Čelisti uvádějí: Kalamita
Na koleje kin právě najíždí zrestaurovaná verze komedie Kalamita od mašinfíry českého filmu Věry Chytilové. A kdo jiný by měl tohle nádraží oživit, než výpravčí z Čelistí – Aleš Stuchlý a Vítek Schmarc!
Čelisti v Hraničáři: Máme rádi vlaky, co někam jedou
Rychlíkem Praha Drážďany dorazí do Ústí výsadek dvou předních českých šotoušů z filmově kritického magazínu Čelisti. Amatérský výpravčí Aleš Stuchlý a mentální výhybkář Vít Schmarc vás zvou na projížďku vintage motorákem, který voní dieselem a kolomazí. V kabině vlakvedoucího zasedne Bolek Polívka, vagóny bude posunovat Věra Chytilová. Výsledek? Kalamita roku. V jakých filmech od Věry se nejvíc nacházíme? Kdo je momentálně velkej poštěvák? Jak by vypadaly filmy ze světa Pána Prstenů, kdyby se jich chytila Chytilová? Byl by Leoš Suchařípa lepší Gandalf, nebo Sauron? Je pohodlnější jízda Šukafonem, nebo Hurvínkem? Kupte si lístky na spoj, ze kterého se nevyplatí vyskakovat za jízdy!
Po vynucené sedmileté pauze a angažmá v Krátkém filmu se Věra Chytilová mohla na konci 70. let vrátit na Barrandov. Prakticky souběžně natočila dvě hořce úsměvné morality, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) a Kalamitu (1980).
Kalamita se zaměřuje na mladého vysokoškolského absolventa Honzu (Boleslav Polívka), který začíná pracovat u železnice. Zatím není sžitý s pravidly nového prostředí a svou nepřipraveností dává vyniknout okolnímu konformismu a stereotypům. Při tom odhaluje neexistenci schopného vedení, potažmo nefunkčnost celého systému. Završením hrdinovy iniciace se stává jeho první jízda vlakem v roli strojvedoucího, při které koleje zasype lavina. Do drobných osobních konfliktů zasahuje vyšší moc, která zpohodlnělé občany nutí opustit bezpečné pozice. Vyšší síly zasahovaly i do natáčení Kalamity, které probíhalo pod dohledem cenzury v pěti etapách během zimy 1978 a 1979. Kvůli chřipkové epidemii a problémům s počasím muselo být ovšem filmování úplně zastaveno. Volný čas využila Chytilová k realizaci Panelstory. Teprve pak se vrátila ke Kalamitě. Kousavé podobenství o morální apatii československé společnosti sice bylo po několika nařízených úpravách schváleno a uvedeno do kin, ale bez reklamní kampaně. Divácký zájem byl přesto tak velký, že došlo k zákazu promítání v Praze. (NFA)
Na koleje kin právě najíždí zrestaurovaná verze komedie Kalamita od mašinfíry českého filmu Věry Chytilové. A kdo jiný by měl tohle nádraží oživit, než výpravčí z Čelistí – Aleš Stuchlý a Vítek Schmarc!
Čelisti v Hraničáři: Máme rádi vlaky, co někam jedou
Rychlíkem Praha Drážďany dorazí do Ústí výsadek dvou předních českých šotoušů z filmově kritického magazínu Čelisti. Amatérský výpravčí Aleš Stuchlý a mentální výhybkář Vít Schmarc vás zvou na projížďku vintage motorákem, který voní dieselem a kolomazí. V kabině vlakvedoucího zasedne Bolek Polívka, vagóny bude posunovat Věra Chytilová. Výsledek? Kalamita roku. V jakých filmech od Věry se nejvíc nacházíme? Kdo je momentálně velkej poštěvák? Jak by vypadaly filmy ze světa Pána Prstenů, kdyby se jich chytila Chytilová? Byl by Leoš Suchařípa lepší Gandalf, nebo Sauron? Je pohodlnější jízda Šukafonem, nebo Hurvínkem? Kupte si lístky na spoj, ze kterého se nevyplatí vyskakovat za jízdy!
Po vynucené sedmileté pauze a angažmá v Krátkém filmu se Věra Chytilová mohla na konci 70. let vrátit na Barrandov. Prakticky souběžně natočila dvě hořce úsměvné morality, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) a Kalamitu (1980).
Kalamita se zaměřuje na mladého vysokoškolského absolventa Honzu (Boleslav Polívka), který začíná pracovat u železnice. Zatím není sžitý s pravidly nového prostředí a svou nepřipraveností dává vyniknout okolnímu konformismu a stereotypům. Při tom odhaluje neexistenci schopného vedení, potažmo nefunkčnost celého systému. Završením hrdinovy iniciace se stává jeho první jízda vlakem v roli strojvedoucího, při které koleje zasype lavina. Do drobných osobních konfliktů zasahuje vyšší moc, která zpohodlnělé občany nutí opustit bezpečné pozice. Vyšší síly zasahovaly i do natáčení Kalamity, které probíhalo pod dohledem cenzury v pěti etapách během zimy 1978 a 1979. Kvůli chřipkové epidemii a problémům s počasím muselo být ovšem filmování úplně zastaveno. Volný čas využila Chytilová k realizaci Panelstory. Teprve pak se vrátila ke Kalamitě. Kousavé podobenství o morální apatii československé společnosti sice bylo po několika nařízených úpravách schváleno a uvedeno do kin, ale bez reklamní kampaně. Divácký zájem byl přesto tak velký, že došlo k zákazu promítání v Praze. (NFA)
