BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
Atmosféra houstne, tlak stoupá a rtuť v teploměru je na trvalém sestupu. Slovy Jana Buriana: „Zas budou vánoce, kdekdo je před problémem, jak urvat alespoň, tu hvězdu nad Betlémem” A proto je tu Hraničář se svým kino programem. Přiložíme hojivý obklad na vaše utrápená čela, ukrátíme čekání na nové ponožky a i na Lásku nebeskou dojde.
Sváteční konec září znamenal oslavy deseti let od znovuobnovení Hraničáře a jeho restartu pod novým jménem – Veřejný sál Hraničář. Jeho nový provoz v sobě snoubí nejen kino, jak tomu bylo původně, je více kulturním prostorem spolu s navázanou komunitou lidí, kteří se věnují vyžití v Ústí nad Labem.
Listopadové projekce budou výrazně zaměřeny na dokumentární tvorbu, ale v programu nechybí ani premiéry a ikonické filmové klasiky. Na závěr měsíce vás navíc čeká jedinečný audiovizuální zážitek. Více podrobností v článku.
Za několik hodin začne v nově zprovozněném kině Hraničář premiéra divadelní hry Kráska z Leenane ústeckého Činoheráku. Možná. Tým lidí, kteří poslední půlrok usilovně pracovali na tom, aby se to stalo, právě řeší možná rizika a stojí před otázkou, zda představení spustit, či ne. Herci jsou připraveni, technicky vše funguje. Hrozí ale politicky motivované úřední obstrukce s vysokými pokutami nebo i policejní uzavření budovy těsně před začátkem akce.
Nová síť z. s. ve spolupráci s českými rezidenčními centry již čtvrtým rokem uskutečňuje mezinárodní rezidenční program ART-IN-RES podporující tvůrčí a manažerské rezidenční pobyty se zaměřením na oblast současného divadla, tance a dalších příbuzných performativních žánrů. V letošním roce získal podporu skupinové rezidence Kolektiv PYL: Maria Komarova (BY), Světlana Silič (BY), Theresa Schrezenmeir (DE), aby mohl během hraničářského léta zkoušet a pracovat na realizaci projektu Zelená tráva, modrá obloha.
Říjen je v tom našem údolíčku nejen měsícem mlh a podzimních plískanic, ale hlavně festivalového dění. Nejenom divadelní spektákly zaplní jeviště i město svou show. Stříbrné plátno našeho sálu rozsvítí hned dvě festivalové přehlídky a mnoho báječných filmů. Můžete se těšit na něco tradičního, něco nového i na něco legendárního.
Ač nemáme moře, Milada se opravdu nepočítá, tak jsme se toto léto pořádně svezli po Zápisníkové Vlně a doufáme, že jste si ji užili stejně jako my. A s chladnými rány je tu i náš pravidelný souhrn kino tipů na září. Namíchali jsme koktejl, který má potenciál vás bavit, samozřejmě nesmí chybět i nějaká ta novinka.
Léto budiš pochváleno a obzvláště to filmové. Teploty pozvolna stoupají a slunko nám dokazuje svou sílu. Až budete mít dost chorvatských pláží, vězte, že chladivá náruč kinosálu je vám plně k dispozici. A tentokráte v běžném režimu, na který jste zvyklí. Rádi vás schováme v potemnělém hledišti. Jako návdavek jsme pro vás nachystali zajímavý program.
V knize Tichá dřina pojednává Kateřina Nedbálková o dělnících a dělnictví v rámci továrny Tomáše Bati a na vesměs opěvovaného průmyslníka poskytuje kritický pohled. Tomáš Baťa ve své době patřil s Johannem Schichtem mezi nejznámější a nejdůležitější průmyslníky. Na tyto velikány, kteří jsou dodnes součástí symbolu československého hospodářského vývoje, je potřeba nahlížet i kritičtějším okem. Inspirována publikací Nedbálkové jsem se rozhodla pokusit zprostředkovat pohled na Schichta, který ho nezvelebuje.
V pátek 26. dubna začal v prostorech již tak příjemně analogového Hraničáře vylepšených rozmístěnými kinařskými artefakty 0. ročník třídenního Analog Festu zaměřeného na fyzická média. O tom jaké to bylo z pohledu návštěvníka se dozvíte v tomto článku.
Již 129 let baví biograf miliardy lidí po celém světě. Čelil příchodu televize, videokazet, DVD či streamovacích platforem a stále má co nabídnout. Nejen že můžete vidět čerstvé filmy, ale to kouzlo velkého plátna, kvalitního zvuku a sdílení emocí je nepřenosné. Nehledě na to, že v Hraničáři si jej užijete s oblíbeným drinkem v ruce. Pojďme tedy na červnový výběr z hroznů.
Aktuální výstava v Galerii Hraničář se týká práce. Jak už i kurátorka, Petra Widžová, v úvodu jedné z komentovaných prohlídek, říká – na to, co z nás jednou bude, se ptáme už ve školce. Kéž by ta vysněná práce, na kterou si jako děti hrajeme, odpovídala v budoucnu našim dětským představám. Ke svým vzpomínkám na předškolní léta se vrací jedna z umělkyň. Barvičkami na sklo Anna Štefanová v oknech Hraničáře demonstruje zkušenostmi nezatěžkanou naivitu, s níž jako děti o zaměstnání přemýšlíme.
