pokračuje ve své „nerůstové“ výstavní dramaturgii a šestiměsíční galerijní program dedikuje projektu vycházejícímu z principů kritické pedagogiky
a transformativního vzdělávání.
Jak se vypořádat s psychologickou reakcí na ztráty způsobené změnou klimatu nebo ničením životního prostředí? Návštěvníky galerie otázkou provedla role-playing game „Hraničář“ umělců Jana Boháče a Viktora Dedka.
Gamifikace může být jak užitečná, tak nebezpečná. Záleží jen na tom, jak ji využijeme. Její dvousečnost je právě tím, co by nás mělo motivovat k tomu ji zkoumat.
Čas v Hraničáři ubíhá dost svérázným způsobem. Vlastně ho asi nejlépe změříte na výstavní/tematické cykly. A protože už brzy začne cyklus nový (Gamifikace, 22. 2. 2022), tak se ještě naposledy ohlédněme za tím, který právě skončil.
Netradiční doba nás dostává do netradičních situací. Třeba když vám tu mám psát o výstavě, kterou ani nemůžete navštívit. Co ale nejde teď, může už brzy být! Věříme, že během následujících týdnů dojde alespoň k částečnému umírnění současných opatření a vy tak svou šanci dostanete. Mezitím směřujeme našeho snahy do online prostoru nebo do prostoru veřejného, který je právě tématem výstavy Komu patří město, tak buďte s námi.
Ohlédnutí za výstavou BíLá Místa a komentář k její metafoře vyloučení
Bílá místa na mapě dějin a kolektivní představivosti často znamenají mlčení a prázdno. Může to být vyhlazení jazyka, kulturních praktik, dějin a příběhů celých populací lidí. Často jde o populace disciplinované a vykořisťované prostřednictvím typu dominance, který můžeme pro nedostatek jiné terminologie nazvat bělošství (whiteness).
Nová výstava a zahájení půlročního tématu Poslední den stvoření neměly úplně nejšťastnější start. Nejtvrdší vládní opatření přišla už dva dny po jejím otevření. Novou výstavu a performance kolektivu BCAA System tak viděli účastníci konference Krajina po těžbě a pár šťastlivců, kteří se vešli do pomyslné hranice 100 návštěvníků. To ale neznamená, že uzavření Galerie Hraničář naši výstavu udusilo. Jen ji více vytlačilo do online prostoru například v podobě PDF průvodce výstavou, interaktivní mapy Těžba a rekultivace v mostecké pánvi, nahrávkách rozhovorů s umělci, chystané online prohlídky, článků na našem blogu a série podcastů zprostředkovávající slibované hosty z doprovodného programu.
Hraničář ovládla architektura. Je to jen pár dnů, kdy Hraničář vstoupil do druhého poločasu sezóny 2018/2019 a představil svým návštěvníkům další půlroční téma. Novou výstavu a doprovodný program tentokrát shrnuje název Sluneční město.
Cítili jste to? Ten závan zatuchlého vzduchu, kde se mísí stará slova, prach a vůně filtrované kávy? To jsme zrovna oživili náš blog. Jeho vzkříšením si neklademe menší cíle, než abychom vás pravidelně zpravovali o životě v Hraničáři a obecně v Ústí nad Labem. A začneme s tím rovnou.
Z veřejného prostoru a zejména pak z politických a mediálních debat skoro vymizela diskuze o životním prostředí. Dnešní nároky člověka na život a celkový ekonomický provoz devastují přírodu a čím dál tím více se oslabuje vztah člověka a přírody, vytrácí se potřebná citlivost vůči krajině.
Začátkem října to v Galerii Hraničář zase pěkně ožilo. Stejně jako každý půl rok se totiž otevíralo nové téma a s ním i nová výstava. Slovo, které na následující měsíce budovu Hraničáře a jeho program prostoupí, je stud. I když se opíráme hlavně o program spřáteleného drážďanského Muzea hygieny, je téma studu podle nás velmi aktuální a proto i zajímavé.
