When the body says Yes
Projekce je součástí programu Kvír & film kurátorovaný kolektivem Ústeckého pridu, snímky uvede Kája Hru.
Tato projekce má sloužit mimo jiné jako možnost setkání queer, FLINTA*, BIPOC a allyes lidí, kteří nejen rádx sledují filmy, ale zabývají se také současnými tématy a hledají prostor, kde se můžou setkat a společně si popovídat.
„Když tělo říká ano“ Melanie Bonajo prezentovalx jako imerzivní videoinstalaci na Mondriaan Fund for the Biennale Arte 2022. Videoinstalce je součástí jejich probíhajícího výzkumu současného stavu intimity v našem stále více odcizujícím se světě poháněném komoditami. Pro Bonajo je dotek silným lékem na moderní epidemii osamělosti.
O projektu Bonajo říká: „Láska se neučí izolovaně a pokud jste ji cítilx vy, pravděpodobně ji cítilx i někdo jiný. Vytvořilx jsme kolektivní kouzlo v podobě tábora pozitivního potěšení, eko-erotického queer erosu oslavujícího naše příbuzné skrze spojení s kůží. Místo produktivního chaosu a péče, kde jsme praktikovaly dotykové tutoriály, stanovovalx hranice, dávalx a přijímalx konsent, pilx svůj vlastní jed, podstupovalx netradiční terapie a uznávalx naše pocity jako validné.“
Dalx jsme dohromady skupinu mezinárodních genderově nekonformních queer lidí, z nichž mnozí mají dvojjazyčnou identitu, a rozšířilx jsme se o sexualitu za hranice západního diskurzu, o to, co pro nás a ostatní znamenají naše genitálie, o sebevyjádření jako o léčivé metodě, o způsobu, jakým naše tělesná struktura vysílá a přijímá informace o blízkosti a doteku, a o tom, jak je to s ztělesněním v různých jazykových strukturách. Znáte senzační dimenze svého „ne“? Jak se cítíte, když vaše tělo říká „ano“?
Upozornění: Film obsahuje nahá těla, sexuální jazyk a diskuze o důvěře a konsentu, které nemusí být vhodné pro všechno diváctvo.
Melanie Bonajo
Melanie Bonajo (oni) jsou queer, nebinární, nizozemské umělectvo, filmařstvo, feministstvo, sexological bodyworker, somatické sexuální koučstvo a lektorstvo, moderátorují workshopy mazlení a jsou aktivističtí za práva zvířat . Prostřednictvím svých videí, performancí, fotografií a instalací Bonajo zkoumá současné rébusy soužití v zničujících kapitalistických systémech a zabývá se tématy erodující intimity a izolace ve stále sterilnějším technologicky vyspělém světě.
Zkoumají, jak technologický pokrok a potěšení z komodit zvyšují pocity odcizení a odebírají u jednotlivce pocit sounáležitosti. Jejich díla představují antikapitalistické metody, jak se znovu sjednotit a prozkoumávat sexualitu, intimitu a pocity. Jejich experimentální dokumenty často zkoumají komunity žijící nebo pracující na okraji společnosti, ať už nelegálně nebo kulturním vyloučením, a paradoxy spojené s vytvořením pohodlí skrze komunity, rovnost a politiku těla. Jejich díla byla vystavena a promítána mezinárodně. Od Tate Modern, MoMA PS1 přes De Appel Arts Centre a Stedelijk Museum v Amsterdamu až po Manifestu 12, Gwanjou Biennale, Centrum pro současné umění ve Varšavě, Kunsthalle Basel, Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Amsterdamu (IDFA), Berlinale, Mezinárodní filmový festival v Rotterdamu a Treefort Film Fest.
Slovníček pojmů:
FLINTA* — Z německého Frauen, Lesben, Intergeschlechtliche, nichtbinäre, trans und agender Personen (ženy, lesby, intersexuály, nebinární, trans a agender osoby a hvězdička představuje všechny nebinární genderové identity).
BIPOC — Z angličtiny Black, Indigenous a People of Color — černí, původní obyvatelé a nebílí lidé (lidi s různými barvami kůže).
ALLY — Straight ally, v překladu hetero spojenec nebo zkráceně jen ally či spojenec, je heterosexuální nebo cis osoba, která podporuje občanská práva LGBT osob, sociální rovnost a veřejně vystupuje proti homofobii, bifobii a transfobii.
Událost se koná ve spolupráci s kolektivem Ústecký pride.
Projekce je součástí programu Kvír & film kurátorovaný kolektivem Ústeckého pridu, snímky uvede Kája Hru.
Tato projekce má sloužit mimo jiné jako možnost setkání queer, FLINTA*, BIPOC a allyes lidí, kteří nejen rádx sledují filmy, ale zabývají se také současnými tématy a hledají prostor, kde se můžou setkat a společně si popovídat.
„Když tělo říká ano“ Melanie Bonajo prezentovalx jako imerzivní videoinstalaci na Mondriaan Fund for the Biennale Arte 2022. Videoinstalce je součástí jejich probíhajícího výzkumu současného stavu intimity v našem stále více odcizujícím se světě poháněném komoditami. Pro Bonajo je dotek silným lékem na moderní epidemii osamělosti.
O projektu Bonajo říká: „Láska se neučí izolovaně a pokud jste ji cítilx vy, pravděpodobně ji cítilx i někdo jiný. Vytvořilx jsme kolektivní kouzlo v podobě tábora pozitivního potěšení, eko-erotického queer erosu oslavujícího naše příbuzné skrze spojení s kůží. Místo produktivního chaosu a péče, kde jsme praktikovaly dotykové tutoriály, stanovovalx hranice, dávalx a přijímalx konsent, pilx svůj vlastní jed, podstupovalx netradiční terapie a uznávalx naše pocity jako validné.“
Dalx jsme dohromady skupinu mezinárodních genderově nekonformních queer lidí, z nichž mnozí mají dvojjazyčnou identitu, a rozšířilx jsme se o sexualitu za hranice západního diskurzu, o to, co pro nás a ostatní znamenají naše genitálie, o sebevyjádření jako o léčivé metodě, o způsobu, jakým naše tělesná struktura vysílá a přijímá informace o blízkosti a doteku, a o tom, jak je to s ztělesněním v různých jazykových strukturách. Znáte senzační dimenze svého „ne“? Jak se cítíte, když vaše tělo říká „ano“?
Upozornění: Film obsahuje nahá těla, sexuální jazyk a diskuze o důvěře a konsentu, které nemusí být vhodné pro všechno diváctvo.
Melanie Bonajo
Melanie Bonajo (oni) jsou queer, nebinární, nizozemské umělectvo, filmařstvo, feministstvo, sexological bodyworker, somatické sexuální koučstvo a lektorstvo, moderátorují workshopy mazlení a jsou aktivističtí za práva zvířat . Prostřednictvím svých videí, performancí, fotografií a instalací Bonajo zkoumá současné rébusy soužití v zničujících kapitalistických systémech a zabývá se tématy erodující intimity a izolace ve stále sterilnějším technologicky vyspělém světě.
Zkoumají, jak technologický pokrok a potěšení z komodit zvyšují pocity odcizení a odebírají u jednotlivce pocit sounáležitosti. Jejich díla představují antikapitalistické metody, jak se znovu sjednotit a prozkoumávat sexualitu, intimitu a pocity. Jejich experimentální dokumenty často zkoumají komunity žijící nebo pracující na okraji společnosti, ať už nelegálně nebo kulturním vyloučením, a paradoxy spojené s vytvořením pohodlí skrze komunity, rovnost a politiku těla. Jejich díla byla vystavena a promítána mezinárodně. Od Tate Modern, MoMA PS1 přes De Appel Arts Centre a Stedelijk Museum v Amsterdamu až po Manifestu 12, Gwanjou Biennale, Centrum pro současné umění ve Varšavě, Kunsthalle Basel, Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Amsterdamu (IDFA), Berlinale, Mezinárodní filmový festival v Rotterdamu a Treefort Film Fest.
Slovníček pojmů:
FLINTA* — Z německého Frauen, Lesben, Intergeschlechtliche, nichtbinäre, trans und agender Personen (ženy, lesby, intersexuály, nebinární, trans a agender osoby a hvězdička představuje všechny nebinární genderové identity).
BIPOC — Z angličtiny Black, Indigenous a People of Color — černí, původní obyvatelé a nebílí lidé (lidi s různými barvami kůže).
ALLY — Straight ally, v překladu hetero spojenec nebo zkráceně jen ally či spojenec, je heterosexuální nebo cis osoba, která podporuje občanská práva LGBT osob, sociální rovnost a veřejně vystupuje proti homofobii, bifobii a transfobii.
Událost se koná ve spolupráci s kolektivem Ústecký pride.
