I letošní léto přineslo alarmující zprávy o extrémních nebo katastrofických událostech z celého světa, které potvrzují stále markantnější dopady probíhající klimatické krize. Většina současných i minulých zpráv obsahuje už otřepané varování, že opravdu NEMÁME ČAS na přešlapování na místě, že musíme začít jednat PRÁVĚ TEĎ a že pokud lidstvo nenapne všechny síly k řešení, hrozí v dalších desetiletích naší civilizaci KOLAPS. Ke klimatické krizi se navíc přidávají varování o krizi biodiverzity, tedy o masivním úbytku živých organismů, nemluvě o dalších globálních problémech, jakými jsou válečné konflikty, pandemie, energetické krize, rostoucí nerovnosti nebo uprchlické vlny. Pod stále hlasitějšími varováními se ale rozprostírá stále rozpačitější ticho naší apatie. Kolektivní apatie individualit, které jsou před nepříjemnou realitou schovaní do virtuálního labyrintu postů, komentů a lajků. Pro menšinu těch aktivních a hledajících cesty k „záchraně světa“ je stále náročnější nepodlehnout frustraci a syndromu vyhoření z neustálého narážení
do zdi…
Jestli jako já (alespoň občas) podléháte pocitům, které se dnes trochu legračně nazývají environmentální nebo klimatický žal, určitě se také sami sebe ptáte: Kam se tedy obrátit? Z čeho čerpat energii? Kde hledat zlomky naděje? Protože celý svůj profesní život působím ve školství, je pro mě logické hledat útočiště a zdroj naděje ve vzdělávání. Může ale současné vzdělávání být tím, co nám pomůže většinovou apatii prolomit?
foto: Tomáš Lumpe
Autoři jednoho z renomovaných vědeckých článků,1 kteří se touto otázkou zabývají, označují vzdělávání jako „social tipping point“, tedy společenský proces vedoucí k bodu zvratu (jako další „tipping points“ autoři identifikují prosazování klimatické politiky, reformu finančnictví a danění, rozvoj technologií nebo občanskou angažovanost). Podle autorů mají pozitivní dopady vzdělávání potenciál snížit globální produkci skleníkových plynů až o 30 % v horizontu příštích 10 až 20 let! O zásadní roli vzdělávání hovoří i strategické dokumenty OSN a EU a stovky dalších vědeckých publikací a článků.
Jako učitel tomuto obrovskému potenciálu věřím, ale je třeba konstatovat, že zatím se vůbec nedaří ho naplňovat. Pokud se zaměříme na vzdělávání v České republice, zjistíme, že o klimatu se na českých školách neučí vůbec, nebo velmi málo, zkratkovitě a izolovaně v předmětech jako chemie, fyzika nebo geografie, a většinou tradičním způsobem předávání znalostí a kontroly, zda si žáci znalosti osvojili. A to rozhodně nebude stačit k tomu, aby vzdělávání mohlo naplnit svůj transformativní potenciál a skutečně přispět k hlubokým společenským přeměnám, které k řešení klimatické krize potřebujeme.
Moderní přístupy ke vzdělávání se shodují v tom, že v kontextu dnešního světa má vzdělávání vedle reprodukce znalostí, dovedností a postojů rozvíjet i akční potenciál žáků a studentů. Klima a další klíčová témata jako vztah k přírodnímu světu, udržitelný život nebo sociální soudržnost se musí stát rámcovými tématy, která budou prorůstat vzděláváním ve většině předmětů na všech stupních vzdělávacího systému. A předávání znalostí o tom, jak klimatický systém funguje, jak ho člověk negativně ovlivňuje a co s tím můžeme dělat, by mělo být jen odrazovým můstkem k transformativní fázi, tedy k zapojení žáků do aktivit ochrany klimatu na osobní, komunitní i celospolečenské úrovni, kultivaci jejich politického hlasu a jejich přípravě na roli „future leaders“. Očekávaným výstupem klimatického vzdělávání pak není to, že žáci chápou princip skleníkového efektu, ale že například vytvoří návrh adaptačního opatření v jejich obci (za podpory učitele v rámci projektové výuky), přesvědčí zastupitele o nutnosti jeho financování a pak se podílejí na jeho realizaci a propagaci…
foto: Tomáš Lumpe
Velmi neuspokojivou situaci ve formálním vzdělávání se snaží
(tak trochu ze zoufalství) korigovat sféra neformálního vzdělávání
ve spolupráci s odborníky a environmentálními aktivisty.
Proto například v roce 2021 expertní skupina (pod vedením Petra Daniše ze vzdělávacího centra Tereza) dala dohromady metodickou publikaci „Klima se mění. A co my?“2 určenou nejen pro vzdělavatele, ale také pro politiky a úředníky. Díky iniciativě organizace Člověk v tísni a dalších neziskovek také vznikl web „Učím o klimatu“3, který poskytuje metodickou podporu a inspiraci pro klimatické vzdělávání. Organizace jako Lipka, Chaloupky, Sever, Veronica, Tereza, Člověk v tísni a další nabízejí pro vzdělavatele i žáky celou řadu kurzů a seminářů zaměřených na klima. Zmíněný Petr Daniš před nedávnem vydal vynikající knihu „Klima je příležitost – opravdová řešení pro naši budoucnost“4. A skvělý web „Fakta o klimatu“ poskytuje materiály a infografiky, které učitelé mohou ve výuce využít.
Jak ukazují výsledky výzkumů psychologa Jana Krajhanzla5 nebo anketa „Učíme se o klimatu?“6, podobně vnímají nekompetentnost českého školství i sami žáci a studenti. Mladí lidé mají velké obavy z budoucnosti, vnímají změnu klimatu jako NEJVÁŽNĚJŠÍ HROZBU současnosti, ale moc nerozumí jejím základním mechanismům, nevědí, jaká řešení se pro klimatickou krizi nabízejí, a nevěří tomu, že by k řešení mohli nějak přispět.
To v mnohých vyvolává pocity úzkosti, deprese, smutku nebo paralýzy. Uvědomují si, že školní vzdělávání nerozvíjí kompetence potřebné v dnešním světě (kritické a systémové myšlení, mediální a politická gramotnost, komunikační dovednosti, krizové kompetence) a oprávněně kritizují výběr látky, způsob, jakým se ve škole učí, i nízkou míru jejich participace v rozhodovacích procesech. Patnáctiletá studentka gymnázia Ludmila v anketě říká: „Ve škole by se mělo víc mluvit o řešeních, naději a praktických cestách, jak může každý přispět.
Tyto varianty by měly zaznít po každém popisu problému a měl
by se na ně brát klidně větší důraz než na samotný problém.
Obecně by se v rámci klimatického vzdělávání nemělo jen mluvit, ale hlavně konat. Žáci by si měli zkoušet drobné projekty v jejich okolí, aby si sami zkusili, jak změny fungují, pochopili a získali sebedůvěru,
že i oni mohou mnoho ovlivnit.”5
foto: Tomáš Lumpe
V podobném duchu odpovídají mladí lidé z jiných zemí v anketě organizace UNESCO s výmluvným názvem „Youth demands for quality climate change education“.7
Pokud má vzdělávání naplnit významný potenciál zmíněný výše a přispět k proměně jednotlivců, kolektivů i společnosti, musí především proměnit samo sebe. Jeho dnešní rolí není socializovat mladé lidi tak, aby zapadli do společenského systému a mohli v něm úspěšně fungovat. Dnes je to spíše rozvíjení schopnosti kriticky systém vnímat a budování potenciálu přispět k jeho žádoucí proměně. Je třeba, aby vzdělávání absorbovalo inspirační zdroje a progresivní vzdělávací přístupy, moderní technologie s jejich negativy i pozitivy i kritické a alternativní názory na fungování školství.
Příkladem inspirace je kritická pedagogika Paula Freireho, kterou v českém prostředí rozvíjí iniciativa Futuropolis.8 Důležité je také reformovat vzdělávání budoucích učitelů a strategické dokumenty určující politiku vzdělávání (mírnou naději přináší probíhající revize RVP). Transformaci vzdělávacího systému nemohou realizovat jen ministerští úředníci a učitelé, bude vyžadovat zapojení nás všech – žáků a studentů, rodičů, aktivních občanů. Každý z nás může v té „své“ škole“ lokálně přispět k pozitivní proměně světa…
Miloslav Kolenatý
Pedagog, výzkumný pracovník na Fakultě životního prostředí UJEP a environmentální aktivista. V rámci doktorského studia na MUNI v Brně se věnuje klimatickému vzdělávání.
1 Otto, I. M., Donges, J. F., Cremades, R., Bhowmik, A., Hewitt, R. J., Lucht, W., Rockström, J., Allerberger, F., McCaffrey, M., Doe, S. S. P., Lenferna, A., Morán, N., van Vuuren, D. P., & Schellnhuber, H. J. (2020). Social tipping dynamics for stabilizing Earth’s climate by 2050. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 117(5), 2354–2365. https://doi.org/10.1073/pnas.1900577117
2 https://ucimoklimatu.cz/metodiky/publikace/
3 https://ucimoklimatu.cz/
4 https://klimajeprilezitost.cz/
5 https://www.clovekvtisni.cz/media/publications/1712/file/report_-vt-15-20-let_fin08-09.pdf ; https://ekoskola.cz/projekty/ekoskola-a-klima/
6 https://ucimoklimatu.cz/2023/06/05/ucime-se-o-klimatu/
7 https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000383615
8 https://futuropolis.cz/
