BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
V poločase letního mače mezi koupalištěm a kinem je třeba zajít do šaten a probrat strategii do druhé půlky. V první jste byli naprosto báječní a rád bych vám poděkoval za přízeň. Snímky jako Sbormistr, F1 či Kouzlo derby vás evidentně bavily a já jsem tomu moc rád. Slogan „Hraničář je i tvůj“ pro nás není frází, ale posláním. Teď ale zpět k tomu, co vás čeká v druhém poločase léta.
Ústecký kulturní dům navržený manželi Láchovými je dnes už přes šedesát let fungující budovou s nespornými architektonickými kvalitami. Úvahy nad možným umístěním kulturního zařízení ve válkou značně pošramoceném centru města se však objevily hned po konci druhé světové války (viz např. Severočeká Mladá fronta II, 3. 2. 1946, s. 3). Soutěž na novou radnici, která proběhla v roce 1947, přinesla sloučený program radnice s kulturním domem.
Léto je bezstarostné období prázdnin, koupání a dovolených. Ty první dvě platí, pokud jste dítko školou povinné. Pro nás boomery je to krapet složitější. To ale neznamená, že si jej nemůžeme užít i tak naplno. Já osobně miluji ty vlahé večery, kdy si po báječném bijáku vychutnávám cider na piazzettě před hraničářem. A sleduji, jak město pomalu utichá. Nebo naopak o víkendu rozjíždí svůj noční život. Osobně jsem během léta v kině zažil mnoho nezapomenutelných zážitků.
Jak jste na tom vy?
Proč se Ústecký region, ne příliš vzdálený od Krušných hor zaměřuje na těžbu lithia? Můžeme se jako společnost aktivně zasadit o to, aby těžba lithia a obchod s lithiem dodržovali nejen morální, ale i ekologické standardy? A nebyl by život snazší, kdyby lithium zůstalo ukryté hluboko pod povrchem planety Země? Procesu zpracování lithia na vybraných místech ve světě se zaměřila výstava Symptomy budoucnosti (14/9/2024–16/2/2025) uskutečněná v Galerii Hraničář.
Tak tu máme zase červen. Měsíc, ve kterém je třeba důkladně naplánovat přesun na oblíbenou chorvatskou pláž. Přece jenom léto je za dveřmi a na nikoho nečeká. Děti ještě musí dohnat pár známek, abychom na ně mohli být náležitě pyšní. A pak nasmažit řízky, zabalit a konečně moře. Po cestě jen nezapomenout vracet ty hnědý podšálky. Páč jak říkal Karel: „Vy si z toho děláte srandu, ale jestli se ty hnědý podšálky ztratí, budete muset pít z těch rozpálenejch bílejch. A to se fakt nedá.” Pokud ale ještě nemáte cestovní horečku, zastavte se v hraničářském kině na nějakém z báječných filmů, které jsme pro vás připravili.
Padla na mě řada a mám sepsat dubnový blog. Samozřejmě že už pár hodin přemýšlím, o čem psát. Protože je zrovna sobota a tohle zrovna hlava ví, nečekejte zázraky. Žádné hluboké analýzy, žádná stanoviska, kritiky nebo glosy – jen pár osobních tipů.
Ačkoliv existují vývojáři, kteří dokáží vytvořit úspěšnou hru sami, týmová spolupráce je stále standardem a je nezbytná pro vývoj mohutnějších herních titulů. A právě Game Jam je platformou, která přispívá k propojování stávajících ale i potenciálních aktérů ve videoherním vývoji.
Tak je to tady. Svátek všech milovníků stříbrného plátna v podobě dvou nejprestižnějších cen je doslova za dveřmi. Za velkou louží netrpělivě očekáváme, jak dopadne Academy Awards – Oscars a v tom našem rybníčku cena České filmové a televizní akademie Český lev. Jako každý rok Kino Hraničář u toho nesmí chybět. A proto jsme pro vás nachystali retrospektivu toho nejlepšího z loňského roku. Filmy s hvězdnou aurou znovu zazáří na hraničářském plátně. Před tím, než je pohltí černá díra streamovacích platforem.
Festival FIK se každoročně těší velké návštěvnosti. Při loňském posledním ročníku tomu nebylo jinak, přesto účast při sobotní podvečerní vernisáži site-specific výstav předčila očekávání. Za doprovodu humorného komentáře Ladislava Čumby, horkého moštu a fikáckých šál se vydal z Hraničáře dav lidí na procházku směrem k Parteru.
Únor je nejkratším a nejdivnějším měsícem v roce. Ledovka a průmyslový sníh se zdají nekonečné a jaro je jak bájné zvíře, které každý zná, ale nikdo už neví, jak vypadá. Netřeba propadat trudomyslnosti, je tu váš oblíbený Hraničář s kinoprogramem, který má podle mě potenciál ukrátit vám čekání na to mytologické jaro.
Hraničář letos v září oslavil deset let od svého znovuzrození. Jeho kinosedačky sice zůstávají připomínkou dávných časů, přesto se diváci vracejí. Někteří z nostalgie, jiní ze zvědavosti, všichni však s odhodláním čelit výzvám. Hraničář totiž ukazuje, že kultura se nezlomí – stejně jako ty legendární sedačky.
Atmosféra houstne, tlak stoupá a rtuť v teploměru je na trvalém sestupu. Slovy Jana Buriana: „Zas budou vánoce, kdekdo je před problémem, jak urvat alespoň, tu hvězdu nad Betlémem” A proto je tu Hraničář se svým kino programem. Přiložíme hojivý obklad na vaše utrápená čela, ukrátíme čekání na nové ponožky a i na Lásku nebeskou dojde.
