Ateliér architektury I / Andrew Kiel, as. Jakub Herza, as. Viktória Mravčáková: Ústí nad Labem: Hledání prostor ekologické a sociální nespravedlnosti, jak se může stát Ústí nad Labem dobrým místem pro život pro všechny. Příklady hledané na autentických situacích a prostorech, které mohou zlepšit život. Semestrální spolupráce s Romea Muryń & Francisco Lobo (Locument) // klauzura: Klauzurní workshop, který skrze médium filmu komunikuje přemýšlení o městě, jeho problémech a příležitostech.
Zadání semestrálního projektu na Ateliéru architektury 1 se i podle výše zmíněného krátkého odstavce od vedoucích ateliéru, točilo kolem města Ústí nad Labem. Kolektiv Galerie Hraničář proto, v součinnosti s kurátorstvem končící výstavy, Šárkou Zahálkovou a Václavem Šafkou, přizvali studentstvo, aby své projekty nejen vytvářeli a vymýšleli v prostorách galerie, kde se odehrával projekt na podobné téma a která jim tak byla útočištěm při procesu, ale také aby zde následně vystavilx výsledek.
Osobně mne velmi zaujala semestrální práce Šárky Pilousové, studentky teprve prvního ročníku, jenž se na město díval optikou našich psích společníků. Zeptala jsem se jí proto, jak ji napadlo zaměřit se na tento faktor:
„Bylo to tak, že jsme měli nějakým způsobem navázat na semestrální práci. A já jsem měla trošku jiné zadání než někteří další, protože jsem v prváku. Můj první úkol byla mapa, potom taková malá intervence a pak navrhnout bytový dům. A já jsem v té mapě – to je ta v Hraničáři – mapovala ta místa pro pejsky a potom na tu intervenci jsem dělala takové malé multifunkční hřiště, které je zároveň pro psy, pro seniory i pro děti. Právě když jsem navrhovala ten bytový dům, tak jsme se s těmi vedoucími bavili o tom, že bych tam stále mohla zahrnout ty psy. Takže jsem navrhovala bytový dům, který je hlavně pro psy a jejich majitele. Snažila jsem se to navrhnout tak, aby ten samotný dům ty psy bavil. Aby tam byla různá místečka pro ně. Tím pádem jsem pak i ten film navázala pořád na ty psy, aby to hezky navázalo, takže se mi to takhle samo vlastně nabídnulo.“
Šárka na „výstavě ve výstavě“ nakonec prezentovala i krátký filmek – video, v němž její pes Emilka prochází (respektive spíše probíhá) městem a jeho částmi s kamerkou na zádech:
„Tohle s Emilkou mě napadlo asi úplně hned. Nebo už když jsme se bavili o tom, že možná budeme dělat na klauzuru film, tak jsem si říkala, že to by mohlo být dobré, dát jí to na záda, že to bude vypadat vtipně. Ale pak když jsem to točila a koukala jsem se na záběry, tak přece jenom ten film by byl takový trošku nudný, kdyby to furt bylo jenom z pohledu Emilky.
Je to pořád takové monotónní, sice jsou tam jiné věci, jinak běhá, ale dejme tomu je to furt stejné. Takže proto jsem to pak rozdělila na takové části, i těmi statickými shoty.“
Mimo videa se zde objevily brožurky všech studujících, které měly různé formy zpracování a formáty. Jeden studující si vybral skládací leporelo s fotografiemi, Šárka zvolila asi A6 formát a lehké, tenké papíry s fotografiemi:
„To bylo původně k té mapě. Jelikož to byly tři brožurky: červená, zelená a modrá, což byly barvy na té mapě. Rozdělené jako že červená pro špatná místa pro pejsky; zelená dobrá; modrá taková střední. A tak mi přišlo dobré i to k tomu filmu / té klauzuře přidat. Že se tím lidi můžou kouknout trošku i na tu semestrální práci a ty kroužky (pozn. kroužky, na kterých byla brožurka uchycená) mě asi napadly, že to je takové jednoduché a také mi to trochu připomínalo takové ty karabinky, kterýma se zapíná vodítko, tak proto.“
Foto: Tomáš Lumpe
Mezi originální přístupy ke „korpusu“ severočeského města s nemalou problematikou v mnoha oblastech jakožto výzkumného materiálu patřili i práce zabývající se kvalitou života mladých lidí a možností, které mají. Studentka ateliéru se zaměřila na rozdíly, výhody i nevýhody bydlení na vysokoškolské koleji nebo ve sdíleném bytě ve městě, které oproti centrální Praze lze považovat za levné. Ve videu studentky mluví o své volbě bydlení studující z FUD UJEP, jež představuje, jaké její soužití ve městě je.
Studující Architektury I se nebál vyslat dron nad Ústí, což nabídlo další, jinou perspektivu ze vzduchu. My, kdo žijeme v Ústí nad Labem, víme, že z leteckého pohledu se na Labe a krásy zeleně kolem, dívá tak nějak nejlépe. Pro studenta to mohl ovšem být opravdu hezký moment a výzkumný cíl. U Šárky se jasně propsal zájem v její odpovědi na to, jestli Ústí je tedy město vhodné pro psy:
„Řekla bych, že z pohledu vysloveně toho mého psa, to bylo prostě super! Ona hrozně miluje všechny ty odpadky, protože to je pro ni fakt super – může si to očuchávat, je to zajímavé, dá se po tom skákat, po různých gaučích, co se ve městě válely. Ale zase z pohledu páníčka to nemusí být úplně OK. Protože např. sežere nějakou sto let prošlou šunku, může se někde zranit a tak. Ale myslím si, že vysloveně v těch jejích očích, to bylo super! Prostě úplně nejlepší hřiště na světě!“
Zaujal mě i projekt, v němž šlo o místa, jež mají být hezká, ale mnohé oči obyvatel je „nevidí“. Součástí byl např. prostor a nápis na střekovském nábřeží říkající: „NIC SE NESTALO“. V tomto projektu se dobře zračí konflikt, jenž vzniká v zadání a realizaci těchto klauzur zaměřených na město Ústí nad Labem. Studující ateliéru Architektura I se totiž ve městě nepohybují dennodenně, ale spíše se stalx na chvíli jeho součástí. Pro nás, kteří zde žijeme, tedy některé dílčí momenty nebo celé projekty už jako by ani nebyly téma. V tomto rozporu dočasných návštěvníků a běžného života v ulicích, parcích nebo domech Ústí, shledávám největší přínos a myslím si, že není od věci se na své město někdy také podívat jako by trochu z dálky nebo nadhledu.
Díky za krátký rozhovor a doplnění textu Šárce Pilousové a hodně štěstí s běháním po Praze Emilce
