Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. | Více info | Rozumím

News to your email

BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu.

Komu patří město

Netradiční doba nás dostává do netradičních situací. Třeba když vám tu mám psát o výstavě, kterou ani nemůžete navštívit. Co ale nejde teď, může už brzy být! Věříme, že během následujících týdnů dojde alespoň k částečnému umírnění současných opatření a vy tak svou šanci dostanete. Mezitím směřujeme našeho snahy do online prostoru nebo do prostoru veřejného, který je právě tématem výstavy Komu patří město, tak buďte s námi.

Už je to pár týdnů, kdy jsme oficiálně zahájili výstavní projekt Komu patří město, jehož součástí je zároveň mezioborový výzkum zaměřený na uměleckou i teoretickou reflexi urbánní etnografie a roli občanských projektů ve veřejném prostoru. Zahájení si můžete připomenout na našem YouTube kanálu.

Kdo má právo na město

Pokud to nebudeme přehánět s cizími slovíčky, tak v půlročním projektu Komu patří město jde především o zprostředkování vybraných středoevropských příkladů dobré praxe od místních komunit, které se ve svém okolí snažily vytvořit funkční společenské nebo materiální zázemí pro důstojný život. 

Opakovaně se ukázalo, že klíčem k vybraným lokalitám je významná role architektů nebo umělců, kteří v projektech působí jako jedni z hlavních hybatelů změn. V tématu veřejného prostoru se pak často objevuje důležitý pojem: právo na město

Právo na město může znamenat právo na veřejný prostor a jiné formy městských společných statků, jako jsou voda, vzdělání, čisté životní prostředí nebo bezpečné ulice. Je to právo podílet se na městském plánování a spoluvytváření městského prostoru nebo právo na kvalitní veřejné služby. 

Jako idea, koncept a politický požadavek bylo „právo na město“ poprvé představeno roku 1968 francouzským marxistickým filosofem a sociologem Henrim Lefebvrem a následně se stalo běžně používaným prizmatem současné společnosti. 

Používají jej jak teoretici města, tak i městská sociální hnutí. V České republice byl tento koncept poměrně neznámý až do druhé dekády dvacátého prvního století, během které si společnost začala stále více uvědomovat negativní dopady neoliberalizace na obyvatelnost postsocialistických měst.

Cílem je proto pro naše město a společnost najít nebo vynalézt nové strukturální principy, které budou založené na společenské i environmentální spravedlnosti a dlouhodobé udržitelnosti.

Město tvoříme společně

Jednou z důležitých osob projektu Komu patří město je současný student oboru Etnologie na Etnologickém ústavu Univerzity Karlovy, Ladislav Zářecký. Ladislav se zabývá urbánní kritickou teorií a antropologií a zároveň působí v Ústí nad Labem. Společně s ním iniciujeme vznik Platformy pro urbánní kreativitu a kritiku, která bude působit paralelně s výstavou Komu patří město a pokusí se otevřít prostor pro urbánní spolu-tvorbu, sdílení poznatků, diskuzi a výzkum města Ústí nad Labem.

K procesu přemýšlení o městě a veřejném prostoru jsme dále oslovili kolektiv architektek a socioložek Spolka, který se zabývá urbanismem a angažováním veřejnosti do tvorby veřejných míst. Rozvíjí vlastní přístupy a formáty transdisciplinárních spolupráce a šíří osvětu o městě prostřednictvím diskuse, vlastního výzkumu, uměleckých a architektonických intervencí a pomocí vzdělávání stakeholderů, organizací, úředníků či běžných obyvatel nebo městských duší. 

Dále spolupracujeme s plzeňskou organizací Pěstuj prostor, která se dlouhodobě věnuje tomu, jak zapojovat veřejnost do péče o rozvoj veřejného prostoru a zvyšovat vzdělanost v oblasti architektury, urbanismu a umění. V letošním roce vydali nový Manuál pro politiky, úředníky a iniciátory projektů a i v Galerii Hraničář budou tento projekt prezentovat. Zároveň si pro nás připravili sérii přednášek spojených s tématem právo na město.

Naše aktivity

Z podstaty samotné výstavy i současné složité situace pro umění a kulturu vycházejí naše aktivity a doprovodný program výstavy.

Podcast

Soustavně pracujeme na sérii tematických podcastů, ve kterých se ústečtí mileniálové kriticky věnují současnému stavu veřejného prostoru a hledají aktuální pozitivní přístupy v oblasti práva na město a života v něm. Přichází se sociálně-kritickými procházkami po ústeckých čtvrtích a společně hledají odpovědi na otázky, kam bychom měli mířit, když požadujeme právo na veřejný prostor, kvalitní prostředí nebo bezpečné ulice. 

Online debaty a diskuze

Odborná debata je výchozím bodem pro řešení složitých témat, jakým je například právo na město. Naší snahou je proto oslovit povolané, aktivní lidi, kteří mají za sebou řadu pozitivních zkušeností s ovlivňováním veřejného prostoru. 

Spolka – (Ne)plánované město

Jak zapojit do procesu přemýšlení o městě a veřejném prostoru komunitu lidí, která ho používá? „Nemusíme radikálně říci, co bychom tu chtěli mít, a že to je na 100 % dobré, ale spíše vymýšlet způsoby, jak to udělat společně, aby to bylo sdíleno a respektováno,“ vysvětluje jejich přístup k péči o veřejný prostor. Zakládající členky Spolky žily a studovaly v zahraničí. Při návštěvách Košic si začaly uvědomovat, že by mnohé ze svých zkušeností mohly využít i doma. Pustily se proto do dobrovolných aktivit souvisejících s veřejným prostorem a začaly řešit problémy jako špatnou dopravu, nefunkční veřejné prostory, neexistující vztahy mezi magistrátem a obyvateli či špatné plánování. Díky svým aktivitám se Spolka postupně stala partnerkou městských institucí.

Architektura soužití – Janek Rous & Architekti bez hranic

Ústecká premiéra cyklu Architektura soužití, kterou uvádí autoři Janek Rous a Karolína Kripnerová s Vojtěchem Sigmundem (Architekti bez hranic).

Výchozím motivem pro vznik dokumentárního cyklu je snaha o demýtizaci pojmů, jako je sociální bydlení, problémové lokality, vyloučenost, znevýhodněnost. Zaměřuje na středoevropské příklady tzv. dobré praxe, kde se místní komunity pokoušejí vytvořit, povětšinou svépomocí, funkční společenské či materiální zázemí pro důstojný život. Klíčem k vybraným lokalitám je významná role architektů či umělců, kteří v projektech působí jako jedni z hlavních hybatelů změn.

Co se děje ve veřejném prostoru a proč? — Ústí vs. Drážďany

Jak se na našem životě podepisuje architektura a jak jako občané můžeme ovlivnit podobu míst, kde žijeme? Co musí splňovat veřejný prostor, aby se v něm jeho obyvatelé cítili dobře a bezpečně? Jaký význam má pro město veřejná zeleň? A jak budovat lepší městskou infrastrukturu pro chodce a cyklisty? Nestačí jen umisťovat hezké lavičky a zakládat cyklostezky, je nutné promýšlet situaci v celkovém kontextu – kdo vlastní jaké pozemky a kdo v konečném důsledku z tohoto zvelebování má prospěch.

Město jako příběh — městská džungle a kresba jako nástroj změny

Jak se žije ve městě v roce 2020? Jak se proměnila v posledních letech urbánní krajina a její obyvatelé? Kdo je dnes v centru města jako doma a jak se mohou k veřejnému prostoru vztahvat ti ostatní? Otázky urbanizace, gentrifikace, kolektivizace a sharingu, právo na město, nová divočina a další témata spojená s městem očima patnácti mladých ilustrátorů z Čech i zahraničí v limitované prodejní sérii riso & síto plakátů.

Hraničář dětem: Prostorová animace

V kreativním workshopu se účastníci zamýšlí, jak vypadá okolí jejich domova a jestli v něm tráví volný čas. Co všechno se dá dělat na ulici? A co bychom tam rádi dělali? Náměty na zamyšlení a podněty k tomu, jak jako dítě alespoň trochu přispět k diskuzi o prostoru pro lidi. Stejně jako u animovaného filmu platí, že malými kroky můžeme dojít k něčemu, na co jsme právem pyšní.

Moje místo, moje město: Pracovní listy (nejen) pro žáky a učitele

Každé město a městečko je učebnicí sociálních vztahů ve veřejném prostoru. Česká společnost se prezentuje jako svobodná občanská společnost. Odtud pramení liberální definice veřejných prostranství jako míst přístupných každému bez omezení v zákoně o obcích. Chceme-li, aby tomu tak skutečně bylo, vyžaduje to od nás všech toleranci a ohleduplnost vůči druhým, vlastnosti, které je potřeba pěstovat od dětství. Ochotu připustit, že ačkoliv jsem přišel do parku odpočívat a číst si noviny nebo knihu, stejné právo pobývat zde má i skupina hlasitě se smějících dospívajících opodál a paní venčící psa. 

Pracovní listy vznikly jako vzdělávací materiál k výstavě Komu patří město pro Galerii Hraničář v Ústí nad Labem. Galerijní animace on-line a pracovní listy ke stažení jsou určené pro žáky na 1. a 2. stupni základních škol. Obohacují výuku o nová témata, odkazují k uměleckým dílům na výstavě a propojují teorii s praxí.

Na co se těšit? 

Výstavní projekt Komu patří město oficiálně potrvá do 20. 2. 2021. Do té doby se můžete těšit na celou řadu aktivit v rámci našeho doprovodného programu. Sledujte proto webové stránky Hraničáře a facebookové stránky Veřejného sálu Hraničář a Galerie Hraničář. 

Výstava Komu patří město

Participující umělci a kolektivy: Janek Rous a Architekti bez hranic (Vojtěch Sigmund a Karolína Kripnerová), Spolka, Pěstuj prostor, Participativní platforma pro urbánní kreativitu a kritiku, Urban Jungle, Kateřina Houbová

Spolupráce: Jan Hrouda, Barbora Müllerová

Autoři koncepce: Martina Johnová a Ladislav Zářecký

Doprovodný program: Barbora Kropáčková, Václav Pata, Klára Vlachová, Karolína Hruboňová, Hana Kokšalová

Vizuální identita: Magdaléna Gurská