BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu
Je hotovo. Galerie Hraničář právě ukončila svoji půlroční výstavu Topografie pozornosti – Zpřítomnění. Pokud jste u nás byli, víte, o čem mluvím, pokud ne, škoda. Na našem blogu nicméně hodláme využít setrvačnosti takto silného tématu a měsíc trvajícího mezidobí, než galerii ovládne výstava nová. Chceme otevřít ještě pár témat, která se k moderním technologiím a duševní hygieně vážou.
YouTube, TikTok, Instagram: to jsou prý nejoblíbenější on-line aplikace současnosti. (Zapomeňte na Facebook, ten už je prý out.) Děti a mládež tráví daleko více času než kdy dříve konzumací nejrůznějších streamovacích služeb a on-line aplikací na sociálních sítích. Jak připravit dítě na práci se Smartphonem? Či jak zabránit rizikům, která na děti na Internetu číhají?
Bývá to časté téma hovorů. Zrychlování. Nedostatek času. Pocit neustálého tlaku. Neschopnost se zorientovat v přívalu počitků a informací a rozlišit podstatné od nepodstatného. Když čas a klid konečně máme, stává se, že jej nedokážeme „v klidu“ využít a odpočinout si. Jsme roztěkaní, nervózní, hledáme rozptýlení a nakonec zjišťujeme, že jsme unavenější než na začátku. Motáme se v začarovaném kruhu tlaku na práci a tlaku na odpočinek.
Víte, o co není na konci roku nikdy nouze? O bilanční články. A víte, co teď bude následovat? Bilanční článek. Sorry, někdy prostě musíme jít s proudem. Pojďte s námi a připomeňme si společně nejdůležitějšími momenty roku 2018 v Hraničáři.
16.—18. listopadu proběhl ve Veřejném sále Hraničář v Ústí nad Labem 3. ročník Festivalu ilustrace a komiksu, letos přejmenovaného krátce na FIK. Letošní ročník nesl poprvé jednotné téma: psychomagie. A tematické sjednocení i odvážná koncepce celé akce se organizátorům vyplatily.
Cítili jste to? Ten závan zatuchlého vzduchu, kde se mísí stará slova, prach a vůně filtrované kávy? To jsme zrovna oživili náš blog. Jeho vzkříšením si neklademe menší cíle, než abychom vás pravidelně zpravovali o životě v Hraničáři a obecně v Ústí nad Labem. A začneme s tím rovnou.
Ústečani jsou jako ryby na suchu. Nejspíš si teď do toho přirovnání každý dosadil to svoje, ať už kulturu, komunitní život nebo životní prostředí, ale já jsem až trapně doslovný. Jaký máme v Ústí nad Labem vztah k vodě?
„Nepořádek mezi domy a obchod s chudobou, to je ústecké sídliště“, „Ghetta a zadluženost ničí Ústí“ nebo „Leon z ústecké zoo je světovou hvězdou“. To jsou jen některé titulky, které vytvářejí obraz Ústí nad Labem v regionálních i celostátních médiích.
Z veřejného prostoru a zejména pak z politických a mediálních debat skoro vymizela diskuze o životním prostředí. Dnešní nároky člověka na život a celkový ekonomický provoz devastují přírodu a čím dál tím více se oslabuje vztah člověka a přírody, vytrácí se potřebná citlivost vůči krajině.
Netrápíme se pro věci, jaké jsou, ale pro to, co si o nich myslíme
Tak zní citát, který je nám, psychologům a terapeutům, tak blízký a dobře známý. Zjistit, kdo je jeho skutečným autorem, by byla detektivní, a v tuto chvíli i trochu zbytečná práce. (Jen tak pro zajímavost, někteří tato slova připisují filozofovi Epiktétovi či některým jeho současníků, jiní zmiňují behaviorálního psychologa Alberta Ellise.) Podstatné je, že stále platí. Určitě si sami vybavíte spoustu příkladů. Například stud.
Začátkem prosince a ledna proběhly v Galerii Hraničář dvě česko-německé diskuze. Protože jejich témata vycházela z názvu a tématiky výstavy, kterým byl stud, sledovala jsem, jak se tato emoce projevuje přímo u diváků našich akcí.
Hudebních událostí je v dnešní době nepočítaně a reprodukovaná hudba je téměr všudypřítomná, často bez ohledu na kvalitu obsahu či provedení. Zrychlená doba udává zrychlené tempo změnám žánrů, stylů a nálad, které dohromady splývají v nehomogenní (s)hluk rozličných zvukových prostředí. Kvantita na úkor kvality plíživě zahlcuje lidské smysly a narušuje jemné rozlišovací schopnosti. Vnímání se stává plochým a monotónním.
