Festival FIK se každoročně těší velké návštěvnosti. Při loňském posledním ročníku tomu nebylo jinak, přesto účast při sobotní podvečerní vernisáži site-specific výstav předčila očekávání. Za doprovodu humorného komentáře Ladislava Čumby, horkého moštu a fikáckých šál se vydal z Hraničáře dav lidí na procházku směrem k Parteru.

Na prostranství Masarykovy ulice se tradičně zaplní prázdné výlohy, a vznikne tak v ponuré části centra města místo, kde se najednou chcete zastavit a trochu i zdržet. Kromě vitrín figurují jako výstavní prostory plochy, jež se dají polepit a zkrášlit. Do jedné takové, složené z kachliček, namnožila Magdalena Rutová ilustraci totožných telefonů s různými, ale výpovědí podobnými útržky konverzací, v nichž se zračí zoufalost chodu a financování kreativní práce. Zcela přirozeně vystavěla vtip, který tkví ve faktu, že pokaždé je to stejné – vynoří se nějaký problém, něco se nezaplatí včas, zadavatel má nereálnou představu, drhne to. Displeje telefonů podávají smutnou zprávu, kterou si snad přečtou i lidé mimo kulturní bubliny.

Obě témata festivalu, kterými byli trpaslíci a peníze, propojila FIK střelnice. Nechyběl Lacoste krokodýl, pistole ani typická výhra z každé pouťové zábavy, umělá růže. O kousek dál cení zuby skřet se slunečními brýlemi, jehož mantra je WIN BIG LOVE MORE. Postupem času, pár týdnů po festivalu, se i on už lehce sloupává ze zdi jako stírací los, jichž asi vyhrál nemálo vzhledem k tomu, kolik love drží v rukou. 

Červená trpasličí čepička v jedné z vitrín jako šipka naviguje diváctvo od jednoho ručně psaného vzkazu k druhému. Pája Smékalová s Jakubem Klimešem nechávají Pidižvíky, malá roztomilá stvoření, promlouvat o velkých lidských problémech a prosí o trochu jemnosti. Krátké poznámky kladou důraz na milá slova a pochopení. Pidižvýci nemají gender, neznají práci, jen rádi bonbony a dobrůtky. V takovém trpasličím světě by se žilo! Zeptala jsem se, jak vypadá takový ideální Pidižvýkův den:

„Pidižvýci nemusí spát, takže si užívají den i noc! Někdy ale spí jen tak pro radost. Po ránu vykukují z děr a vysedávají na pavlači. Pak se všichni sejdou v té největší skulince a společně jdou probírat to, co dělali v noci. Ideálně by měl někdo přijít s velikým převratným nápadem. (Ale zatím nic.) Všechny středně dobré nápady pečlivě zapisují do knih, které ukládají do veliké knihovny. Po schůzi si musí odpočinout, a tak dělají repetitivní práci: umývají čepice, oprašují postýlky a knihovnu, také třídí kamínky podle velikosti a utírají déšť. 

V noci loví nápady. Mají spoustu různých rituálů. Zaplítaj špagáty z kytiček i z kabelů. Hrajou na stonky jako na struny. Lehají si pod koruny a nechávají na sebe padat kapky. Skáčou po hlavě do kytek, které jim něco říkaj, a někdy to jsou nesmysly a někdy to jsou dobrý nápady. Neumí mluvit nahlas, ale povídají si pomocí dotyků. Hlazením si štěbetají: „Jupí, to nás to ale baví! Další den už nás určitě něco napadne! “

Vizuální umělkyně Eva Rotreklová na FIK dovezla sérii obrazů nazvanou Witch-hunt. Prostřednictvím vtipně deformovaných postaviček, u nichž jsou jasné odkazy na populární kulturu a kritika jistých aspektů lidského chování, víří vody mezi trpaslíky a penězi, poukazuje zase na jinou hodnotu, kterou by autorka ráda nalezla u opačného pohlaví. 

Dvě křídla výlohy hudebnin nabídla vyprávění skrze design. Keramičtí trpaslíci Šimona Tintěry se uvelebili v mechu, a zatímco sympatická parta bílých, pomalovaných trpaslíků a trpaslic zapouštěla kořeny, trojice objektů Arťoma Nurvana se vyšvihla na sokly. Roztažené černé závěsy jako by odkrývaly drahocenný poklad nebo nechaly pozorovatele nahlížet nějaké divadelní scéně. Obě strany výloh zvou k hledání příběhu, který objekty možná nesou.

Alžběta Zemanová pro vitrínu volí klíčová slova: Ústíčko, FIK, trpaslíci. Z Prahy přicestovala spousta trpasličích přívěsků a nastěhovala se na parter. Společnost jim dělají Citron a Šiška, tudíž se nikdo nenudí. A protože v Ústí prostě není nuda, dorazil sem i Zpravodaj berlínské stážistky. Jmenovkyně Alžběta Dvořáková líčí zkušenosti ze svého pobytu na pracovní stáži v berlínském studiu na pár printech a teaseruje její nově vydanou knihu, kde se toho o jejím zážitku můžeme dozvědět víc. S vitrínami toho divák moc nenadělá, ale Parter má i speciální překvapení! Barbora Tomová připravila informační set, který láká hlouběji do světa trpaslíků. Pobaví se u něj celá rodina. 

Speciální vycházka vedla ke Galerii DESKA na Střekově. Cestou přes hlavní nádraží kolem plakátovací plochy, kam umístili barevné funky printy studenti z FUD pod vedením ilustrátora a pedagoga Martina Raudenského. Intervenovali nejen do města, ale i do fikáckého plakátu. Vypouklé stěně na druhé straně řeky daroval Přemysl Veselý oranžový háv a Žrouta peněz, jemuž vykukují kačky přímo z hlavy. Neví, jestli se má smát, nebo brečet.

Výstav připravených v rámci festivalu FIK na Parteru, v Hraničáři i jinde vznikla řada. Trvají dále, proto stojí za to si zajít na něco na zahřátí do hraničářské kavárny, kde nad hlavami probleskuje světelná instalace další dvojice vystavujících, za zády stíhaná další. Dejte šanci trpaslíkům a vyražte se projít!

---

Kateřina Stündlová
Studentka kurátorských studií na FUD UJEP a absolventka sdružených uměnověd na FF MU. Zajímá se o teorii umění, uměleckou kritiku a vizuální kulturu, zejména performance a loutkářství. Baví ji propojování různých uměleckých oblastí a hledání jejich přesahů.