VERNISÁŽ | Tabula fracta: Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem
Dovolujeme si Vás pozvat na zahájení výstavy a doprovodného programu s názvem Tabula fracta: Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem, které proběhne v pátek 19. září 2025 od 18:00. Mezioborový projekt je věnován výzvám poválečné architektury.
Může současné umění zvýšit naši citlivost ke stigmatizované architektuře?
Obchodní dům Labe a budova Krajského úřadu Ústeckého kraje představují dva příklady z rozsáhlého souboru poválečné architektury v Ústí nad Labem. Tyto stavby se staly východiskem výstavního projektu, v němž současní výtvarní umělci a umělkyně tematizují význam architektonických a uměleckých děl ve veřejném prostoru města, jejich chátrání a ohrožení, vrstevnatý vztah obyvatelstva k těmto „památkám“ i otázku společenské odpovědnosti za péči o naši kolektivní paměť.
Výstavu uvede kurátorský tým 4AM Fórum pro architekturu a média ve složení Karolína Munková, Šárka Svobodová, Eva Truncová. Součástí večera bude komentovaná prohlídka výstavy a hudební vystoupení.
Tabula fracta: Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem
20. 9. – 31. 1. 2026
Galerie Hraničář
Vystavující: Sarah Dubná, Petra Hrúziková, Hana Kokšalová, Jan Kristek, Matouš Lipus, Anna Petruželová, Martina Pouchlá, Jakub Roček, Jonas Staal a kolektiv 4AM
Kurátorský tým: 4AM Fórum pro architekturu a média (Karolína Munková, Šárka Svobodová, Eva Truncová)
Grafika: Barbora Růžičková (Day Shift Office)
Architektura: 4AM Fórum pro architekturu a média (Karolína Munková)
Další spolupracující: Martina Johnová, Štefan Pecko, Enge Klinkáč, Amálie Reichlová, Kateřina Stündlová, Marie Šrajerová, Festival KULT, Kancelář architekta města Ústí nad Labem, Micro-teatro
Stavby zatížené poválečným vývojem jsou často vnímány spíše jako problém než jako podnět k dialogu. Jejich hodnocení bývá poznamenáno politickými souvislostmi, estetikou doby či osobními negativními, mnohdy i traumatizujícími zkušenostmi. Současné umění je může zpřístupnit v nových souvislostech a narušit ustálené představy, čímž otevírá cestu k věcné a otevřené debatě o jejich budoucnosti a roli ve veřejném prostoru města.
Architektura druhé poloviny 20. století se dnes nachází na zásadním rozcestí. Stavby, které po desítky let sloužily bez větších investic, často zůstaly zachovány v původní formě – a právě tato intaktnost je zároveň jejich předností i slabinou. Pokud nedojde k jejich citlivé rekonstrukci nebo adaptaci na současné potřeby, hrozí jim rychlá degradace či destrukce. Případové studie Obchodního domu Labe a budovy Krajského úřadu Ústeckého kraje ilustrují nejen architektonickou kvalitu a historickou hodnotu těchto objektů, ale i napětí mezi jejich vnímáním odbornou a laickou veřejností.
Výstavní projekt propojuje audiovizuální, archivní, materiálové i textové přístupy k uchopení témat péče, demolice, reprezentace, paměti místa a dalších. Umělci a umělkyně se zde zabývají nejen fyzickými podobami staveb, ale i jejich „symbolickými těly“ – plány, dokumentací či historickými záznamy, které jsou stejně křehké a ohrožené jako samotné objekty. Otevírá se tak prostor pro přehodnocení ustálených narativů o poválečné architektuře, pro hledání nových významů a udržitelnějších řešení, které by mohly nahradit destruktivní přístup k těmto stavbám.
Dovolujeme si Vás pozvat na zahájení výstavy a doprovodného programu s názvem Tabula fracta: Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem, které proběhne v pátek 19. září 2025 od 18:00. Mezioborový projekt je věnován výzvám poválečné architektury.
Může současné umění zvýšit naši citlivost ke stigmatizované architektuře?
Obchodní dům Labe a budova Krajského úřadu Ústeckého kraje představují dva příklady z rozsáhlého souboru poválečné architektury v Ústí nad Labem. Tyto stavby se staly východiskem výstavního projektu, v němž současní výtvarní umělci a umělkyně tematizují význam architektonických a uměleckých děl ve veřejném prostoru města, jejich chátrání a ohrožení, vrstevnatý vztah obyvatelstva k těmto „památkám“ i otázku společenské odpovědnosti za péči o naši kolektivní paměť.
Výstavu uvede kurátorský tým 4AM Fórum pro architekturu a média ve složení Karolína Munková, Šárka Svobodová, Eva Truncová. Součástí večera bude komentovaná prohlídka výstavy a hudební vystoupení.
Tabula fracta: Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem
20. 9. – 31. 1. 2026
Galerie Hraničář
Vystavující: Sarah Dubná, Petra Hrúziková, Hana Kokšalová, Jan Kristek, Matouš Lipus, Anna Petruželová, Martina Pouchlá, Jakub Roček, Jonas Staal a kolektiv 4AM
Kurátorský tým: 4AM Fórum pro architekturu a média (Karolína Munková, Šárka Svobodová, Eva Truncová)
Grafika: Barbora Růžičková (Day Shift Office)
Architektura: 4AM Fórum pro architekturu a média (Karolína Munková)
Další spolupracující: Martina Johnová, Štefan Pecko, Enge Klinkáč, Amálie Reichlová, Kateřina Stündlová, Marie Šrajerová, Festival KULT, Kancelář architekta města Ústí nad Labem, Micro-teatro
Stavby zatížené poválečným vývojem jsou často vnímány spíše jako problém než jako podnět k dialogu. Jejich hodnocení bývá poznamenáno politickými souvislostmi, estetikou doby či osobními negativními, mnohdy i traumatizujícími zkušenostmi. Současné umění je může zpřístupnit v nových souvislostech a narušit ustálené představy, čímž otevírá cestu k věcné a otevřené debatě o jejich budoucnosti a roli ve veřejném prostoru města.
Architektura druhé poloviny 20. století se dnes nachází na zásadním rozcestí. Stavby, které po desítky let sloužily bez větších investic, často zůstaly zachovány v původní formě – a právě tato intaktnost je zároveň jejich předností i slabinou. Pokud nedojde k jejich citlivé rekonstrukci nebo adaptaci na současné potřeby, hrozí jim rychlá degradace či destrukce. Případové studie Obchodního domu Labe a budovy Krajského úřadu Ústeckého kraje ilustrují nejen architektonickou kvalitu a historickou hodnotu těchto objektů, ale i napětí mezi jejich vnímáním odbornou a laickou veřejností.
Výstavní projekt propojuje audiovizuální, archivní, materiálové i textové přístupy k uchopení témat péče, demolice, reprezentace, paměti místa a dalších. Umělci a umělkyně se zde zabývají nejen fyzickými podobami staveb, ale i jejich „symbolickými těly“ – plány, dokumentací či historickými záznamy, které jsou stejně křehké a ohrožené jako samotné objekty. Otevírá se tak prostor pro přehodnocení ustálených narativů o poválečné architektuře, pro hledání nových významů a udržitelnějších řešení, které by mohly nahradit destruktivní přístup k těmto stavbám.
