Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. | Více info | Rozumím

News to your email

BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu.

Ten zatrápený argument chodníkem

Pokud se máme bavit o veřejném prostoru v Ústí nad Labem, nemůžeme vynechat jedno zásadní a přitom tak banální téma. Chodníky. Není to tak sexy jako třeba revitalizace brownfieldů, rekonstrukce městských bulvárů, umělecké intervence do veřejného prostoru, udržitelná architektura nebo jiné téma, které zrovna frčí, ale rozhodně je neméně důležité. Jde totiž o skvělý lakmusový papírek fungování konkrétního města. 

Když otevřete libovolnou ústeckou skupinu na Facebooku nebo se zeptáte náhodných kolemjdoucích, co jim na Ústí vadí, asi se nejčastěji dozvíte, že vedle nepořádku jsou to rozbité chodníky. Stala se z toho už taková ústecká mantra, za kterou lidé schovávají svoji zoufalost z vývoje města a nepřicházející změny. A kdo by se jim divil. 

Problém ale je, že se z rozbitých chodníků stává zároveň i výmluva politiků pro neschopnost řídit město. Proč nemůžeme přidat sportu nebo kultuře? Nebylo by na chodníky. Proč nemůžeme investovat do městského bytového fondu? Nebylo by na chodníky. Proč nemáme Kancelář architektury města? Však vy víte… 

Je smutné, když se dozvíte od představitelů města, že peníze na umělecké galerie jsou něco jako třešnička na dortu, kterou si můžeme dopřát, až budeme mít peníze na ty důležitější věci, jako jsou opravené chodníky. Na první pohled to možná dává smysl, ale už při troše zamyšlení vám dojde, že je to naprostý blábol a příznak nekompetentního uvažování libovolného radního, který tento argument chodníkem použije. 

Rozbité chodníky totiž nejsou ani tak problém jako spíš příznak problému. 

Foto: Aleš Bárta

Představme si fungování města jako pyramidu. Na spodku pyramidy máte funkce, které pocítíte, jakmile vkročíte do města. Nepotřebujete za ně utrácet své peníze a nemusíte ve městě dokonce ani trvale bydlet. Jsou to záležitosti jako dostatek košů, pořádek ve městě, opravené chodníky a silnice, reklamní smog, upravená zeleň, pocit bezpečí, aj.

Na druhé úrovni pyramidy máte funkce spojené hlavně s občanskou vybaveností. Mít se jít kam bavit (kultura, sport, restaurace, kavárny, vyhlídky…), mít kam jít s dětmi, dostatek kvalitních škol, atd. 

A na třetí úrovni máte funkce spíše odborné, na které potřebujete už něco vědět o fungování města, o jeho úřadech a o politické scéně. Je to například kancelář architekta města, dobře nastavené kompetence a financování obvodů, fungující komise a Rada města, dlouhodobá vize města, aj.

Paradoxní je, že na nejvyšší úrovni jsou právě ty mechanismy, které příliš nevnímáte, pokud nevíte, jak by měly fungovat správně. Naopak na té nejspodnější máte ty nejviditelnější. Proto politici často schovávají ty opravdové problémy z vrchní části pomyslné pyramidy, které jsou v prvé řadě jejich zodpovědností, za zástupné, dobře viditelné problémy. Možná je to i příznak naší doby, kdy se premiér České republiky utápí v mikromanagementu úkonů, které vlastně vůbec řešit nemá, jen aby bylo vidět, že maká. Stejně tak se očekává od zastupitelů města, že jsou zodpovědní za opravu každého jednoho chodníku. Přitom by mělo být jejich prací spíše vytvářet dostatečně funkční mechanismy, aby město mohlo udržitelně fungovat a prosperovat (včetně oprav chodníků).

Když se na tu pyramidu podíváte, musím vám být jasné, že logika města funguje odshora dolů, nikoliv odspodu nahoru. To znamená, že opravené chodníky nepřinesou dobře fungující město s kvalitní správou, ale dobře fungující město s kvalitní správou zajistí opravené chodníky. A to je to, o čem mluvím. Rozbité chodníky jsou příznakem chudého a špatně fungujícího města. Nic jiného. 

Jak z toho ale ven?

Ačkoliv je to komplexní téma, v zásadě musíme pracovat na třech velkých problémech. Zaprvé musí město zbohatnout. To je sice asi každému naprosto jasné, ale nešlo to nezmínit. Bez peněz prostě moc parády neuděláte a Ústí jich potřebuje opravdu hodně díky nezodpovědnému hospodaření minulých vlád. Jen na komunikacích máme údajně dluh stovek milionů korun šplhající až k jedné miliardě.

Peníze do města můžete dostat několika způsoby. Zaprvé vám z města nesmí odcházet lidi, ale naopak sem přicházet. Odliv (obzvláště mladých) lidí je dlouhodobý a jeden z nejzásadnějších problémů města. Jakmile se dostanete jako město do vyšší kategorie podle počtu obyvatel, dostanete v rámci rozpočtového určení od státu vyšší výnosy z daní. Jednoduše: víc lidí = víc peněz; míň lidí = míň peněz. 

Ideálně sem musíte dostat skupinu lidí s vyššími příjmy, kteří tu své peníze utrácí a tím se město dále rozvíjí například v oblasti služeb. To ale mimo jiné znamená, že město musí mít dobrou dopravní návaznost na jiná města, přívětivé podnikatelské prostředí, dostatek možností trávení volného času, atd. Třeba právě ty galerie nebo divadla, do kterých tito lidé rádi chodí. Myslíte si, že tu zůstanou mladí vzdělaní lidé, když tu nebudou mít, co dělat? Když se tu nebudou cítit dobře? Sotva. Ani za všechny chodníky světa. Bohatnutí města by bylo téma asi na celou knížku od daleko chytřejších lidí, ale v principu mi zde jde právě o to, aby město mělo svým obyvatelům co nabídnout. 

Foto: Aleš Bárta

Druhým problémem je pak kvalita správy města. Jak efektivně dokáže město řešit své problémy a údržbu svého majetku. Mluvím tu například o Kanceláři architektury města (KAM), která by měla rozvoj a údržbu města řešit dlouhodobě dopředu. To znamená s nadhledem nad jednotlivá volební období a nestálou politickou reprezentaci města. S tím pak souvisí i dobře připravená vize města. Jak se takové věci projeví? 

Například nebudeme muset předělávat něco, co jsme za draho postavili, protože jsme původně připravili špatné zadání. Nebo díky pravidelné a plánované údržbě ušetříme za případné nákladné opravy. Nebo si představme například ulici, kterou chceme rekonstruovat a zároveň opravit ty naše zatrápené chodníky. KAM může už dopředu naplánovat, že ulici budeme rekonstruovat, jakmile se tato ulice rozkope z důvodů oprav městských sítí. Toho pak můžeme využít nejen k opravě chodníků, ale k dalším úpravám, jako je přidání stromů, úspornějšímu řešením sloupů pro vedení trolejí a veřejného osvětlení, atd. V tu chvíli to možná bude nákladnější, než kdybychom pouze opravili chodník, ale dlouhodobě to městu ušetří peníze, protože zvládneme několik důležitých kroků najednou. 

Je to jako, když jdete nakupovat jídlo. Také nakupujete více surovin, než kolik jich potřebujete k uvaření večeře, protože vám to ve výsledku do budoucna ušetří peníze a čas. V tuto chvíli ale naše město funguje v podstatě stejně jako člověk, který jde nakoupit pokaždé, když chce jít vařit. Tzn. neúsporně a neefektivně.

Zároveň to ale chce zkušené politiky, kteří vědí, co chtějí (a mají k tomu mandát od voličů). Moc lehce se dá ztratit v doporučeních a vyjádření odborů nebo jiných orgánů, proč něco nejde. Takový politik, který dá pouze na jejich vyjádření pak vlastně neudělá nic špatně. S důrazem na: neudělá nic.

Foto: Aleš Bárta

Třetím problémem je pak funkční nastavení statutu města a jeho obvodů. Vsadím se, že většina lidí v našem městě o něčem jako statut města nikdy neslyšela. Je to věc, která nikoho moc nezajímá a nikdo jí moc nerozumí. Je to ale jeden z nejzásadnějších problémů v nastavení fungování našeho města. 

V současné době totiž není vždy jasné, které chodníky patří komu a zodpovědnost za ně si přehazuje obvod s magistrátem jako horkou a zároveň smradlavou bramboru. A zdaleka nejde jen o chodníky. Ale i v případech, kde to jasné je, stejně obvody dojedou na to, že nemají peníze. Situace je totiž taková, že největší podíl peněz a moci si pod sebe nahrabal magistrát, a obvody (snad s výjimkou koncentrované Severní Terasy) prakticky živoří z toho, co jim Magistrát ulije. Pohodlní pasivní politici na obvodech se pak vymlouvají, že nemají peníze nebo pravomoc, a naopak ti aktivní zase často narážejí na limity, které jim Magistrát vytváří. Teď jak poznat, kteří jsou kteří, že? No, to už je práce pro občana.

Foto: Aleš Bárta

Tím bych téma rozbitých chodníků uzavřel. Abyste tento příznak (nikoliv problém) vyřešili, potřebujete, aby město bohatlo, aby mělo funkční odborný aparát správy města, a aby mělo vyřešené vztahy mezi magistrátem a obvody. 

Se strategií naplňující podmínku bohatnutí nebude v konkurenčním prostředí okolních měst Ústí nikdy hotové. Na tom se musí pracovat tvrdě a neustále. Naproti tomu například vytvoření KAM a úprava statutu města mohou být při politické vůli hotové do roka, maximálně do dvou. 

Je asi jasné, že město z chudoby a neefektivního fungování nevyléčíte za měsíc, za rok, ani za jedno celé volební období, ale dokud se ten první krok neudělá, mnoho se nezmění. Pozitivní zprávou je, že řada z těchto témat se v současné době už řeší, a tak můžeme doufat, že Ústí čeká vykročení dobrým směrem. Mějme ale trpělivost, na našem městě se už vyřádilo tolik politiků a různých kmotrů, že náprava není nic prostého.

Až si tedy příště zase ukopnete palec na našich zábavných chodnících, zkuste si udržet nadhled a nerozčilovat se hned nad galeriemi a podobnými výmysly, které podle politiků užírají peníze na chodníky. Naopak svůj hněv spíše směřujte na ty politiky, kteří neumějí nastavit potřebné procesy, abychom mohli žít v bohatém a fungujícím městě.