Pramítačka / Jan Kulka
UPOZORNĚNÍ: Program není vhodný pro lidi s epilepsií
Je nástrojem pro tvůrčí proces cíleného uvědomování a přehodnocování zavedených standardů a technických i myšlenkových axiomů filmového média (snímková frekvence, filmové okénko, záběr, reprodukce pohybu, filmový materiál…). Je ovšem také dráždítkem pro vyvolávání obrazů nejen na plátně, nýbrž i kdesi hlouběji za sítnicí. Je vytvořena pro film chápaný jako artikulace světla. Film jakožto jevení.
Průpravná cvičení
(2016, 25 min, 16mm)
Jsou muybridgeovská filmová studie pro Pramítačku, zkoumající samotné základy pohyblivého obrazu. Zejména okolnosti vzniku či rozpadu iluze pohybu. K tomu využívá nalezeného 16mm materiálu (found footage), ze starých školních filmů pro výuku tance, odkud přejal i svůj název. Zároveň tento živý film zkoumá potenciál reanimace stojícího filmového pásu v reálném čase a představuje příležitost, jak zažít, jaké by to bylo, kdyby filmové promítačky nebyly pouze nudně pravidelnými metronomickými snímkomety, ale kdyby i rytmus samotného blikání mohl dostat komplexnější, muzikálnější a hravější rytmické, či polyrytmické struktury. Kdyby promítačka mohla frázovat snímky podobně jako bubeník se čtyřmi nezávislými údy.
Předfilm
(2016, 24min, masky a barevné filtry)
Experimentální film přispívající k tradici flicker filmu. Zabývá se fenoménem blikajícího světla. Jde o film bez média, využívá pouze jedinečné schopnosti Pramítačky a barevné filtry a masky umístěné v prázdné filmové dráze. Tentokráte bude Předfilm promítnut s živým hudebním doprovodem čtyř tub interagujících se zvukovým obvodem promítacího aparátu. Každá z tub, sonický parníků putujících prostorem sálu, bude tvořit jednu stopu v náležející jednomu ze čtyř světel pramítačky.
Jan Kulka (1985) je experimentální filmař a vynálezce, zaměřující se na živé filmové performance se speciálními promítacími aparáty vlastní výroby. Je absolventem Katedry střihové skladby FAMU a Klasické animace na UTB ve Zlíně. Svojí tvorbou se snaží nalézt vlastní aktuální odpověď na otázku: co je to film? Co může analogová technika přinést jedinečného v dnešní době? Oholit film od všeho nepodstatného, aby zůstala jen jeho jedinečná základní čistá esence. Filmem se nesnaží vyprávět vlastní příběhy, ale chápe ho jako světelně zvukové jevení, které míří přímo na smyslovou podstatu každého z nás. Filmová projekce se stává rituálním znovu oživováním pradávného společného jmenovatele, který jsme všichni sdíleli kdesi v jeskyni při kolektivním zírání do plamenů ohně. Se svými promítacími aparáty putuje již více, než 10 let po nejrůznějších místech od zapadlých českých stodol po evropské festivaly od Rigy po Madrid, či IFFR v Rotterdamu.
UPOZORNĚNÍ: Program není vhodný pro lidi s epilepsií
Je nástrojem pro tvůrčí proces cíleného uvědomování a přehodnocování zavedených standardů a technických i myšlenkových axiomů filmového média (snímková frekvence, filmové okénko, záběr, reprodukce pohybu, filmový materiál…). Je ovšem také dráždítkem pro vyvolávání obrazů nejen na plátně, nýbrž i kdesi hlouběji za sítnicí. Je vytvořena pro film chápaný jako artikulace světla. Film jakožto jevení.
Průpravná cvičení
(2016, 25 min, 16mm)
Jsou muybridgeovská filmová studie pro Pramítačku, zkoumající samotné základy pohyblivého obrazu. Zejména okolnosti vzniku či rozpadu iluze pohybu. K tomu využívá nalezeného 16mm materiálu (found footage), ze starých školních filmů pro výuku tance, odkud přejal i svůj název. Zároveň tento živý film zkoumá potenciál reanimace stojícího filmového pásu v reálném čase a představuje příležitost, jak zažít, jaké by to bylo, kdyby filmové promítačky nebyly pouze nudně pravidelnými metronomickými snímkomety, ale kdyby i rytmus samotného blikání mohl dostat komplexnější, muzikálnější a hravější rytmické, či polyrytmické struktury. Kdyby promítačka mohla frázovat snímky podobně jako bubeník se čtyřmi nezávislými údy.
Předfilm
(2016, 24min, masky a barevné filtry)
Experimentální film přispívající k tradici flicker filmu. Zabývá se fenoménem blikajícího světla. Jde o film bez média, využívá pouze jedinečné schopnosti Pramítačky a barevné filtry a masky umístěné v prázdné filmové dráze. Tentokráte bude Předfilm promítnut s živým hudebním doprovodem čtyř tub interagujících se zvukovým obvodem promítacího aparátu. Každá z tub, sonický parníků putujících prostorem sálu, bude tvořit jednu stopu v náležející jednomu ze čtyř světel pramítačky.
Jan Kulka (1985) je experimentální filmař a vynálezce, zaměřující se na živé filmové performance se speciálními promítacími aparáty vlastní výroby. Je absolventem Katedry střihové skladby FAMU a Klasické animace na UTB ve Zlíně. Svojí tvorbou se snaží nalézt vlastní aktuální odpověď na otázku: co je to film? Co může analogová technika přinést jedinečného v dnešní době? Oholit film od všeho nepodstatného, aby zůstala jen jeho jedinečná základní čistá esence. Filmem se nesnaží vyprávět vlastní příběhy, ale chápe ho jako světelně zvukové jevení, které míří přímo na smyslovou podstatu každého z nás. Filmová projekce se stává rituálním znovu oživováním pradávného společného jmenovatele, který jsme všichni sdíleli kdesi v jeskyni při kolektivním zírání do plamenů ohně. Se svými promítacími aparáty putuje již více, než 10 let po nejrůznějších místech od zapadlých českých stodol po evropské festivaly od Rigy po Madrid, či IFFR v Rotterdamu.
