Co to je mono a poly? Mono je jenom jedna věc a jedna věc pořád. Jako kdybyste měli jíst jen chleba s máslem pořád dokola. Poly je hodně, takže byste si mohli vybrat třeba tmavý chleba, bagetu s máslem nebo housku se sýrem. Myšlenka polykulturního pěstování totiž vychází z přírody a její výhodou je, že si rostliny vytváří užitečné vztahy a vzájemně prospívají.

Hlína to nemá vůbec lehké. Moc vody — špatně. Moc sucha — taky špatně. Všimli jste si, že je posledních pár let v létě sucho? Skoro neprší a je málo vody. Půda je rozpraskaná a tak dochází k erozi. Pamatujte si, že eroze – tedy narušování a odnos půdy větrem a vodou – je věc, kterou není radno brát na lehkou váhu.

Když se podíváte na zahradu v tomto čase, možná vás překvapí, že i některé plevely jsou jedlé a hlavně chutné! Je to skvělá příležitost ochutnat divoké rostliny, které nabízí příroda. Například pampelišku, sedmikrásku, ptačinec, kopřivu, kokošku pastuší tobolku nebo šťovík. Až budete příště na výletě, můžete si někde na louce nebo v lese pěkně pochutnat. Možná ani nebudete potřebovat svačinu z domova! Mezi bylinkami je dobré také nechávat vyrůst plevel, chrání totiž půdu před vypařováním vody.

Kde se chleba vzal a jak se peče? Když se ohlédnete zpátky na zahradu, možná tam najdete rostliny, ze kterých by se dal upéct. První chleba totiž obsahoval mouku z obilí, vodu, sůl a kmín. Proč ale dnes naše mámy milují chleba, ve kterých je i kvásek? Kvásek a kvašený chleba vymysleli jednoho dne staří Egypťané, když zapomněli na sluníčku těsto. To díky teplu a působení bakterií vykynulo a oni ho upekli. Tak vznikl první kváskový chléb, který vydrží mnohem déle čerstvý, dobře chutná a skvěle voní! Oproti bílé housce, kde zdravý kvásek není, polykáte do bříška zdravou vlákninu.