Aktuální výstava v Galerii Hraničář se týká práce. Jak už i kurátorka, Petra Widžová, v úvodu jedné z komentovaných prohlídek, říká – na to, co z nás jednou bude, se ptáme už ve školce. Kéž by ta vysněná práce, na kterou si jako děti hrajeme, odpovídala v budoucnu našim dětským představám. Ke svým vzpomínkám na předškolní léta se vrací jedna z umělkyň. Barvičkami na sklo Anna Štefanovičová v oknech Hraničáře demonstruje zkušenostmi nezatěžkanou naivitu, s níž jako děti o zaměstnání přemýšlíme.
Kultura práce a práce v kultuře
Pohledy na práci se liší a asi každý by na ní našel jak pozitiva, tak negativa. Obecně lze ale říci, že v České republice se vedou někdy bouřlivé diskuze nad délkou pracovní doby, finančním ohodnocením a faktem, že v evropských zemích se pracovní podmínky výrazně liší.
Tím, že se kurátorka výstavy pohybuje v kulturním a uměleckém prostředí, přirozeně se zabývá hlavně těmito segmenty. Umělkyně a umělci zastoupení ve výstavě s lehce ironicky motivačním názvem GOOD JOB! se tak ve svých dílech poměrně často pídí po realitě práce v kultuře.
Uskupení Lilky_60200, nazývající samo sebe také jako „odpočinkový kolektiv“, pro projekt připravilo transparentní hlasovací pult, který se trochu podobá těm z vědomostních soutěží v televizi, kde proti sobě stojí týmy připravené vyhrát nemalou sumu peněz. U této instalace se soutěží jen o pětistovku, tolik motivační jako televizní soutěže účast tedy není. Průhledné destičky se zamčenou kasičkou na sobě nesou popis, co všechno autorky v kultuře dělají, jak musí své činnosti kombinovat, aby se mohly uživit. Uprostřed pultu jsou vysypané fialové žetonky (s logem lilku) podobné těm do košíku v obchodě, hlasování pro vybranou autorku pak působí skoro jako nějaká dobročinná sbírka. Celá instalace je vtipná a zábavná, jenže ironizuje poměrně tvrdou realitu.
Foto: Tomáš Lumpe
O přímou zkušenost s prací v kulturním provozu se s návštěvníky dělí i uskupení Rafani. Výčet hodin strávených ve vlaku, cen jízdenek a času vloženého do projektu GOOD JOB! členové skupiny vypsali na černou tabuli, kterou opřeli o zeď naproti svému dalšímu dílu, velkému koberci se stylizovanými neosobními postavičkami pracantů v provozu. Instalováním koberce na vyvýšenou desku se jasně říká, že se po něm nesmí chodit. To je podle mě trochu škoda, neboť šlapání po zaměstnancích nějakého velkého kolosu by byl dobrý performativní moment. Dílo si ale Hraničář vypůjčil z Moravské galerie v Brně, tudíž se s ním musí nakládat podle pravidel zápůjčky. Nemůžeme si na něj tedy ani lehnout a představovat si desetiminutovou pauzu, kterou mají pravděpodobně dělníci na cigáro nebo oběd.
Možnosti média
Méně radikální se mi jeví oleje a pastely Martiny Drozd Smutné nebo obrazy Filipa Nádvorníka. Řekla bych, že volba malby i přes to, že Smutná zachycuje tíživá témata jako osobní krize, s ní spojená nemožnost vstát z postele, svým způsobem zjemňuje sdělení. Nádvorníkovy obrazy ve vcelku optimistickém duchu ilustrují farmářský život. Autor nám zprostředkovává fascinaci, kterou zažívá skrze řemeslnou práci.
V kontextu řemeslnosti se dá mluvit i o díle Judity Levitnerové, která pomocí techniky pájení tvoří a upravuje tkaniny, na výstavě lehce nešťastně umístěné vedle černobílého koberce Rafanů, kde zapadnou.
V klidu se zamyslet
Vrchní patro galerie mě upoutalo díky skupině Ládví. Tři osmičky v červené a modré barvě připomínají za sebou postavené kuželky, které buď čekají, až je někdo porazí, nebo se trefí do nekonečna, jež možná také symbolizují a které může znamenat nekonečnost směn, přesčasů, roků do důchodu. Rozdílnou velikostí mohou značit i pomyslné pracovní posty. Abstraktní pojetí tématu práce je rozhodně přístup, který mě pobízí k imaginaci a projektování si do děl, co pro mě osobně práce zrovna teď znamená.
Foto: Tomáš Lumpe
Sbírání kartiček s informacemi o dílech a umělcích je jako hromadění vizitek v peněžence, které nikdy nevytáhneme. Můžeme se ale dobře bavit nad hravou grafikou kolektivu Čarokrásno, jež se postaralo o celou vizuální identitu projektu a které nás drobnými ilustracemi s nápisy Well done či Excellent Effort vede výstavou. Do prostor galerie by se vešlo i více projektů, otázkou ale je, zda méně někdy není více. Návštěvník se při procházení expozicí může v klidu zamyslet. Kdyby zde bylo více laviček nebo jiných míst, kde bych se mohla pohodlně uvelebit a odpočinout si, chybělo by mi toho ke spokojenosti už jen málo.
Just trying to work it out
Shodou okolností se GOOD JOB! časově prolíná s výstavou work in process v pražské galerii Fotograf. Při komentované prohlídce se objevují stejná slova, vyvstávají obdobné problémy. Mezi meméčky o studiu na uměleckých školách a umělecké praxi nebo stále se rozšiřující osou (ne)viditelnosti práce se na povrch dere snaha demonstrovat tolik potřebnou změnu a podělit se o svou frustraci. Projekt se zamýšlí i nad tím, jak důležité je prostředí celé instituce a kolektiv, který společně tvoří. U všech děl se tak objevuje seznam jmen lidí, jež se zapojili do procesu, který předcházel tomu, co nyní divák vidí. V kulturním provozu se role často mísí, mnohdy jich zastáváme více najednou. Reflektovat stav věcí bezpochyby dává smysl.
Kateřina Stündlová
Studentka kurátorských studií na FUD UJEP a absolventka sdružených uměnověd na FF MU. Zajímá se o teorii umění, uměleckou kritiku a vizuální kulturu, zejména performance a loutkářství. Baví ji propojování různých uměleckých oblastí a hledání jejich přesahů.
