Vražda ing. Čerta
Režijním debutem Ester Krumbachové se v roce 1970 stala kousavá feministická satira Vražda ing. Čerta. Česká scénografka, dramaturgyně, výtvarnice, kostýmní návrhářka a scenáristka divákům nabídla podobnou hostinu pro smysly, jakou protagonistka filmu (Jiřina Bohdalová) přichystala pro svého nenasytného hosta, inženýra Bohouše Čerta (Vladimír Menšík).
Zatímco během spolupráce na filmech Karla Kachyni, Jana Němce nebo Věry Chytilové mohla Krumbachová uplatnit vždy pouze část svých četných talentů, Vražda představuje hutný koncentrát všeho, co ji fascinovalo a v čem vynikala. Do detailu domyšlené rekvizity, kostýmy a dekorace pomáhají charakterizovat dvojici archetypálních postav a přidávají další významové vrstvy ústřednímu souboji pohlaví. Film splétající dohromady motivy z pohádek, legend a jiných lidových vyprávění si kromě genderových stereotypů pohrává i s diváckým očekáváním. Obsazení dvou dobových hereckých hvězd zřejmě pomohlo prosadit provokativní snímek do výroby. Publikum se ale místo konvenční veselohry dočkalo ornamentálně přebujelého experimentu, který využívá zcizovacích postupů z avantgardního divadla nebo multimediálních představení typu Laterny magiky. Navzdory této výlučnosti se Vražda na podzim 1970 dočkala uvedení do kin, které neprovázely větší komplikace. Tvůrčí činnost multitalentované umělkyně ovšem byla za normalizace postupně utlumována. Film dovádějící ad absurdum rčení „láska prochází žaludkem“ tak završil nejen československou novou vlnu, ale také kratičkou režisérskou kariéru Ester Krumbachové. (Národní filmový archiv)
Režijním debutem Ester Krumbachové se v roce 1970 stala kousavá feministická satira Vražda ing. Čerta. Česká scénografka, dramaturgyně, výtvarnice, kostýmní návrhářka a scenáristka divákům nabídla podobnou hostinu pro smysly, jakou protagonistka filmu (Jiřina Bohdalová) přichystala pro svého nenasytného hosta, inženýra Bohouše Čerta (Vladimír Menšík).
Zatímco během spolupráce na filmech Karla Kachyni, Jana Němce nebo Věry Chytilové mohla Krumbachová uplatnit vždy pouze část svých četných talentů, Vražda představuje hutný koncentrát všeho, co ji fascinovalo a v čem vynikala. Do detailu domyšlené rekvizity, kostýmy a dekorace pomáhají charakterizovat dvojici archetypálních postav a přidávají další významové vrstvy ústřednímu souboji pohlaví. Film splétající dohromady motivy z pohádek, legend a jiných lidových vyprávění si kromě genderových stereotypů pohrává i s diváckým očekáváním. Obsazení dvou dobových hereckých hvězd zřejmě pomohlo prosadit provokativní snímek do výroby. Publikum se ale místo konvenční veselohry dočkalo ornamentálně přebujelého experimentu, který využívá zcizovacích postupů z avantgardního divadla nebo multimediálních představení typu Laterny magiky. Navzdory této výlučnosti se Vražda na podzim 1970 dočkala uvedení do kin, které neprovázely větší komplikace. Tvůrčí činnost multitalentované umělkyně ovšem byla za normalizace postupně utlumována. Film dovádějící ad absurdum rčení „láska prochází žaludkem“ tak završil nejen československou novou vlnu, ale také kratičkou režisérskou kariéru Ester Krumbachové. (Národní filmový archiv)