BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
Padla na mě řada a mám sepsat dubnový blog. Samozřejmě že už pár hodin přemýšlím, o čem psát. Protože je zrovna sobota a tohle zrovna hlava ví, nečekejte zázraky. Žádné hluboké analýzy, žádná stanoviska, kritiky nebo glosy – jen pár osobních tipů.
Ačkoliv existují vývojáři, kteří dokáží vytvořit úspěšnou hru sami, týmová spolupráce je stále standardem a je nezbytná pro vývoj mohutnějších herních titulů. A právě Game Jam je platformou, která přispívá k propojování stávajících ale i potenciálních aktérů ve videoherním vývoji.
Tak je to tady. Svátek všech milovníků stříbrného plátna v podobě dvou nejprestižnějších cen je doslova za dveřmi. Za velkou louží netrpělivě očekáváme, jak dopadne Academy Awards – Oscars a v tom našem rybníčku cena České filmové a televizní akademie Český lev. Jako každý rok Kino Hraničář u toho nesmí chybět. A proto jsme pro vás nachystali retrospektivu toho nejlepšího z loňského roku. Filmy s hvězdnou aurou znovu zazáří na hraničářském plátně. Před tím, než je pohltí černá díra streamovacích platforem.
Festival FIK se každoročně těší velké návštěvnosti. Při loňském posledním ročníku tomu nebylo jinak, přesto účast při sobotní podvečerní vernisáži site-specific výstav předčila očekávání. Za doprovodu humorného komentáře Ladislava Čumby, horkého moštu a fikáckých šál se vydal z Hraničáře dav lidí na procházku směrem k Parteru.
Únor je nejkratším a nejdivnějším měsícem v roce. Ledovka a průmyslový sníh se zdají nekonečné a jaro je jak bájné zvíře, které každý zná, ale nikdo už neví, jak vypadá. Netřeba propadat trudomyslnosti, je tu váš oblíbený Hraničář s kinoprogramem, který má podle mě potenciál ukrátit vám čekání na to mytologické jaro.
Hraničář letos v září oslavil deset let od svého znovuzrození. Jeho kinosedačky sice zůstávají připomínkou dávných časů, přesto se diváci vracejí. Někteří z nostalgie, jiní ze zvědavosti, všichni však s odhodláním čelit výzvám. Hraničář totiž ukazuje, že kultura se nezlomí – stejně jako ty legendární sedačky.
Atmosféra houstne, tlak stoupá a rtuť v teploměru je na trvalém sestupu. Slovy Jana Buriana: „Zas budou vánoce, kdekdo je před problémem, jak urvat alespoň, tu hvězdu nad Betlémem” A proto je tu Hraničář se svým kino programem. Přiložíme hojivý obklad na vaše utrápená čela, ukrátíme čekání na nové ponožky a i na Lásku nebeskou dojde.
Sváteční konec září znamenal oslavy deseti let od znovuobnovení Hraničáře a jeho restartu pod novým jménem – Veřejný sál Hraničář. Jeho nový provoz v sobě snoubí nejen kino, jak tomu bylo původně, je více kulturním prostorem spolu s navázanou komunitou lidí, kteří se věnují vyžití v Ústí nad Labem.
Listopadové projekce budou výrazně zaměřeny na dokumentární tvorbu, ale v programu nechybí ani premiéry a ikonické filmové klasiky. Na závěr měsíce vás navíc čeká jedinečný audiovizuální zážitek. Více podrobností v článku.
Za několik hodin začne v nově zprovozněném kině Hraničář premiéra divadelní hry Kráska z Leenane ústeckého Činoheráku. Možná. Tým lidí, kteří poslední půlrok usilovně pracovali na tom, aby se to stalo, právě řeší možná rizika a stojí před otázkou, zda představení spustit, či ne. Herci jsou připraveni, technicky vše funguje. Hrozí ale politicky motivované úřední obstrukce s vysokými pokutami nebo i policejní uzavření budovy těsně před začátkem akce.
Kouzlo a půvab Ústí nad Labem pro mě tkví právě v jeho syrovosti, nedokonalosti a často i rozpačitosti. Neutěšený stav do jisté míry nevnímám pouze jako jistotu k lamentování, ale jako podnětný moment. Jak se městu přiblížit? Doufám, že právě aktivitami, které Hraničář dlouhodobě iniciuje. I z toho důvodu jsem chtěl přispět sérií veřejných diskuzí a přednášek, jež tematizují aktuální výzvy architektury, urbanismu a infrastruktury městského prostoru, a přirozeně tak navázat na již rozpracovaná témata.
Nová síť z. s. ve spolupráci s českými rezidenčními centry již čtvrtým rokem uskutečňuje mezinárodní rezidenční program ART-IN-RES podporující tvůrčí a manažerské rezidenční pobyty se zaměřením na oblast současného divadla, tance a dalších příbuzných performativních žánrů. V letošním roce získal podporu skupinové rezidence Kolektiv PYL: Maria Komarova (BY), Světlana Silič (BY), Theresa Schrezenmeir (DE), aby mohl během hraničářského léta zkoušet a pracovat na realizaci projektu Zelená tráva, modrá obloha.
