BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
Sváteční konec září znamenal oslavy deseti let od znovuobnovení Hraničáře a jeho restartu pod novým jménem – Veřejný sál Hraničář. Jeho nový provoz v sobě snoubí nejen kino, jak tomu bylo původně, je více kulturním prostorem spolu s navázanou komunitou lidí, kteří se věnují vyžití v Ústí nad Labem.
Za několik hodin začne v nově zprovozněném kině Hraničář premiéra divadelní hry Kráska z Leenane ústeckého Činoheráku. Možná. Tým lidí, kteří poslední půlrok usilovně pracovali na tom, aby se to stalo, právě řeší možná rizika a stojí před otázkou, zda představení spustit, či ne. Herci jsou připraveni, technicky vše funguje. Hrozí ale politicky motivované úřední obstrukce s vysokými pokutami nebo i policejní uzavření budovy těsně před začátkem akce.
Kouzlo a půvab Ústí nad Labem pro mě tkví právě v jeho syrovosti, nedokonalosti a často i rozpačitosti. Neutěšený stav do jisté míry nevnímám pouze jako jistotu k lamentování, ale jako podnětný moment. Jak se městu přiblížit? Doufám, že právě aktivitami, které Hraničář dlouhodobě iniciuje. I z toho důvodu jsem chtěl přispět sérií veřejných diskuzí a přednášek, jež tematizují aktuální výzvy architektury, urbanismu a infrastruktury městského prostoru, a přirozeně tak navázat na již rozpracovaná témata.
Nová síť z. s. ve spolupráci s českými rezidenčními centry již čtvrtým rokem uskutečňuje mezinárodní rezidenční program ART-IN-RES podporující tvůrčí a manažerské rezidenční pobyty se zaměřením na oblast současného divadla, tance a dalších příbuzných performativních žánrů. V letošním roce získal podporu skupinové rezidence Kolektiv PYL: Maria Komarova (BY), Světlana Silič (BY), Theresa Schrezenmeir (DE), aby mohl během hraničářského léta zkoušet a pracovat na realizaci projektu Zelená tráva, modrá obloha.
V pátek 26. dubna začal v prostorech již tak příjemně analogového Hraničáře vylepšených rozmístěnými kinařskými artefakty 0. ročník třídenního Analog Festu zaměřeného na fyzická média. O tom jaké to bylo z pohledu návštěvníka se dozvíte v tomto článku.
Již samotná cesta z pražského Hlavního nádraží na festival bývá vždy sama o sobě svátkem. Původně jsem zamýšlel cestovat s přáteli ze sdružení Xaoxax, ale domluva s umělci nebývá nejjednodušší a do společně zvoleného vlaku nedorazili. O to větší překvapení mě čekalo na první zastávce, kde si do mého vagónu přistoupila jedna z hvězd letošního FIKU, docentka Michaela Kukovičová.
Co mohou sdílet lidé žijící na Cínovci, na solných pláních Atacamy či v údolí řeky Jadar? Jak se stal z těžby způsob boje pro klimatické krizi a jak můžeme pomocí umění vytvářet scénáře jiné budoucnosti? V průběhu letošního roku pokračovala část programu Galerie Hraničář ve zkoumání rozporuplného vztahu mezi těžbou lithia a ochranou životního prostředí.
Na samém závěru června proběhl druhý ročník Ústeckého Pridu. Poprvé se tak podařilo sestavit tým, jehož jsem byla i já součástí. Scházeli*y jsme se pravidelně během předchozích měsíců, abychom celou akci připravili*y.
Jak celý festival probíhal a proč je vůbec potřeba takové akce pořádat?
To se vám pokusím v tomto článku „vybarvit“.
I letošní léto přineslo alarmující zprávy o extrémních nebo katastrofických událostech z celého světa, které potvrzují stále markantnější dopady probíhající klimatické krize. Většina současných i minulých zpráv obsahuje už otřepané varování, že opravdu NEMÁME ČAS na přešlapování na místě, že musíme začít jednat PRÁVĚ TEĎ a že pokud lidstvo nenapne všechny síly k řešení, hrozí v dalších desetiletích naší civilizaci KOLAPS.
Každoročně na sklonku podzimu se prostor Hraničáře promění na ještě čarovnější místo.
Ve dnech 18. – 20. listopadu tady proběhl sedmý ročník festivalu ilustrace, komiksu a videoher FIK ve znamení duchů, přízraků, bludiček
a spirituality.
Letní umělecké soustředění Kritické zóny krajiny pokračovalo ve zkoumání míst, která jsou zásadně ovlivněna těžbou. Letošní interdisciplinární setkání probíhalo na krušnohorském Cínovci a věnovalo se jeho historii spjaté s těžbou cínových a wolframových rud, i možné budoucnosti a dopadům získávání lithia. Během soustředění jsme hledali odpovědi na otázky, zda lze skloubit těžbu lithia s environmentálně a sociálně spravedlivou transformací Ústecka a z jakých předpokladů vychází představy o budoucnosti kraje a ekonomiky.
Výzkumný projekt Kartografie (Eko)systémů: Black Edition je výsledkem snah iniciativy yo-yo, známé vydáváním kulturní mapy RurArtMap zachycující od roku 2010 kulturní a umělecké iniciativy v českých regionech. Dvouletý projekt nadace Agosto Foundation, získal též podporu fondů EHP na vznik tištěné obsáhlé publikace a mapy Black Edition, ale také na zřízení webových stránek, výstavy a uskutečnění fóra Kartografie (Eko)systémů, o kterém zde bude řeč nejvíce.
