„Netýká se to výhradně žen, ale v tomto případě to tak bylo, že se úplně přirozeně dostaneme do té role a začneme pečovat – jako když dýcháme…“
Citace z intermediální prostorové instalace Tvary péče (2025) audio-dokumentaristky Martiny Pouchlé a kolektivu 4AM, která byla poslední půlrok součástí výstavy TABULA FRACTA: zranitelnost architektury mezi únorem a listopadem v Galerii Hraničář, se dotýká fenoménu, jemuž je v poslední době věnována stále větší pozornost – zejména v současném umění a literatuře. Reflektuje skutečnost, že péče je v současné společnosti nejrozšířenějším typem práce, jak mimo jiné popsal teoretik umění Boris Groys ve své knize Filozofie péče (2024). O tom, že jde zejména o práci neplacenou, podporující rodovou nerovnost v podobě tzv. dvojího břemene, ani nemluvě.
Foto: Ludmila Hájková
Péče žen tří generací
Východiskem pro zmíněnou výstavní instalaci, tematizující vzájemnou péči žen tří generací – péči o sebe, o sebe navzájem, o odcházející tělo i o životní dílo a jeho odkaz – byl životní příběh architektky Růženy Žertové (1939–2019). Konkrétně události několika posledních měsíců jejího života, kdy se tato významná československá autorka ikonických obchodních domů rozhodovala, jak po své smrti naloží se svým vlastním domem v Brně – neméně ikonickým.
Tomuto domovu věnovala pozornost a péči na přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy pro něj společně se svým manželem našli obtížně zastavitelnou parcelu doslova na skále a suti. Jednopodlažní dům Žertová nejen sama navrhla a spolu se dvěma zedníky fyzicky postavila, ale také vybavila do posledního detailu autorským nábytkem a svítidly.
Přestože se společně se svou kolegyní – architektkou a posléze „pečovatelkou“ Alicí Šimečkovou – a autorkou tohoto článku pokusily zřídit nadaci, která by mohla spravovat rodinný dům Růženy Žertové a otevřít ho veřejnosti, nakonec se to z byrokratických a blíže nevyjasněných důvodů, které lze označit za institucionální násilí, nepodařilo. Dům je dnes v soukromých rukou lékaře, který se v blízkosti architektky Žertové náhle objevil několik měsíců před její smrtí. Podrobněji si celý příběh můžete poslechnout ve volně dostupném podcastu Dům v Zákoutí. Jedno z posledních přání architektky – poskytnout její vlastní dům veřejnosti – tak v tuto chvíli není možné splnit a není ani jisté, že dílo bude zachováno.
Mimořádně kvalitní architektura
Stejně nejistý je i osud jiné stavby Růženy Žertové – obchodního domu Labe (1969–1974) v Ústí nad Labem, který se stal jedním z klíčových „exponátů“ výstavy TABULA FRACTA. Přestože jde o mimořádně kvalitní příklad tzv. strojové (machinistické) pozdně modernistické architektury, stylově řazené do neoexpresionismu, není obchodní dům Labe dodnes prohlášen nemovitou kulturní památkou.
Unikátní je mimo jiné i autorsky pojatý předsazený plášť stavby, evokující zvlněnou hladinu stejnojmenné řeky. Žertová zde experimentovala s hliníkovými plechy s příměsí křemíku, aby docílila požadovaného efektu při reakci s ovzduším tehdejšího průmyslového města. Ostře zalamovaná fasáda nese její originální rukopis nejen technicky, ale i esteticky.
Společně s racionálním funkčním provozem domu a důmyslnou modulovou konstrukcí tvoří Labe jeden z nejvýznamnějších poválečných zástupců této typologie u nás. Navíc jako jediný obchodní dům Růženy Žertové zůstává zachován téměř v původní podobě. Do jeho parteru se sice vklínily dřevěné budky lidového tržiště a v okolí bylo v roce 2009 vybudováno konkurenční nákupní centrum, nicméně současný majitel dům stále udržuje v provozu, zaměřuje se převážně na drobnější lokální prodejce a zachovává exteriér i interiér téměř beze změn.
Foto: Svobodova, Truncova
Jeho budoucnost je ovšem nejasná
Dům žije takříkajíc „z podstaty“. Protože jej současný majitel vnímá spíše jako investici než jako kulturní hodnotu, není mu poskytována pravidelná údržba. Nyní – padesát let po jeho otevření – se začne zastarávání objektu naplno projevovat. Hodnota domu se může neudržováním snižovat a postupně degraduje i okolní veřejný prostor.
Fatálním rozhodnutím bylo odstranění stejnojmenné betonové plastiky z předprostoru domu. Dílo sochaře Karla Kronycha z roku 1973, lidově přezdívané Medúza nebo Nesmysl, tvořilo nedílnou součást celku. Přestože byla plastika umístěna do depozitáře, je to první krok k možné devastaci samotného obchodního domu.
Podnět na prohlášení obchodního domu Labe za památku byl v posledních letech podán opakovaně a vždy ministerstvem kultury zamítnut – z důvodu podcenění významu a naléhavosti ochrany architektury a umění tzv. normalizace. I to lze označit za institucionální násilí.
Příběh závěru života architektky Růženy Žertové a jejích staveb se v tomto ohledu výrazně podobá. Nicméně dokud oba domy stojí – jak rodinný dům architektky, tak obchodní dům Labe, který vyprojektovala během působení ve Státním projektovém ústavu obchodu – je stále možné usilovat o jejich zachování nejen jako historicky a architektonicky cenných dokladů doby, ale také jako důležité paměti místa.
Foto: Svobodova, Truncova
Zvýšit citlivost
Výstavním projektem TABULA FRACTA jsme se s kolektivem 4AM a Galerií Hraničář pokusili zvýšit citlivost širší veřejnosti k tématu ohrožení poválečné architektury a získat pro ně alespoň po dobu trvání výstavy prostor ve veřejné debatě. Pozornost jsme tak upoutali, teď nastává úkol pravidelné péče. Tu však není možné dlouhodobě poskytovat tzv. zespodu, ale vyžaduje systémovou změnu, která začíná a končí u volební urny – od které jsme se nedávno vrátili…
Podrobněji si celý příběh můžete poslechnout ve volně dostupném podcastu Dům v Zákoutí.
Šárka Svobodová
Historička architektury, kurátorka a zakládající členka 4AM, věnuje se výstavním projektům a publikuje texty zaměřené zejména na architekturu druhé poloviny 20. století. Jako pedagožka působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Na záchraně architektonického a uměleckého dědictví se podílí i jako aktivistka, kdy otevírá veřejnou debatu o přijímání architektury a výtvarného umění minulého politického režimu současnou společností.
4AM
Kolektiv 4AM Fórum pro architekturu a média působí od roku 2010 v Brně, spolupráci ovšem rozvíjí v celorepublikovém a mezinárodním kontextu. Je platformou, která ve svých projektech kriticky nahlíží odbornou problematiku týkající se architektury, urbanismu, soudobé audiovizuální kultury a obecně společensko-politických i kulturních jevů. Důraz je v nich kladen na mezioborovost, problematizování aktuálních společenských fenoménů a otevřenou spolupráci s autorstvem i tvůrčími kolektivy a institucemi.
