BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
Rok 2019. Páni, to byla jízda. Taková jízda, že jsem bilanční článek stihl napsat až na konci ledna (a bylo to jen z 15 % kvůli lenosti).
Začneme klasicky výstavami, které našemu domu i programu dávají onen důležitý rámec, ten řád v chaosu. Galerie Hraničář hostila v minulém roce tři výstavy (Na Topografii pozornosti dojíždějící během ledna 2019 jsem pohodlně zapomněl, abych si to nekomplikoval).
FIK byl skvělej!
Ve dnech 15. – 17. 11. 2019 proběhl čtvrtý ročník festivalu lidí, kteří kreslí tužkou, uhlem, fixama nebo jinak na papír a do kompu, pak z toho tvoří knížky, ziny, komiksy nebo dělají něco úplně jinýho. Letos opravdu splnil tuto definici a každý si našel něco pro svůj mlsný jazýček. Byl to nabitý víkend a nedalo se stihnout všechno. Ani v tomto reportu tedy nehledejte kompletní sumárum.
Jak díky videohrám můžeme šťastněji stárnout.
V samém závěru konání výstavy Sluneční město: Architektonické dědictví z let 1948–1989 jsem měl možnost připravit coby jeden z doprovodných programů komentovanou vycházku centrem Ústí nad Labem. Byť v centru mého zájmu stály z významné části právě domy vzniklé v éře diktatury komunistické strany, nesoustředil jsem se nijak výrazně na peripetie jejich vzniku.
Poté, co architekty definitivně přestaly naplňovat čisté formy modernismu a mezinárodního stylu, objevil se na scéně syrovější a nadsazený styl, pojmenovaný hned při svém vzniku kritikem architektury R. Banhamem jako nový brutalismus. Nespatřoval krásu v přiměřenosti, ale naopak netaktně vystaveném betonu, oceli, fasádních obkladech a výrazných (a trochu zbytečných) tvarech, odvozených ze strojové estetiky, nebo prostě jenom sochařsky volně tvarovaných.
V březnu proběhla přednáška o architektuře šedesátých a sedmdesátých let 20. století, kde byly představeny ty nejzajímavější stavby z Ústeckého kraje. Já bych ráda více rozepsala, jak vlastně na tuto architekturu nahlížet. Vypomůžu si i několika citáty teoretiků a architektů. V roce 1955 britští architekti Alison a Petr Smithsonovi ve svém článku uvedli, že „nový brutalismus je v tuto chvíli jediným možným vyústěním moderního hnutí“.
Hraničář ovládla architektura. Je to jen pár dnů, kdy Hraničář vstoupil do druhého poločasu sezóny 2018/2019 a představil svým návštěvníkům další půlroční téma. Novou výstavu a doprovodný program tentokrát shrnuje název Sluneční město.
Volně navazuji na text Odpojená společnost, který vyšel na blogu Hraničáře počátkem roku. Text, související s širším tématem psychohygieny, se věnoval vyhýbavému, disociativnímu chování, které ve velké míře postihuje jednotlivce a potažmo celou společnost. Tento fenomén existoval dávno před masivním rozšířením technologií, ty mu však ochotně nahrávají a „odpojenost skrytou v připojenosti“ nadále posilují.
Je hotovo. Galerie Hraničář právě ukončila svoji půlroční výstavu Topografie pozornosti – Zpřítomnění. Pokud jste u nás byli, víte, o čem mluvím, pokud ne, škoda. Na našem blogu nicméně hodláme využít setrvačnosti takto silného tématu a měsíc trvajícího mezidobí, než galerii ovládne výstava nová. Chceme otevřít ještě pár témat, která se k moderním technologiím a duševní hygieně vážou.
YouTube, TikTok, Instagram: to jsou prý nejoblíbenější on-line aplikace současnosti. (Zapomeňte na Facebook, ten už je prý out.) Děti a mládež tráví daleko více času než kdy dříve konzumací nejrůznějších streamovacích služeb a on-line aplikací na sociálních sítích. Jak připravit dítě na práci se Smartphonem? Či jak zabránit rizikům, která na děti na Internetu číhají?
Bývá to časté téma hovorů. Zrychlování. Nedostatek času. Pocit neustálého tlaku. Neschopnost se zorientovat v přívalu počitků a informací a rozlišit podstatné od nepodstatného. Když čas a klid konečně máme, stává se, že jej nedokážeme „v klidu“ využít a odpočinout si. Jsme roztěkaní, nervózní, hledáme rozptýlení a nakonec zjišťujeme, že jsme unavenější než na začátku. Motáme se v začarovaném kruhu tlaku na práci a tlaku na odpočinek.
Víte, o co není na konci roku nikdy nouze? O bilanční články. A víte, co teď bude následovat? Bilanční článek. Sorry, někdy prostě musíme jít s proudem. Pojďte s námi a připomeňme si společně nejdůležitějšími momenty roku 2018 v Hraničáři.
