Hudebních událostí je v dnešní době nepočítaně a reprodukovaná hudba je téměr všudypřítomná, často bez ohledu na kvalitu obsahu či provedení. Zrychlená doba udává zrychlené tempo změnám žánrů, stylů a nálad, které dohromady splývají v nehomogenní (s)hluk rozličných zvukových prostředí. Kvantita na úkor kvality plíživě zahlcuje lidské smysly a narušuje jemné rozlišovací schopnosti. Vnímání se stává plochým a monotónním.
Nestandardní podmínky vyžadují nestandardní přístupy a jedním z takových přístupů je formát celonočních koncertů, jenž se dlouhodobě ustaluje na mnohovrstevnaté hudební scéně a postupně nabývá na oblibě. Za jeho počátky se dají považovat již některé umělecké happeningy amerických hudebních minimalistů z přelomu 60. a 70. let, jejichž důležitým aspektem bylo právě dlouhé trvání. Avšak historicky první celonoční koncert pod názvem Sleep Music uvedl Robert Rich v roce 1982 ve svém studentském podnájmu v Kalifornském Stanfordu. Rich, který vedle dalších pomohl definovat samotný ambientní žánr, postupně vyladil formát takzvaných spacích koncertů, s nimiž objížděl sever Spojených států a trpělivě sbíral první zkušenosti z této nevšední události. Několikahodinové koncerty pro omezenou skupinu posluchačů probíhaly zpravidla od půlnoci do svítání, někteří během noci aktivně naslouchali, někteří snily, usínali a zase se probouzeli do zlehka proměnlivé ambientní atmosféry. Rich dlouhodobě zkoumal vliv své hudby na průběh a kvalitu spánku, cíleně experimentoval s drobnými nuancemi prolínání zvukových ploch, aby přivedl k dokonalosti své jedinečné spací koncerty, jež jsou částečně fyzickým zážitkem, vědeckým experimentem i mystickým rituálem.
V Česku byl představen první celonoční koncert v koprodukci Radia Wave a Genot Centre v roce 2015 pod názvem Silent Night a již tradičně probíhá v prostorách pražského divadla Ponec. Akce se záhy stala oblíbenou, o čemž svědčí narůstající komunita pravidelných návštěvníků i žánrový a geografický rozsah interpretů.
Také Veřejný sál Hraničář má zájem produkovat neotřelé kulturní formáty a v loňském květnu zde proběhla první obdoba celonočního koncertu pod názvem Sleepover Night jako součást doprovodného programu Galerie Hraničář za účasti kosmického dua Space Love a zvukové umělkyně Ivy Pola. Druhé pokračování Sleepover Night se uskutečnilo v červnu tohoto roku v rámci programu Hraničářské galerijní a muzejní noci. Oproti předchozí události představilo širší škálu interpretů, mezi nimiž vynikla běloruská producentka mudʌki s pronikavou ambientní skladbou modulovaných cimbálových samplů a ruský producent Blear Moon s dechberoucím setem, částečně improvizovaným na syntezátor. Ranní intervence flétnistek Anny Vávrové a Reginy Krchňákové zpříjemnila probuzení těm, kteří noc neprobděli a současně obohatila společnou snídani v prostorách foyer o barokní variace, které celou událost završily v epesně slavnostním duchu.
Tentokrát je na programu aktualizovaná koncepce celonočního koncertu s řadou inovací. Nejvýraznějším prvkem je čtyřkanálová soustava reproduktorů, která posluchače obklopí ze čtyř směrů, což umocní prostorový zážitek a umožní hlubší ponor při poslechu. Takové nastavení vyžaduje zkušené interprety, kteří již mají své sety připravené pro vícekanálovou produkci. Během noci však vystoupí i interpreti s běžnou stereo produkcí, což rozhodně neubere na zážitku. Další novinkou je program rozdělený do dvou bloků – veřejný koncert před půlnocí bez omezené kapacity a celonoční koncert od půlnoci do svítání s omezenou kapacitou. Oba bloky nabídnou stereofonní i kvadrofonní produkci, stejně tak české i zahraniční producenty.
V prvním bloku vystoupí audiovizuální performer, zvukový umělec a hudebník Stanislav Abrahám, absolvent pražské FAMU. Abrahám bývá často součástí týmové spolupráce napříč divadlem, hudbou a výtvarným uměním. Jeho specialitou je improvizace s elektronickými hudebními nástroji a vytváření zvukových koláží. Jako sound designer se podílel na řadě projektů pro Český rozhlas a také na originální adaptaci Havlových Antikódů souboru Laterna magika při Nové scéně Národního divadla.
Následně vystoupí zahraniční umělecké duo Audri Acuña & Jonas Margraf, se svým audiovizuálním projektem SUNE. Dvojice se potkala při studiu elektronické kompozice na Berklee College of Music v severoamerickém Bostonu. Zaměřují se na hudební a audiovizuální produkci, performance a instalace. Na podzim 2014 vydali své první eponymní EP. V současné době žijí a pracují v Berlíně, Acuña zde komponuje hudbu pro televizi a reklamu, zatímco Margraf dále studuje zvukovou technologii.
Druhý blok zahájí po krátké pauze pražský producent Sqare – hudební alterego Libora Mikyšky, jenž se od roku 2008 realizuje hned v několika polohách. Spojujícím prvkem je vždy hardware improvizace, žánrově však osciluje v závislosti na prostředí. Rave v lese, divadelní představení, punk-rapová show nebo ambient při hudebním festivalu. Přitažlivost každé výzvy. Kromě svého Soundcloudu o sobě dal veřejně vědět například produkcí pro rappera Johnny Násilníka nebo crew Ptakz.
I tentokrát zahraje svůj čerstvý set nadějná běloruská producentka Polina Khatsenka aka mudʌki. Ve své hudbě sleduje vlastní akustické vnímání světa. Naslouchá mu skrze nahrávky, které pořizuje, aby z nich následně vytěžila co nejvíce. Zkoumá tak škálu možností, jaké ji konkrétní zvuk může nabídnout. Severočeská industriální krajina i cimbál, na který hrála v mládí, se stávají novým nástrojem hodným experimentu. Tím se Khatsenka zabývá i na poli zvukového umění a audiovizuální produkce. V současnosti studuje v ateliéru Time-based Media na ústecké FUD, kde se potkává s ruským audiovizuálním performerem Vlasem Presnetsovem.
Krajinu uralského podhůří má Vlas vrytou hluboko pod kůží. Dálka, která ho dělí od domova, jako by se prolínala ambientními kolážemi mladého producenta elektronické hudby. Surový zvuk jeho nahrávek může připomenout nostalgickou atmosféru ohrané audio kazety, táhlé sonické plochy zas mohou svou délkou evokovat magnetickou pásku analogového média. Elektronickou syntézou a efekty Vlas modeluje ambientní zvukové krajiny, ve kterých se posluchač snadno zatoulá a ztratí pojem o čase.
Závěrečná tříhodinová audio session zvukových symbiontů ialau ~ emko provede spící i bdící posluchače bohatou sonosférou abstraktních ruchů i konkrétních zvuků. Iva Pola & Martin Marek se naučili umění poslechu v ateliéru Time-based Media ústecké Fakulty umění a designu. Nadšení pro zvuk ve všech možných podobách projevují samostatně a také společnými projekty prezentovanými v Česku i zahraničí. Jejich autorský výstup bylo možné vidět/slyšet v rámci jedné z ústeckých PechaKucha Night věnované zvuku či jako součást festivalu Kruh 2015.
Celonoční koncert vám umožní hluboký ponor do sonických vln. Čím vnímavější budete, tím intenzivnější prožitek se dostaví. Zážitek navíc zesílí scénický a světelný design v režii Richarda Loskota a jeho studentů z Fakulty umění a architektury v Liberci. Prostor sálu již bude uzpůsoben pro pohodlné spočinutí těla, pro maximální pohodlí však doporučujeme přinést si vlastní spací potřeby jako polštáře, deky a spací pytle. V průběhu celé akce bude k dispozici čajová oáza s nabídkou tradičních i bylinných čajů vysoké kvality pro zbystření i ztlumení. Bohaté snídaňové zakončení je neodmyslitelnou samozřejmostí.
Nové pojetí akce přináší i její nový název společně s originálním experimentálním vizuálem Karla Ondráška z ateliéru GD2 ústecké FUD. Pod názvem phonon je nelehké představit si cokoli konkrétního a nelze jej tedy zatěžkat významy. Takový název je jako tvar bez tvaru, jako štětcem nedotažená linie kruhu, kdy závěr tahu nedojde svého počátku. Kruh je patrný přestože je neúplný. Záměrem bylo zůstat natolik abstraktní ve významu jako doposud a současně být konkrétní a inovativní v názvu, který bude slyšet.
Martin Marek
