BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
Léto budiš pochváleno a obzvláště to filmové. Teploty pozvolna stoupají a slunko nám dokazuje svou sílu. Až budete mít dost chorvatských pláží, vězte, že chladivá náruč kinosálu je vám plně k dispozici. A tentokráte v běžném režimu, na který jste zvyklí. Rádi vás schováme v potemnělém hledišti. Jako návdavek jsme pro vás nachystali zajímavý program.
V knize Tichá dřina pojednává Kateřina Nedbálková o dělnících a dělnictví v rámci továrny Tomáše Bati a na vesměs opěvovaného průmyslníka poskytuje kritický pohled. Tomáš Baťa ve své době patřil s Johannem Schichtem mezi nejznámější a nejdůležitější průmyslníky. Na tyto velikány, kteří jsou dodnes součástí symbolu československého hospodářského vývoje, je potřeba nahlížet i kritičtějším okem. Inspirována publikací Nedbálkové jsem se rozhodla pokusit zprostředkovat pohled na Schichta, který ho nezvelebuje.
V pátek 26. dubna začal v prostorech již tak příjemně analogového Hraničáře vylepšených rozmístěnými kinařskými artefakty 0. ročník třídenního Analog Festu zaměřeného na fyzická média. O tom jaké to bylo z pohledu návštěvníka se dozvíte v tomto článku.
Již 129 let baví biograf miliardy lidí po celém světě. Čelil příchodu televize, videokazet, DVD či streamovacích platforem a stále má co nabídnout. Nejen že můžete vidět čerstvé filmy, ale to kouzlo velkého plátna, kvalitního zvuku a sdílení emocí je nepřenosné. Nehledě na to, že v Hraničáři si jej užijete s oblíbeným drinkem v ruce. Pojďme tedy na červnový výběr z hroznů.
Aktuální výstava v Galerii Hraničář se týká práce. Jak už i kurátorka, Petra Widžová, v úvodu jedné z komentovaných prohlídek, říká – na to, co z nás jednou bude, se ptáme už ve školce. Kéž by ta vysněná práce, na kterou si jako děti hrajeme, odpovídala v budoucnu našim dětským představám. Ke svým vzpomínkám na předškolní léta se vrací jedna z umělkyň. Barvičkami na sklo Anna Štefanová v oknech Hraničáře demonstruje zkušenostmi nezatěžkanou naivitu, s níž jako děti o zaměstnání přemýšlíme.
Dostal jsem od šéfa Aleše Bárty úkol, abych se rozepsal o projekcích kina Hraničář, co nás i vás čekají v květnu. Už to odkládám nějaký ten den, ale dnes už bych to měl napsat a Alešovi poslat. Odkládám to proto, že pořádně nevím, kde bych začal. A taky proto, že jsem takovej posmutnělej, jak se filmům u nás v kině v průběhu dubna nedaří dostat vás do kina. Konzultuju to pořád s kamarádama, s kolegama. Prý je to všude stejné, léto přišlo brzo, lidi chtějí sedět venku na zahrádce a slunit se. Ale jak je možný, že nechodí ani teď, když je venku zima a na zahrádce se sedět nedá. Co děláme blbě?
Dubnové kino vám přinese smršť premiér, novinek i počínajících legend stříbrného plátna. Také jsme přichystali jednu specialitu, přímý přenos divadelního představení Dejvického divadla. Ale než jsem se dostal k tomuto textu, tak je představení vyprodáno. Snad to příště stihnu. No nic. Pojďme tedy na to, co by vám rozhodně nemělo uniknout a na co jsou stále volné vstupenky.
aneb zamyšlení nad triádou: workoholismus, přetížení a vyhoření
Když slyšíte či čtete slovo „workoholismus“, co se vám vybaví? Stále prominentnější problém? Jeho definice jakožto „behaviorální závislosti“? Nebo snad stereotypní obrázek přepracovaného, týdny nevyspalého byrokrata?
S novým rokem přišla do českých kin čerstvá várka filmů hodných pozornosti. Kromě výběru severských snímků na diváky oblíbené přehlídce Scandi se promítá novinka řeckého režiséra Jorgose Lanthimose a producentky a herečky Emmy Stone, která si ve filmu zahrála i hlavní roli. Stone s až neuvěřitelně velkou profesionalitou zvládla v průběhu snímku budovat velmi rozporuplný charakter Belly, dívky, kterou riskantní operací vrátil do života podivínský doktor Godwin Baxter, a jejíž postava prochází enormním vývojem.
Již samotná cesta z pražského Hlavního nádraží na festival bývá vždy sama o sobě svátkem. Původně jsem zamýšlel cestovat s přáteli ze sdružení Xaoxax, ale domluva s umělci nebývá nejjednodušší a do společně zvoleného vlaku nedorazili. O to větší překvapení mě čekalo na první zastávce, kde si do mého vagónu přistoupila jedna z hvězd letošního FIKU, docentka Michaela Kukovičová.
Březen v Hraničáři patří již tradičně filmům s hvězdnou aurou. Asi vás teď napadne, co to je? Odpověď je snadná. Toto označení nesou snímky, které jsou nominovány nebo již obdržely některé z prestižních filmových ocenění (Zlatý glóbus, Ceny Akademie – Oscars či Český lev). Chceme těmto hvězdným bijákům dát ještě jednou možnost ukázat se na velkém plátně, než je pohltí streamovací platformy. A vězte, že bude na co koukat. Ale nebojte, bude prostor i na premiéry a legendy kinematografie.
reflexe výstavy Pěstovat plevel, sklízet vichřici
Podtitul výstavy na webových stránkách, tedy to, k čemu se většina lidí dnešní doby dostane nejdříve, zní: „Název výstavy spojuje dvě zdánlivě paradoxní aktivity, a to aktivní udržování plevele – neproduktivní a tradičně nežádoucí rostliny – a sklízení vichřice odkazující k zužitkování silného, obvykle ničivého větru. Jak se právě plevel a vichřice pojí s myšlenkami ekofeminismu?“ A jak tedy tato dvě zdánlivá opozita s ekofeminismem souvisejí, je otázka, kterou výstava zodpovídá prostřednictvím širokého spektra vybraných děl.
