Letní umělecké soustředění Kritické zóny krajiny pokračovalo ve zkoumání míst, která jsou zásadně ovlivněna těžbou. Letošní interdisciplinární setkání probíhalo na krušnohorském Cínovci a věnovalo se jeho historii spjaté s těžbou cínových a wolframových rud, i možné budoucnosti a dopadům získávání lithia. Během soustředění jsme hledali odpovědi na otázky, zda lze skloubit těžbu lithia s environmentálně a sociálně spravedlivou transformací Ústecka a z jakých předpokladů vychází představy o budoucnosti kraje a ekonomiky.
Lithium jako lék pro duši i planetu
Lithium z několika perspektiv představila v úvodu soustředění prostřednictvím svého uměleckého výzkumu Anastasia Kubrak. Skrze paralelu energie a vyčerpání lidských těl i přírodních zdrojů se Kubrak dlouhodobě věnuje místům, kde se setkávají témata lithia jako léčivého prvku a jeho extrakce jako nerostné suroviny využívané v bateriích. Zkoumá tak lázeňská střediska, která v Evropě a USA vznikala v okolí minerálních pramenů s vysokým obsahem lithia už od poloviny 19. století, a v současnosti jsou „znovuobjevována“ jako místa potenciální těžby. Kromě Teplicka k nim patří např. americké Excelsior Springs či bývalé portugalské lázně Vidago v regionu Barroso, kde v současnosti místní lidé těžbě výrazně odporují.
Lithium je také používáno jako stabilizátor nálady při léčbě bipolární poruchy. Kromě minerálních vod jako Zaječická hořká nebo Bílinská kyselka obsahovala do 50. let minulého století vysoké množství lithia i limonáda 7 Up, která díky němu slibovala zlepšení psychického stavu a zmírnění únavy. Souvislost mezi lithiem a vodou je ale i dalšího rázu – jeho nejintezivnější extrakce probíhá v nejsušší oblasti světa, zároveň je ale na spotřebu vody velmi náročná. V oblasti tzv. lithiového trojúhelníku mezi Chile, Argentinou a Bolívií, se prvek vyskytuje ve podobě solných roztoků (solanky) a získává se jejich odpařováním v rozsáhlých nádržích. Negativním ekologickým i sociálním dopadům této formy těžby se ve svém terénním výzkumu v Bolívii věnuje antropolog Mark Goodale, jehož dubnová přednáška v Hraničáři soustředění předcházela.
Relikty
Cínovec a jeho okolí je výrazně ovlivněno dřívějším dobýváním rud především cínu a wolframu. Jedním z jeho pozůstatků je vodní příkop Aschergraben, vybudovaný již v polovině 15. století, podél kterého jsme šli s ekoložkou Jitkou Pollakis do Altenbergu. Voda, kterou příkop přiváděl, poháněla vodní kola v tzv. prádlech, zařízeních sloužících pro úpravu rud. Jako nádrž dodávající vodu na prádla byl v 18. století vybudován i cínovecký Dlouhý rybník. Jitka Pollakis vysvětlila, jak díky navážkám materiálu z těžby vznikaly v okolí Altenbergu jakési terasy, a jakým způsobem dávaly různé formy hospodaření a narušování krajiny vzniknout tamním ekosystémům, v kterých se dnes nachází několik druhů orchidejí a masožravých rostlin.
Na okraji Altenbergu jsme navštívili pinku, rozsáhlou propadlinu v místech ložiska Zwitterstock. Na tomto místě se cín těžil už od 15. století, a pro rozšiřování chodeb byla využívána tzv. metoda sázení ohněm, který narušoval strukturu horniny a umožňoval snadnější postup. Ten ale nebyl příliš mapován a na ložisku chyběl přehled o jednotlivých komorách a chodbách, což postupně vedlo k jejich zborcení a závalu v roce 1620. V těžbě se nicméně pokračovalo a současná podoba propadliny o průměru 400 metrů a hloubce až 160 metrů je výsledkem dolování, které ustalo v roce 1991. Historii těžby se věnovala i komentovaná prohlídka, která nás zavedla přímo do štol pod Zinnwaldem, německé části Cínovce.
Krajina mezi těžbou
Začátkem devadesátých let byla ukončena těžba i na Cínovci. U hlavní silnice se dnes nachází v místech částečně zatopeného dolu Cínovec I parkoviště, důl Cínovec II u Husova vrchu je zatopen zcela. V jeho těsné blízkosti se ale kromě Cínovecké haldy nachází odkaliště ve vlastnictví společnosti Cínovecká deponie. Ta zde plánuje vybudovat separační linku a pomocí magnetické separace získávat lithium z jemného bílého písku s kousky slíd, který je dnes částečně zrekultivovaným odpadem původní těžby.
S Kamilou Vítek Derynkovou ze spolku Cinvald, který aktivně připomínkuje místní těžební záměry v procesu posuzování vlivu na životní prostředí, jsme od odkaliště zamířili na rozcestí Sedmihůrská cesta poblíž Kutného vrchu pod Cínovcem. Zde by u silnice z Dubí na Cínovec měl vzniknout portál a štoly související se záměrem hlubinné těžby lithia, resp. horniny cinvaldit. Částečně nadrcená hornina by se odtud měla dopravovat do zpracovatelského závodu, který by vzniknul v průmyslovém areálu v Újezdečku. Těžbu plánuje realizovat ČEZ ve spolupráci se společností Geomet. Také v německém Zinnwaldu plánuje hlubinnou těžbu společnost Deutsche Lithium, na jejíž průzkumný vrt jsme během soustředění narazili. Problematiku úpravy vytěženého materiálu, zpracování slídových koncentrátů a jejich využití v průmyslu nám během soustředění přiblížil mineralog Miloš Faltus z Přírodovědecké fakulty UK.
Spravedlivá transformace?
Projekt hlubinné těžby lithia by měl proběhnout v rámci spravedlivé transformace Ústeckého kraje, tj. proměny ekonomiky v souvislosti s koncem těžby uhlí. Jako jeden z tzv. strategických projektů Plánu spravedlivé územní transformace by měl být přednostně financován z fondu Evropské unie. Výběr těchto projektů ale provází kontroverze ohledně netransparentnosti. Celkové pojetí plánu je pak v rozporu s principy a cíli Fondu pro spravedlivou transformaci, který má podporovat spíše malé a střední podniky, živnostníky a projekty založené na udržitelnosti a participaci místních. Tématu spravedlivé transformace kraje se věnovala i závěrečná debata s analytičkou pracovního trhu Lindou Kunertovou, ekonomem Ondřejem Kolínským a Mikulášem Černíkem z Platformy pro sociálně-ekologickou transformaci Re-set.
Karolína Žižková
Environmentální antropoložka, zajímá se především o vztahy a přístup k půdě, těžbu a ekologickou ekonomii. Žije v Ústí.
