Sdílená základna
Představa sdíleného prostoru je vždy utvářena ideologií. Po revolucích v roce 1989 přinesl bouřlivý obrat k neoliberálnímu kapitalismu a rozmach digitálních technologií, prudkou privatizaci a kontrolu fyzického i digitálního prostoru. Koncept kolektivního vlastnictví a sdílené odpovědnosti byl, pokud ne zavržen, tak alespoň zdiskreditován. Většina míst, která by mohla být stále vnímána jako veřejná, začala být kultivována podle zájmů jejich vlastníků a správců spíše než lidí, kteří je každodenně využívají. Prioritou tak přestalo být vytváření míst, která by umožňovala komunitám svobodně se shromažďovat v souladu s jejich potřebami a umožňovala rozvíjení společenského a politického života. Spíše naopak, občanská prostranství jsou buď odstraňována, nebo navrhována tak, aby vyhovovala privilegovanějším vrstvám společnosti. Podle nedávných studií ubývá občanských míst v řadě evropských zemí, kde společenská pnutí vytvořila živnou půdu vládám, které prostřednictvím svých politik ohrožují demokratickou občanskou společnost, a také pro konzervativní občanské organizace a krajně pravicová hnutí, která sdílené veřejné prostory omezují „zdola“.
Výstava se zasazuje o to, aby byla občanská místa důležitým prvkem při vytváření společnosti, v níž mohou všichni občané uplatňovat svá lidská práva a svobody. Takovými prostory nejsou jen parky, dvorky a náměstí, ale také veřejné instituce a stále častěji i digitální prostředí. Architektonický kolektiv Spolka ve svém projektu spolupracuje s místními obyvateli na novém pojetí prostoru Corso v Krásném Březně. Zchátralý socialistický areál ztratil svou dřívější obchodní a kulturní funkci a přestal být přístupným prostorem pro občany okolní městské části. Znovuobjevení prostředí s omezeným přístupem je také podstatou práce Marie Lukáčové a Karoliny Wojtas. Krátké filmy Lukáčové využívají digitální animaci k nastínění přestavby městské oblasti i proměny pohraničního regionu. Hravé vyrovnávání se s potlačeným občanským prostorem je vlastní i tvorbě Wojtas. V reakci na reformu vzdělávacího systému, kterou zavedla populistická strana Právo a spravedlnost v Polsku, staví barevná instalace Wojtas přísné předpisy i jejich vymahatele na hlavu.
Sledujte FB event Fotograf Festivalu https://fb.me/e/doYlIxYa7
Více zde https://2022.fotografestival.cz
/ENG/
SHARED BASE
EXHIBITION RUNS: 1 OCTOBER – 18 JANUARY 2023
PLACE: Hraničář Gallery, Prokopa Diviše 1812/7 400 01 Ústí nad Labem
OPENING: 30 September 2022 at 18.00
Guided tour with the curators and artists will start at 16.00.
Alžběta Bačíková, Charlotte Eifler, Susanne Keichel, Marie Lukáčová, Randa Maroufi, Spolka, Karolina Wojtas, Michaela Nagyidaiová
CURATORS: Tereza Rudolf, Elisabeth Pichler, Markéta Mansfieldová
The idea of shared space is always shaped by ideology. After the revolutions of 1989, the tumultuous turn to neoliberal capitalism and the rise of digital technologies brought about a rapid privatization and control of physical and digital space. The concept of collective ownership and shared responsibility was, if not rejected, at least discredited. Most places that could still be perceived as public have come to be cultivated according to the interests of their owners and custodians rather than the people who use them on a daily basis. The priority thus ceased to be the creation of places that would allow communities to gather freely in accordance with their needs and enable social and political life to flourish. On the contrary, civic spaces are either removed or designed to accommodate the more privileged sections of society. According to recent studies, civic spaces are declining in a number of European countries, where social tensions have created a breeding ground for governments whose policies threaten democratic civil society, and for conservative civic organisations and far-right movements that restrict shared public spaces from below.
The exhibition advocates that civic spaces are an important element in creating a society in which all citizens can exercise their human rights and freedoms. Such spaces are not only parks, courtyards and squares, but also public institutions and, increasingly, digital environments. In its project, the architectural collective of the Society collaborates with local residents to reimagine the Corso space in Krásný Březno. The dilapidated socialist complex has lost its former commercial and cultural function and has ceased to be an accessible space for the citizens of the surrounding district. Rediscovering the environment with limited access is also the essence of the work of Maria Lukáčová and Karolina Wojtas. Lukáčová’s short films use digital animation to outline the redevelopment of the urban area and the transformation of the border region. The playful coping with the suppressed civic space is also inherent in Wojtas‘ work. Responding to the reform of the education system introduced by the populist Law and Justice party in Poland, Wojtas‘ colourful installation turns strict regulations and their enforcers on their head.
Follow the FB event Fotograf Festival
Read more here
Představa sdíleného prostoru je vždy utvářena ideologií. Po revolucích v roce 1989 přinesl bouřlivý obrat k neoliberálnímu kapitalismu a rozmach digitálních technologií, prudkou privatizaci a kontrolu fyzického i digitálního prostoru. Koncept kolektivního vlastnictví a sdílené odpovědnosti byl, pokud ne zavržen, tak alespoň zdiskreditován. Většina míst, která by mohla být stále vnímána jako veřejná, začala být kultivována podle zájmů jejich vlastníků a správců spíše než lidí, kteří je každodenně využívají. Prioritou tak přestalo být vytváření míst, která by umožňovala komunitám svobodně se shromažďovat v souladu s jejich potřebami a umožňovala rozvíjení společenského a politického života. Spíše naopak, občanská prostranství jsou buď odstraňována, nebo navrhována tak, aby vyhovovala privilegovanějším vrstvám společnosti. Podle nedávných studií ubývá občanských míst v řadě evropských zemí, kde společenská pnutí vytvořila živnou půdu vládám, které prostřednictvím svých politik ohrožují demokratickou občanskou společnost, a také pro konzervativní občanské organizace a krajně pravicová hnutí, která sdílené veřejné prostory omezují „zdola“.
Výstava se zasazuje o to, aby byla občanská místa důležitým prvkem při vytváření společnosti, v níž mohou všichni občané uplatňovat svá lidská práva a svobody. Takovými prostory nejsou jen parky, dvorky a náměstí, ale také veřejné instituce a stále častěji i digitální prostředí. Architektonický kolektiv Spolka ve svém projektu spolupracuje s místními obyvateli na novém pojetí prostoru Corso v Krásném Březně. Zchátralý socialistický areál ztratil svou dřívější obchodní a kulturní funkci a přestal být přístupným prostorem pro občany okolní městské části. Znovuobjevení prostředí s omezeným přístupem je také podstatou práce Marie Lukáčové a Karoliny Wojtas. Krátké filmy Lukáčové využívají digitální animaci k nastínění přestavby městské oblasti i proměny pohraničního regionu. Hravé vyrovnávání se s potlačeným občanským prostorem je vlastní i tvorbě Wojtas. V reakci na reformu vzdělávacího systému, kterou zavedla populistická strana Právo a spravedlnost v Polsku, staví barevná instalace Wojtas přísné předpisy i jejich vymahatele na hlavu.
Sledujte FB event Fotograf Festivalu https://fb.me/e/doYlIxYa7
Více zde https://2022.fotografestival.cz
/ENG/
SHARED BASE
EXHIBITION RUNS: 1 OCTOBER – 18 JANUARY 2023
PLACE: Hraničář Gallery, Prokopa Diviše 1812/7 400 01 Ústí nad Labem
OPENING: 30 September 2022 at 18.00
Guided tour with the curators and artists will start at 16.00.
Alžběta Bačíková, Charlotte Eifler, Susanne Keichel, Marie Lukáčová, Randa Maroufi, Spolka, Karolina Wojtas, Michaela Nagyidaiová
CURATORS: Tereza Rudolf, Elisabeth Pichler, Markéta Mansfieldová
The idea of shared space is always shaped by ideology. After the revolutions of 1989, the tumultuous turn to neoliberal capitalism and the rise of digital technologies brought about a rapid privatization and control of physical and digital space. The concept of collective ownership and shared responsibility was, if not rejected, at least discredited. Most places that could still be perceived as public have come to be cultivated according to the interests of their owners and custodians rather than the people who use them on a daily basis. The priority thus ceased to be the creation of places that would allow communities to gather freely in accordance with their needs and enable social and political life to flourish. On the contrary, civic spaces are either removed or designed to accommodate the more privileged sections of society. According to recent studies, civic spaces are declining in a number of European countries, where social tensions have created a breeding ground for governments whose policies threaten democratic civil society, and for conservative civic organisations and far-right movements that restrict shared public spaces from below.
The exhibition advocates that civic spaces are an important element in creating a society in which all citizens can exercise their human rights and freedoms. Such spaces are not only parks, courtyards and squares, but also public institutions and, increasingly, digital environments. In its project, the architectural collective of the Society collaborates with local residents to reimagine the Corso space in Krásný Březno. The dilapidated socialist complex has lost its former commercial and cultural function and has ceased to be an accessible space for the citizens of the surrounding district. Rediscovering the environment with limited access is also the essence of the work of Maria Lukáčová and Karolina Wojtas. Lukáčová’s short films use digital animation to outline the redevelopment of the urban area and the transformation of the border region. The playful coping with the suppressed civic space is also inherent in Wojtas‘ work. Responding to the reform of the education system introduced by the populist Law and Justice party in Poland, Wojtas‘ colourful installation turns strict regulations and their enforcers on their head.
Follow the FB event Fotograf Festival
Read more here
