Proč se Ústecký region, ne příliš vzdálený od Krušných hor zaměřuje na těžbu lithia? Můžeme se jako společnost aktivně zasadit o to, aby těžba lithia a obchod s lithiem dodržovali nejen morální, ale i ekologické standardy? A nebyl by život snazší, kdyby lithium zůstalo ukryté hluboko pod povrchem planety Země?

Procesu zpracování lithia na vybraných místech ve světě se zaměřila výstava Symptomy budoucnosti (14/9/2024–16/2/2025) uskutečněná v Galerii Hraničář. Jejími autorkami jsou historičky umění Martina Johnová, Anna Remešová a environmentální antropoložka Karolína Žižková. Pro multimediální výstavu (objekt, kresba, fotografie, video, zvuk a počítačová hra) vybraly kurátorky tuzemské a mezinárodní umělce i umělkyně. 

Na pohled stříbřitě lesklé lithium je vůbec nejlehčí ze všech alkalických kovů. Jedná se o měkký, vysoce reaktivní prvek v přírodě se vyskytující ve sloučeninách. Lithium je základní materie pro fungování moderních technologií, jehož význam tkví ve schopnosti dodávat vysoký počet elektronů na jednotku hmotnosti, což je určující pro vývoj baterií a zařízení nezávislých na připojení do elektrické energie.

Severozápadní Čechy byly od 12. století vyhledávány pro specifické bohatství materiálů a prvků. Za těžbou surovin přicházelo již od středověku do malebného regionu velké množství horníků a v Podkrušnohoří získávali jak drahé kovy (stříbro a cín), tak ušlechtilé (olovo, uran a železo) stejně jako fosilní paliva, například uhlí. Dobývání a produkce nerostných surovin nabrala na síle zejména v období industrializace 19. století, a probíhala až téměř do konce 20. století, kdy byla pozastavena. Kvůli nalézání vzácných zemin se radikálně proměnil kolorit krajiny, a dříve živá hornická centra a doly zůstaly rázem opuštěné. Připomínkami této produkce je industriální architektura a vydrancované těžební štoly, ale i lokální tradice, pověsti a folklorní projevy. Ne nadarmo byl proto Krušnohorský hornický region a německý Erzgebirge společně zapsán v roce 2019 na Seznam světového dědictví UNESCO, který čítá na 22 malých center, z nichž 5 se nachází v České republice a 17 v německém Sasku.

Stejně jako na Ostravsku prochází i Ústecký kraj aktuálně obnovou a transformací a umožňuje lidem, institucím a nevládním organizacím řešit negativní (sociální, hospodářské a environmentální) dopady na vymezeném území po těžbě: na Mostecku a Ústecku. Aktivity Galerie Hraničář se přihlašují k současné iniciativě a přinášejí ozdravný efekt, který se projevuje jak popularizací témat, tak i vzděláváním společnosti v rámci lokálních projektů. Na tuto aktivitu navazují kurátorky výstavy, které se zúčastnily výzkumně pracovních programů věnovaných proměnám těžební krajiny, posléze i sympozia orientovaného přímo na plánovanou těžbu lithia v Krušných horách. Jejich výstupem zkoumání byla mimo jiné i výstava zaměřená na daná místa těžby v Evropě, tři oblasti v Jižní Americe a oblasti v České republice. Prezentované téma ve své celistvosti sleduje vztahy a pohyb lithia na jedné ose, od těžby a zpracování lithia, přes výrobu až po ekonomickou stránku i recyklaci.

Spletité prostory Veřejného sálu Hraničář evokují atmosféru těžebního dolu s jeho šachtami. Návštěvník jimi přirozeně prochází, zastavuje se u uměleckých děl propojujících prostor a výstavní téma. Industriální detaily jako externí průmyslové osvětlení, válcové kusy vrtných nálezů a architektonické zásahy umocňují dojem opuštěného dolu přeměněného v laboratoř pro zkoumání lithia. V prvním patře vítá návštěvníky fotografie z cyklu Turn Sand into Gold (2024) Marie Šrajerové zachycující ruku s nerostem, symbolicky ilustrující vztah člověka k lithiu. Trasa vede kolem “kartonové přepážky” pokryté site-specific kresbou (2024). V nice vpravo se nachází objekt Metabolic (2021–2024) z epoxidové pryskyřice, okrového pigmentu a laserem perforovaných ocelových desek doplněný o popkulturní fragmenty a umělé rostliny. Kresba a objekt jsou díly Šimona Chovana a kombinují narativní a abstraktní motivy, zobrazující přítomnost člověka a jeho vliv na planetu, ať už je pozitivní či negativní. Těchto několik volně rozmístěných objektů v expozici představuje autorův pohled na vrstvy Země a jejich paměť, zahrnující lidskou přítomnost jako hybatele objevů i změn. Celá expozice tak funguje jako odkaz kolektivní paměti, zkoumající komplexní vztah mezi člověkem, přírodou a technologickým pokrokem.

Během stoupání do druhého patra míjíme další ze série fotografíi Šrajerové zachycující cestu horskou krajinou. Objemná scénická instalace Elemental Harvest (2024) Dominika Styka zabírá centrální část místnosti. Autor formou jakéhosi levitujícího stolu-objektu s vloženými barevnými “drahokamy” ztvárňuje proces vzniku kapalných směsí – vedlejších produktů vzniklých při separaci kovů a minerálů z bakterií. Konkrétně se jedná o nikl, kobalt, měď a lithium, které symbolicky vrací do půdy, čímž poukazuje na vzájemný vztah mezi přírodou a technologií.  Cihlově zbarvená plastika Pauly König s názvem I mourn for mountains (2023) ilustruje proces odkrývání a formování zemského povrchu při těžbě lithia. Model zachycuje devastující zásahy do horské krajiny, ke kterým dochází během dobývání lithia v Portugalsku. Autorka reprezentuje environmentální dopady těžebního průmyslu a vybízí k zamyšlení nad cenou, kterou platíme za získávání cenných surovin.

Další část výstavy pokračuje v kinosálu, jedná se o projekci výzkumné eseje s názvem Ancestral Clouds, Ancestral Claims (2023), která je společným dílem filmového tvůrce Arjuna Neumana a umělkyně a filozofky Denis Ferreiry da Silvy. Estetický dokument odhaluje komplexní problematiku těžby lithia v Chile, formovanou dědictvím evropského kolonialismu. Prostřednictvím čtyř živlů – větru, vody, ohně a země – autoři rozvíjejí kritický pohled na současné geopolitické otázky spojené s přírodním bohatstvím. Příběh je vyprávěn z perspektivy původních obyvatel, místy doplněný vyprávěním či folkovou písní, přičemž poukazuje na tragické důsledky převládajícího ekonomického liberalismu v oblastech s největšími světovými nalezišti lithia. Autoři zkoumají, jak těžba této strategické suroviny ovlivňuje život komunit a ekosystémy v chilské Atacamě. Zároveň nabízí pohled na vztah mezi člověkem, přírodou a technologickým pokrokem, zpochybňující zavedené západní paradigma exploatace přírodních zdrojů.

Výstava dosahuje svého výzkumného cíle v horní části budovy. V místnosti, která imituje prostředí jeskyně, se nachází soundartová instalace od Sáry Märc Nerostný čas (2024).  Příběh o minulosti, přítomnosti, ale i nedaleké budoucnosti, je jakousi apoteózou přírody. Jedná se o stylizovaný záznam z návštěvy důlní šachty na německé straně Cínovce. Instalace Anastasie Kubrak, umístěná ve vedlejší místnosti, nese název Franz Ambros Reuss (2024) podle lékaře, který předepisoval léčivou vodu, a nabízí retrospektivní pohled na historii produkce Bílinské kyselky. Tato minerální voda s vysokým obsahem lithia sloužila k léčbě rozšířených civilizačních chorob, čímž představuje významný kulturní fenomén typický pro tento region. Magické zkoumání lithia uzavírá faktický a kauzální příběh Báry Mrázkové, která se zaměřuje na lithium jako komoditu. Její dvoukanálové video The Sky Does Appear To Be Falling (2024) pojednává o území znovu určeném pro těžbu lithia, které bylo záměrně prodáno developerovi za nízkou cenu. Dílo nabízí kritický pohled na současné nakládání s cennými přírodními zdroji jako komoditami.

Vzhledem k výběru tématu a skutečnosti, že se jedná o první komplexní zpracování problematiky těžby lithia v České republice, přináší tato výstava odborné i laické veřejnosti edukativní ale i smyslový zážitek. Přirozené, avšak promyšlené, rozmístění děl v prostorách evokujících důlní prostředí dává zcela nový prožitek návštěvníkům výstavy. Téma těžby a zpracování lithia v mezinárodním měřítku je publiku předkládáno intuitivním způsobem, kdy návštěvníci postupně pronikají do jádra problému. Po dlouhé době se v České republice představuje kurátorsky vytříbená a instalačně propracovaná expozice postavená na současné radikálně environmentální teorii, která bezpochyby obstojí v konkurenci domácích i mezinárodních výstav. Za zmínku také stojí klíč k výběru autorů, jímž je rozsáhlá síť kontaktů, kterou kurátorky navázaly během zahraničních výzkumných pobytů, stejně jako jejich nebývalý přehled o současné etablované umělecké scéně. Výstavu rovněž doprovodila řada dalších aktivit, například přístupná laboratoř v prvním patře s počítačovou hrou od Blue Pulsar kolektiv, nespočet galerijních animací pro děti a debat pro dospělé, až po výpravy do důlní štoly.

Ačkoli se Ústí nad Labem může někomu stereotypně jevit jako polozapomenuté město s pohnutou historií, místní kultura a společnost se aktivně zasazují o kvalitní produkci výstav a jednotlivci i komunity často přicházejí s neotřelými pohledy na umění. Tým Galerie Hraničář opět prokazuje svou profesionalitu a dokazuje, že i menší kulturní centrum nabízí současné vizuální umění vysoké kvality.

---

MgA. Jan Kieweg, DiS. absolvoval kurátorská studia na FUD UJEP a dějiny umění na Univerzitě Karlově. Spoluzaložil Galerii Na Věky se zaměřením na prezentaci mladého současného umění a stál u vzniku Galerie Prostora s konkrétním kurátorským záměrem – prezentací sbírek umělců a umělkyň. Působí jako nezávislý kurátor, zajímá se o výtvarnou kritikou a teorie moderního a současného umění.