Poslední den stvoření

Rekultivace krajiny na Ústecku dnes i v minulosti

Výstava Poslední den stvoření se vrací k ideovému zázemí odborníků a vědců, kteří rozhodovali o těžení surovin na území severních Čech a o podobách následné rekultivace, a ptá se, zda jsme v současnosti svědci kontinuity tohoto přístupu nebo zda jsme schopni přemýšlet o krajině i jiným způsobem.

11. 3. — 24. 7. 2020

V krátkém filmu První den stvoření, který v roce 1978 nechala natočit Hlavní redakce propagandy a dokumentaristiky Československé televize, vystupuje legendární odborník na rekultivaci krajiny po těžbě – Stanislav Štýs. Prochází zde „krajinou pustou a bez života”, místy zcela zpustošenými a zdánlivě neúrodnými. V dalších záběrech Štýs vytahuje plány na obnovení krajiny v celém severočeském uhelném revíru, aby prohlásil, že před technologiemi a možnostmi socialistického plánování neexistují překážky a že stejně jako na počátku světa byla země pustá a následně na ní vyrostly rostliny a stala se úrodnou, tak také člověk může přetvořit krajinu ke svým potřebám a na místo bývalých hnědouhelných dolů nechat napustit jezero nebo zasadit ovocný sad. Výstava Poslední den stvoření se vrací k ideovému zázemí odborníků a vědců, kteří rozhodovali o těžení surovin na území severních Čech a o podobách následné rekultivace, a ptá se, zda jsme v současnosti svědci kontinuity tohoto přístupu nebo zda jsme schopni přemýšlet o krajině i jiným způsobem.

Film Angely Anderson sleduje aktuální dění na dvou geograficky i politicky odlišných místech: v Severní Dakotě a Rojavě v severní Sýrii. Ptá se, co se děje s půdou, vodou a dalšími přírodními zdroji ve společnosti, kde nejsou hodnoty podřízené ekonomickým modelům hospodářského růstu a produktivity a principy reprodukční práce, jako je péče o lidské i ne-lidské aktéry, není upozaďována. V promýšlení o stavu současné krajiny může být vizuální umění spojencem – a taky by mělo být, protože v průběhu dějin naší představu o přírodě do značné míry spoluutvářelo. Příroda už ale dávno není mánesovskou divočinou, jejíž živly nám nahánějí strach, ale především rastrem rozparcelovaných pozemků a shlukem čísel: hektarů, metrů do hloubky, kilogramů sklizených surovin a poměrem využitelné a nevyužitelné půdy se směsicí materiálů, které je možné vytěžit, zpracovat, zkonzumovat, prodat a rozdistribuovat. Takový pohled na krajinu, který je formován s ohledem na její ekonomickou využitelnost, je označován pojmem extraktivismus a ve svých instalacích jej rozvíjejí Martin Netočný a Radek Jandera. Na paradox přepisování místa skrze touhu po odpočinku poukazuje ve své instalaci Jan Kvíz, kterého zajímá rámování hydrologických rekultivací firmami a státními podniky, které je mají na starosti. Záběry na rekreanty u jezera Milada nás obloukem navrací zpět k reportáži Československé televize První den stvoření zabírající lidi plavající v jezeře po lomu Benedikt u Mostu. Tak jako před více než čtyřiceti lety, i dnes nás tyto obrazy klamou.

Výstava Poslední den stvoření neposkytuje žádné jednoznačné odpovědi na naše nejpalčivější otázky týkající se půdy a zdevastovaného životního prostředí, ale navrhuje přeskládat vztahy a znaky v obraze krajiny, který spoluutváříme. Jestliže píšeme o konkrétních utopiích, je dobré je také zohlednit v samotné výstavě. Proto je celé první patro Galerie Hraničář věnováno ke vzdělávání a informování o současných rekultivačních strategiích, ale také jako místo workshopů a schůzek, kde je možné o budoucích plánech a různých variacích diskutovat. Jednou ze zásadních otázek, která se v souvislosti s okolím jezera Milada řeší, je vlastnictví pozemků, které by se v budoucnu mělo přesunout ze státu na obce. Důvěra v menší územní celky, tedy posilování pravomocí obcí a komunit, které na daném území žijí, je jedním ze zásadních směrů současné politiky, která usiluje o ekologickou proměnu společnosti.

Program Galerie Hraničář se v roce 2020 se zaměří na posílení aktivit v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, ekologie a ekologické výchovy nebo trvale udržitelného životního stylu. Mezioborový projekt vzniká ve spolupráci s Fakultou životního prostředí UJEP.

Kurátorky a autorky koncepce projektu:
Martina Johnová a Anna Remešová

Vystavující:
Angela Anderson, Radek Jandera, Marie Lukáčová, Jan Kvíz, Martin Netočný, Matthew C. Wilson, Jitka Žambochová

Intervence:
BCAA System, Lea Kupková, Anna Chmelařová

Odborná spolupráce:
Tomáš Uhnák, Johana Zacharová (Fakulta životního prostředí UJEP), ateliér Tečka, David Přílučík a Artyčok.TV

Doprovodný program:
Barbora Kropáčková, Klára Vlachová, Hanka Kokšalová, Evelína Ženíšková a kolektiv Hraničář

Grafický design:
Magdaléna Gurská

––

Vernisáž: 11. 3. 2020 od 18 h
Výstava trvá do 24. 7. 2020

Galerie Hraničář
Prokopa Diviše 1812/7
Ústí nad Labem

Otevírací doba:
út–pá: 14:00–19:30
ne: 13:00–18:00

vstup volný

W: www.hranicar-usti.cz
E: galerie@hranicar-usti.cz
F: https://facebook.com/galerie.hranicar/

→ Tisková zpráva [PDF]
→ Pozvánka [PDF]

→ Textový průvodce výstavou [CZ]
→ Textový průvodce výstavou [EN]

Projekt je realizován za finanční podpory těchto partnerů:

Ministerstvo kultury ČR
Statutární město Ústí nad Labem
etc. galerie
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Fakulta umění a designu UJEP
Fakulta životního prostředí UJEP

Mediální spolupráce

Artyčok.tv
Enter UL

Projekty v rámci výstavy

Suchý MEME

Co mají společného MEME, postapokalyptické příběhy a Hraničář? Soutěžní série výzev, ve kterých se vydáte po stopách budoucích obyvatel planety Země a budete zdolávat jejich každodenní problémy. Kampaň je součástí doprovodného programu Galerie Hraničář k výstavě Poslední den stvoření.

Jak vidět krajinu – residence

Cílem čtyřdenního soustředění v prostředí Ústí nad Labem a jeho okolí bylo setkat se s jednotlivými aspekty krajiny po těžbě a poznat hlavní hráče, kteří mají na její přetváření vliv.

Plošková animace doma

Plošková animace je jednou z nejstarších animačních technik. Spočívá ve skládání jednotlivých statických fotografických snímků, které po rychlém přehrání navodí iluzi pohybu. K její tvorbě se využívají převážně dvourozměrné rekvizity, jako jsou například vystříhané obrázky z papírů nebo textilu. Kreativitě se ovšem meze nekladou a použít můžete cokoliv z vašeho okolí. Potřebujete k tomu jen mobilní telefon, improvizovaný stativ a několik věcí, které najdete doma. Tak hurá do toho!

Cesta chleba

Pracovní listy pro žáky 1. stupně, ve kterých děti učíme, jak si najít nový vztah ke krajině, a to především v našem okolí – v severních Čechách. Mohou sloužit jako vzdělávací materiál k průřezovému tématu Environmentální výchova. Obohacují výuku o nová témata a propojují teorii s praxí. Nabízíme možnost workshopu společně s naší lektorkou.

Léto u vody

Hraničářská letní škola environmentální výchovy pro děti (příměstský tábor). Hry, dílny, výlety a exkurze mohou poskytnout odlehčovací program pro rodiny v době pokoronavirové.

Podcasty

Nejen ústečtí mileniálové se v jednotlivých dílech kriticky věnují vybranému tématu a hledají aktuální pozitivní přístupy zejména v oblasti ekologie a udržitelného hospodaření. Hovoří nad důsledky rekultivací postindustriální krajiny severních čech a společně hledají způsoby, jak opravit zpřetrhané vazby ústečanů k okolní krajině.

Poslední den stvoření

Přednáška: Tereza Stöckelová

Výlet k jezeru Milada a přednáška s krajinnou ekoložkou Dianou Holcovou z FŽP UJEP

Přednáška : Jan Frouz, půdní biolog

Přednáška: Jak mluvit s dětmi o citlivosti k přírodě?

Hosté:
Karolína Kostínková — učitelka, Lesní školka venku
Barbora Kleinhamplová — umělkyně, členka organizace Institut úzkosti a Futuropolis
Miloslav Kolenatý — pedagog, vyučuje environmentální výchovu na FŽP UJEP
Ondřej Charvát — odborník z Ministerstva životního prostředí

Zahájení výstavy Poslední den stvoření

Galerie Hraničář

"Síla umění a kultury je inspirativní a má schopnost měnit lidi, vnímání a společnost."

Idea Galerie Hraničář vychází ze snahy kriticky reflektovat aktuální otázky a konkrétní události ve společnosti. Chceme iniciovat mezinárodní spolupráci, poskytovat příležitost pro učení a sdílení. Galerie podporuje kritické myšlení a nové formy uměleckého a intelektuálního zapojení s pomocí umění, vědy a společnosti. Sestavujeme prostředí, virtuální i skutečná, která nastavují divákovi takové podmínky, aby dílo nerušeně vnímal a inspirovalo ho k jeho vlastní kritické reflexe.

V roce 2016 Veřejný sál Hraničář navázal programovou spolupráci s renomovaným německým partnerem Deutsches Hygiene-Museum Dresden a kooperaci s Fakultou umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Spolupráce s německých partnerem probíhá v otevřeném dialogu a propojením tematických výstav, přičemž smyslem není kopírovat aktuální drážďanské výstavy, ale přinést nový pohled a konfrontaci výstav současného umění s děním na české scéně.

Prostřednictvím výstav současného českého i mezinárodního umění otevírá Galerie Hraničář aktuální témata a diskuzi o nich rozvíjí prostřednictvím různých formátů doprovodných formátů a akcí pro veřejnost. Důležité jsou vzdělávací programy pro studenty a děti.

Galerie Hraničář sídlí v budově bývalého kina Hraničář v centru města Ústí nad Labem. V roce 2014 došlo k znovu oživení celého domu a s ohledem na původní dispozice budovy vznikla tři nová galerijní patra určená nejen pro prezentaci současného umění.

Dispozice výstavních prostor + fotografie [ZIP]

MgA. Martina Johnová
kurátorka

E: galerie@hranicar-usti.cz
F: facebook

 

Proběhlé výstavy

Projekt "Kreativní vzdělávání v Hraničáři" (registrační číslo 0313000306) se uskutečňuje za finanční podpory Evropské unie – NextGeneration EU.

Projekt "Architektonická studie Hraničář" (registrační číslo 0380000422) zaměřený na vypracování architektonické studie přestavby domu bývalého kina Hraničář v Ústí nad Labem byl financovaný Evropskou unií – NextGeneration EU.