Sympozium Tabula fracta
Přednáška a diskuze tematizující nejen problematický vztah současné odborné i laické veřejnosti k architektuře a výtvarnému umění 2. poloviny minulého století.
Jde o závěrečnou událost stejnojmenného výstavního projektu s podtitulem Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem, která se mimo jiné zaměří zejména na problematiku demolic objektů a destrukci uměleckých děl daného období s ohledem na udržitelnost, environmentální otázky, historickou kontinuitu a kolektivní paměť místa.
Program:
16:00 Leon Beck (DE) – Aesthetics and statistics for the survival of buildings
16:40 Ludwig Engel (DE) – Video-reflexe evropské iniciativy HouseEurope!
17:50 Diskuze Leon Beck, Michaela Janečková, Igor Machata, Petr Vorlík + Šárka Svobodová, Eva Truncová
Přednáška a diskuze je součástí dernisážového programu více informací zde.
Destrukce architektury a umění 2. poloviny minulého století je u nás obvykle akcelerátorem zájmu nejen odborné, ale i širší veřejnosti. Ve veřejném prostoru se tak artikuluje historická, umělecká, sociální či kulturní hodnota demolovaných děl, poukazuje se na systémové chyby a nedostatečnou institucionální památkovou ochranu. Samotný akt bourání je často sám o sobě fascinujícím spektáklem přitahujících pozornost nejširších vrstev obyvatelstva. Na jedné straně ho lze vnímat jako akt násilí, na druhé jako místo potenciální proměny a redefinice místa. Architektura totiž zpravidla rozumí svým primárním aktem výstavbu, přičemž demolice je vnímána jako její destruktivní konec. Americká architektka a teoretička urbanismu, Keller Easterling, ve své knize Subtraction (Subtrakce) přisuzuje tomuto procesu stejnou váhu jako stavění a nahlíží na něj z nové perspektivy – demolice může v některých případech představovat i produktivní proces, vytvářet nové hodnoty a způsoby využívání prostoru. Demolice, recyklace materiálu a cirkularita mohou být ekonomickým zdrojem. U nás ovšem dosavadní praxe potvrdila, že proti demolicím, které jsou často aktem moci a kontroly a stávají se nástrojem mazání paměti, mnohdy v rukou korporací a oligarchů napojených na vládnoucí garnituru, je argumentace společensko-kulturními hodnotami stejně bezvýznamná, jako požadavek na environmentální odpovědnost a udržitelnost.
Program
16:00 Leon Beck (DE) Aesthetics and statistics for the survival of buildings
Demolicí, nejen jako architektonickou ztrátou, ale také jako přímým hybatelem vyčerpávání zdrojů a klimatické krize, se bude ve své úvodní přednášce věnovat architekt a člen řady iniciativ zaměřených na udržitelnost, ochranu a renovace již existujících objektů (mimo jiné například Architects for Future, HouseEurope!, Demolition Atlas). Zranitelnost budov, napětí mezi materiální pomíjivostí a kulturní pamětí nebo architektonické, společenské a politické podmínky nezbytné k zabránění likvidace staveb, jsou témata, která zazní jak v úvodu, tak v následující diskuzi. Ve svém příspěvku také poukáže na současné iniciativy v oblasti památkové ochrany a strategie, překážky a systémové bariéry ovlivňující, zda budovy přežijí, nebo zmizí.
16:40 Ludwig Engel (DE) HouseEurope!
Video-reflexe evropské iniciativy HouseEurope! za změnu legislativy ve prospěch adaptací a transformací před demolicemi ve stavebním průmyslu, která vrcholí a končí společně s dernisáží výstavy.
17:50 Diskuze
V následné diskuzi vystoupí architektka a historička architektury Michaela Janečková, architekt a historik moderní architektury Petr Vorlík a architekt zaměřující se na památkovou ochranu Igor Machata.
Leon Beck se dlouhodobě věnuje prosazování změn ve stavebnictví již od dob svých studií architektury. Nejprve se jako spoluzakladatel podílel na vzniku Pracovní skupiny pro udržitelnost na ETH v Curychu a později v tomto úsilí pokračoval ve své profesní praxi i prostřednictvím angažmá v iniciativě Architects for Future. Dlouhodobě se zasazuje o zachování a renovaci stávajících budov. V současnosti se zaměřuje především na projekt Abriss Atlas (Atlas demolic), Evropskou občanskou iniciativu HouseEurope! a nově založenou Anti-Demolition-Alliance (Aliance proti demolicím), které usilují o novou kulturu rekonstrukcí. Je předsedou iniciativy Architects for Future.
Michaela Janečková studovala Fakultu architektury ČVUT, navazující magisterský program dějin umění na UMPRUM a doktorský program v oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění tamtéž. V letech 2013–2017 byla členkou řešitelských týmů grantových projektů Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu (NAKI III) a Architektura a česká politika v 19. – 21. století (NAKI II). Od roku 2024 pracuje v Oddělení uměleckohistorické topografie ÚDU AV ČR, v. v.i. Zaměřuje se především na architekturu 20. století, zejména poválečného období v tehdejším Československu. Věnovala se se nejen výstavbě panelových sídlišť, ale také možnostem družstevní výstavby v období socialismu, mezi poslední vydané knihy patří Osvěta, kultura, zábava. Kulturní domy v Československu (spolu s Irenou Lehkoživovou).
Igor Machata vyrůstal v prostředí restaurování a památkové obnovy. Studoval architekturu na Fakultě architektúry Slovenské technické univerzity v Bratislavě, na Sint Lucas Architectuur v Gente a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Působil v architektonických ateliérech v Bratislavě, Praze a Berlíně. V rámci doktorského studia na Katedře architektúry Vysoké školy výtvarných umeni v Bratislavě se věnoval problematice ochrany a adaptace architektury druhé poloviny 20. století.
Petr Vorlík je architekt a historik moderní architektury. Je (spolu)autorem řady publikací, mimo jiné Český mrakodrap, Beton Břasy Boletice, Architektura na červeném seznamu. V rámci projektu zaměřeného na architekturu osmdesátých let editoval knihy (A)typ, Nepostavená, Rozhovory, Improvizace a Ambice. V současné době vede grantový projekt, zaměřený na kolektivizaci projekční praxe po druhé světové válce, s aktuálně pokřtěnou knihou Stavoprojekt 1948–1953 / praxe. Koordinuje rovněž českou sekci Docomomo a v českém národním komitétu ICOMOS předsedá skupině zaměřené na moderní architekturu. Je také autorem koncepce řady databází, mimo jiné industrialnitopografie.cz a architektura80.cz.
Šárka Svobodová je historička architektury, kurátorka a zakládající členka 4AM, věnuje se výstavním projektům a publikuje texty zaměřené zejména na architekturu druhé poloviny 20. století. Jako pedagožka působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Na záchraně architektonického a uměleckého dědictví se podílí i jako aktivistka, kdy otevírá veřejnou debatu o přijímání architektury a výtvarného umění minulého politického režimu současnou společností.
Eva Truncová jako nezávislá architektka a kurátorka objevuje a testuje limity oboru zejména prostřednictvím publikování textů a autorských, výstavních a dalších kulturních projektů, na kterých spolupracuje v různých rolích. V doktorském studiu na brněnské fakultě architektury se zabývá projevy ideologie nedemokratických režimů v architektuře, kritickou interpretací a alternativními výklady pozitivistického kánonu dějin architektury. Od léta 2024 působí v redakci architektonického časopisu ERA21.
Přednáška a diskuze tematizující nejen problematický vztah současné odborné i laické veřejnosti k architektuře a výtvarnému umění 2. poloviny minulého století.
Jde o závěrečnou událost stejnojmenného výstavního projektu s podtitulem Zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem, která se mimo jiné zaměří zejména na problematiku demolic objektů a destrukci uměleckých děl daného období s ohledem na udržitelnost, environmentální otázky, historickou kontinuitu a kolektivní paměť místa.
Program:
16:00 Leon Beck (DE) – Aesthetics and statistics for the survival of buildings
16:40 Ludwig Engel (DE) – Video-reflexe evropské iniciativy HouseEurope!
17:50 Diskuze Leon Beck, Michaela Janečková, Igor Machata, Petr Vorlík + Šárka Svobodová, Eva Truncová
Přednáška a diskuze je součástí dernisážového programu více informací zde.
Destrukce architektury a umění 2. poloviny minulého století je u nás obvykle akcelerátorem zájmu nejen odborné, ale i širší veřejnosti. Ve veřejném prostoru se tak artikuluje historická, umělecká, sociální či kulturní hodnota demolovaných děl, poukazuje se na systémové chyby a nedostatečnou institucionální památkovou ochranu. Samotný akt bourání je často sám o sobě fascinujícím spektáklem přitahujících pozornost nejširších vrstev obyvatelstva. Na jedné straně ho lze vnímat jako akt násilí, na druhé jako místo potenciální proměny a redefinice místa. Architektura totiž zpravidla rozumí svým primárním aktem výstavbu, přičemž demolice je vnímána jako její destruktivní konec. Americká architektka a teoretička urbanismu, Keller Easterling, ve své knize Subtraction (Subtrakce) přisuzuje tomuto procesu stejnou váhu jako stavění a nahlíží na něj z nové perspektivy – demolice může v některých případech představovat i produktivní proces, vytvářet nové hodnoty a způsoby využívání prostoru. Demolice, recyklace materiálu a cirkularita mohou být ekonomickým zdrojem. U nás ovšem dosavadní praxe potvrdila, že proti demolicím, které jsou často aktem moci a kontroly a stávají se nástrojem mazání paměti, mnohdy v rukou korporací a oligarchů napojených na vládnoucí garnituru, je argumentace společensko-kulturními hodnotami stejně bezvýznamná, jako požadavek na environmentální odpovědnost a udržitelnost.
Program
16:00 Leon Beck (DE) Aesthetics and statistics for the survival of buildings
Demolicí, nejen jako architektonickou ztrátou, ale také jako přímým hybatelem vyčerpávání zdrojů a klimatické krize, se bude ve své úvodní přednášce věnovat architekt a člen řady iniciativ zaměřených na udržitelnost, ochranu a renovace již existujících objektů (mimo jiné například Architects for Future, HouseEurope!, Demolition Atlas). Zranitelnost budov, napětí mezi materiální pomíjivostí a kulturní pamětí nebo architektonické, společenské a politické podmínky nezbytné k zabránění likvidace staveb, jsou témata, která zazní jak v úvodu, tak v následující diskuzi. Ve svém příspěvku také poukáže na současné iniciativy v oblasti památkové ochrany a strategie, překážky a systémové bariéry ovlivňující, zda budovy přežijí, nebo zmizí.
16:40 Ludwig Engel (DE) HouseEurope!
Video-reflexe evropské iniciativy HouseEurope! za změnu legislativy ve prospěch adaptací a transformací před demolicemi ve stavebním průmyslu, která vrcholí a končí společně s dernisáží výstavy.
17:50 Diskuze
V následné diskuzi vystoupí architektka a historička architektury Michaela Janečková, architekt a historik moderní architektury Petr Vorlík a architekt zaměřující se na památkovou ochranu Igor Machata.
Leon Beck se dlouhodobě věnuje prosazování změn ve stavebnictví již od dob svých studií architektury. Nejprve se jako spoluzakladatel podílel na vzniku Pracovní skupiny pro udržitelnost na ETH v Curychu a později v tomto úsilí pokračoval ve své profesní praxi i prostřednictvím angažmá v iniciativě Architects for Future. Dlouhodobě se zasazuje o zachování a renovaci stávajících budov. V současnosti se zaměřuje především na projekt Abriss Atlas (Atlas demolic), Evropskou občanskou iniciativu HouseEurope! a nově založenou Anti-Demolition-Alliance (Aliance proti demolicím), které usilují o novou kulturu rekonstrukcí. Je předsedou iniciativy Architects for Future.
Michaela Janečková studovala Fakultu architektury ČVUT, navazující magisterský program dějin umění na UMPRUM a doktorský program v oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění tamtéž. V letech 2013–2017 byla členkou řešitelských týmů grantových projektů Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu (NAKI III) a Architektura a česká politika v 19. – 21. století (NAKI II). Od roku 2024 pracuje v Oddělení uměleckohistorické topografie ÚDU AV ČR, v. v.i. Zaměřuje se především na architekturu 20. století, zejména poválečného období v tehdejším Československu. Věnovala se se nejen výstavbě panelových sídlišť, ale také možnostem družstevní výstavby v období socialismu, mezi poslední vydané knihy patří Osvěta, kultura, zábava. Kulturní domy v Československu (spolu s Irenou Lehkoživovou).
Igor Machata vyrůstal v prostředí restaurování a památkové obnovy. Studoval architekturu na Fakultě architektúry Slovenské technické univerzity v Bratislavě, na Sint Lucas Architectuur v Gente a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Působil v architektonických ateliérech v Bratislavě, Praze a Berlíně. V rámci doktorského studia na Katedře architektúry Vysoké školy výtvarných umeni v Bratislavě se věnoval problematice ochrany a adaptace architektury druhé poloviny 20. století.
Petr Vorlík je architekt a historik moderní architektury. Je (spolu)autorem řady publikací, mimo jiné Český mrakodrap, Beton Břasy Boletice, Architektura na červeném seznamu. V rámci projektu zaměřeného na architekturu osmdesátých let editoval knihy (A)typ, Nepostavená, Rozhovory, Improvizace a Ambice. V současné době vede grantový projekt, zaměřený na kolektivizaci projekční praxe po druhé světové válce, s aktuálně pokřtěnou knihou Stavoprojekt 1948–1953 / praxe. Koordinuje rovněž českou sekci Docomomo a v českém národním komitétu ICOMOS předsedá skupině zaměřené na moderní architekturu. Je také autorem koncepce řady databází, mimo jiné industrialnitopografie.cz a architektura80.cz.
Šárka Svobodová je historička architektury, kurátorka a zakládající členka 4AM, věnuje se výstavním projektům a publikuje texty zaměřené zejména na architekturu druhé poloviny 20. století. Jako pedagožka působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Na záchraně architektonického a uměleckého dědictví se podílí i jako aktivistka, kdy otevírá veřejnou debatu o přijímání architektury a výtvarného umění minulého politického režimu současnou společností.
Eva Truncová jako nezávislá architektka a kurátorka objevuje a testuje limity oboru zejména prostřednictvím publikování textů a autorských, výstavních a dalších kulturních projektů, na kterých spolupracuje v různých rolích. V doktorském studiu na brněnské fakultě architektury se zabývá projevy ideologie nedemokratických režimů v architektuře, kritickou interpretací a alternativními výklady pozitivistického kánonu dějin architektury. Od léta 2024 působí v redakci architektonického časopisu ERA21.
