BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
Výzkumný projekt Kartografie (Eko)systémů: Black Edition je výsledkem snah iniciativy yo-yo, známé vydáváním kulturní mapy RurArtMap zachycující od roku 2010 kulturní a umělecké iniciativy v českých regionech. Dvouletý projekt nadace Agosto Foundation, získal též podporu fondů EHP na vznik tištěné obsáhlé publikace a mapy Black Edition, ale také na zřízení webových stránek, výstavy a uskutečnění fóra Kartografie (Eko)systémů, o kterém zde bude řeč nejvíce.
Jak se vypořádat s psychologickou reakcí na ztráty způsobené změnou klimatu nebo ničením životního prostředí? Návštěvníky galerie otázkou provedla role-playing game „Hraničář“ umělců Jana Boháče a Viktora Dedka.
Gamifikace může být jak užitečná, tak nebezpečná. Záleží jen na tom, jak ji využijeme. Její dvousečnost je právě tím, co by nás mělo motivovat k tomu ji zkoumat.
Gamifikaci se věnuji přes 10 let. Náš tým byl jedním z prvních, který ji zaváděl do českého prostředí právě v oblasti vzdělávání. Rád vás do tématu uvedu a podělím se o některá zjištění.
Čas v Hraničáři ubíhá dost svérázným způsobem. Vlastně ho asi nejlépe změříte na výstavní/tematické cykly. A protože už brzy začne cyklus nový (Gamifikace, 22. 2. 2022), tak se ještě naposledy ohlédněme za tím, který právě skončil.
V krajině stojí dvě města, podobně velká a od sebe navzájem ne příliš vzdálená, každé na úbočí rozlehlého údolí. Přesnější by ale bylo mluvit spíše o dvou světech.
Koncem roku to vždy svádí k bilancování. Nakonec ani my (kteří pro vás program kina Hraničář připravujeme) neodolali touze podělit se, co nás nejen v kině bavilo během roku 21. Aneb hraničářské tipy pro dlouhé zimní večery.
Letošním tématem Galerie Hraničář je světlo, a tak bych se rád na tuto fyzikální veličinu podíval pohledem fotografa. Pro mnohé je světlo naprosto banální věc, nikoliv však pro fotografy, pro ně je alfou a omegou jejich práce.
Je již poměrně jisté, že blízká budoucnost bude stát ve znamení rozsáhlých společenských transformací, z nichž přinejmenším dvě se jasně rýsují již nyní – ta první, kterou musí samo lidstvo vyvolat pod vlivem urgentnosti klimatické krize, je co nejrychlejší transformace na udržitelný způsob hospodaření.
Hluk autodromu, hladina odkaliště Venuše nebo produktovody plazící se krajinou. Různorodé vizuální, sluchové i čichové vjemy nám umožnily koncem srpna během uměleckého soustředění Krajina nerůstu objevit Mostecko z nových úhlů.
Nebojte, nebude následovat další z plačtivých článků o tom, že ani po rozvolnění nepřišel tolik očekávaný návrat k normálu. Ačkoliv se se slabou návštěvností podle všeho momentálně perou snad všechna menší kina po republice. Spíše bych vás rád pozval zpátky do našich sedaček a dal vám pár důvodů, proč dorazit právě do Hraničáře.
Pokud se máme bavit o veřejném prostoru v Ústí nad Labem, nemůžeme vynechat jedno zásadní a přitom tak banální téma. Chodníky. Není to tak sexy jako třeba revitalizace brownfieldů, rekonstrukce městských bulvárů, umělecké intervence do veřejného prostoru, udržitelná architektura nebo jiné téma, které zrovna frčí, ale rozhodně je neméně důležité. Jde totiž o skvělý lakmusový papírek fungování konkrétního města.
