Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. | Více info | Rozumím

News to your email

Veřejný sál Hraničář

Čvc 2019 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu.

Rok 2018 – krajina, přítomnost a pozitivní cynismus

Víte, o co není na konci roku nikdy nouze? O bilanční články. A víte, co teď bude následovat? Bilanční článek. Sorry, někdy prostě musíme jít s proudem. Pojďte s námi a připomeňme si společně nejdůležitějšími momenty roku 2018 v Hraničáři.

Aby to nebylo moc suché, tak vám celý text zpříjemní sarkasmu prosté (pro některé to byla opravdu výzva) vsuvky jednotlivých členů našeho kolektivu, kteří vzpomínají na své nejoblíbenější události uplynulých 12 měsíců.

Rok 2018 se u nás nesl ve znamení dvou velkých tematických bloků. Technicky vzato tří, ale Stud už nás jen takříkajíc líznul na začátku roku. Prvním celkem byla tedy až Tvář krajiny. Vzpomínáte ještě? Výstava se zabývala vztahem člověka ke krajině. Měli jsme tu diskuze o životním prostředí, putovali jsme za rostlinami ústecké divočiny nebo jsme třeba navštívili lokální komunitní zahrady.

TVÁŘ KRAJINY

Z veřejného prostoru a zejména pak z politických a mediálních debat skoro vymizela diskuze o životním prostředí. Dnešní nároky člověka na život a celkový ekonomický provoz devastují přírodu a čím dál tím více se oslabuje vztah člověka a přírody, vytrácí se potřebná citlivost vůči krajině.

Vystavující umělci | Alžběta Kočvarová, Lucie Králíková, Jan Krtička, Anna Ročňová, Jan Albert Šturma, Adam Vačkář, Diana Winklerová, Aleš Zapletal
Intervence ve veřejném prostoru
 | Martin Chlanda, Veronika Tilšerová a Ondřej Janek
Kurátorka | Martina Johnová
Architekt | Jan Boháč
Doprovodný program | Pavlína Loskotová a kolektiv Hraničář
Grafika | Magdaléna Gurská

Vernisáž výstavy Tvář krajiny | Foto: Tomáš Lumpe

Tam, kde se potkal Stud a Tvář krajiny, vznikly Pozdravy z Ústí. Projekt, který jsme rozjeli, abychom zjistili, jaký mají Ústečané vztah ke svému městu. Pozdravy z Ústí měly vlastně dvě úrovně. Obě sice zkoumaly to samé, ale každá trochu jinou cestou.

První, ta veřejná, se o to pokoušela fotosoutěží, ve které měli místní obyvatelé posílat fotky svých oblíbených míst. 

Nejoblíbenější událost roku 2018 Tomáše Petermanna: Vždy mne zajímá, jak si kdo k nám do Hraničáře, nebo lépe k nám do Ústí našel cestu. V tom mne velmi baví Léto na ulici, kdy se tu zastaví pobýt místní, přespolní i návštěvníci ze zahraničí. Ti, nezatíženi pražskými předsudky o Ústí, se tu kolikrát na své cestě zastaví jen prostě proto, že je město zaujme, byť původně měli plán pokračovat třeba do Drážďan. A tak jsme tu u nás na ulici potkali třeba spokojené páry z Islandu a Norska, které putovaly Evropou na motorce, německé seniory plující na kajacích z Prahy někam za Drážďany a mnoho dalších. Anebo obráceně, když jsem vedl na ubytování do nedalekého penzionu kapelu z Kanady, starší dáma na recepci po vzájemném představení jen s nadšením prohlásila, že hudbu slyšela až tam a že se jí to moc líbilo. A tak kluci poděkovali a šli spokojeně spát.

Z výsledné sbírky pak několik různých porot (školy, veřejnost v Hraničáři a na facebooku, kolektiv Hraničáře) vybralo 10 vítězných fotek, které nejlépe vystihovaly Ústí nad Labem ne-pohlednicovým způsobem. Přesněji řečeno zobrazovaly místa a atmosféru, které dělají tohle město jedinečným, ale nejsou tolik známé. Vítězné fotky jsme natiskli na vlastní pohlednice a lidé si je mohli rozebírat přímo v Hraničáři. Jejich autory jsme samozřejmě patřičně odměnili na vyhlášení během Léta na ulici.

(Jo a v dubnu nás ještě pozvali do Rádia Vltava. Vyslali jsme proto náš A Team ve složení Martina Johnová, Magdaléna Gurská a Tomáš Petermann, aby za nás světu pověděli, jaké to je, dělat kulturu v Ústí nad Labem. Poslechněte. Uslyšíte.)

Druhá úroveň projektu Pozdravy z Ústí se pak snažila nějakým způsobem zmapovat Ústečany podle postojů, které k městu a jeho okolí zaujímají. Tuhle část měla na starost hlavně socioložka Karina Hoření ve spolupráci s Pavlínou Loskotovou. Článek o výsledcích zkoumání Kariny si můžete přečíst zde.

NUR2018 Martiny Johnové: Za mě je to jednoznačně výstava Tvář krajiny a její půlroční program, který do Hraničáře přinesl několik environmentálních témat. Nakousli jsme i změnu klimatu, protože je to právě jeden z největších problémů dnešní doby a my o tom dostatečně nemluvíme, teda pokud ano, tak spíše skepticky. A velkou radost mám z residence chilské architekty Teresy Moller, se kterou jsme strávili několik dní v severozápadních čechách a procházeli nová jezera, která vznikají nebo již vznikly (Milada, Most,…). Co s nimi bude dál?

Tvář krajiny vyvrcholila Létem na ulici a to hned v několika směrech. Zaprvé jsme právě tam vyhlašovali vítěze zmíněné fotografické soutěže. Zadruhé jsme pokřtili druhé číslo našeho tématického časopisu, tentokrát už oficiálně přejmenovaného na Hraničář.

Kdo se začetl, mohl tam najít (a stále může – buď přímo v Hraničáři nebo online zde) články k oběma tématům sezóny 2017–2018; tedy Stud a Tvář krajiny. Do časopisu nám přispěli psychologové, sociologové i experti na enviromentální problematiku. Přispěli jsme ale také my sami, abychom vám z první ruky přiblížili naše celoroční snažení a jeho výsledky.

NUR2018 Jany Stejskalové: Určitě si vzpomenu na Léto na ulici. Je to sice teprve druhé Léto, které jsem v Hraničáři zažila, ale to letošní mi přišlo mnohem lepší než to předchozí úplně ve všem. Super koncerty, zajímavé filmy (a parádní svítící sluchátka!), každý den dobré jídlo, spousta lidí a úplně nejvíc ten poslední večer, na který jich přišlo tolik, až by člověk nevěřil, kolik jich v Ústí je.

Do našich témat se pak souhrou vesmírné synchronicity vpletla ještě architektka Jitka Žambochová se svojí diskuzní platformou Re-vize Ústí. Rozjela ji sice už v roce 2017, ale větší část proběhla právě letos. Jitka na každou diskuzi pozvala několik odborníků z celé republiky a reprezentantů místní občanské, podnikatelské nebo politické sféry. Během zhruba dvouhodinového bloku se pak snažila dostat z nich co nejvíce užitečných informací a rad.

RE-VIZE ÚSTÍ

Nový cyklus přednášek a diskuzí o městě hledá plán pro rozvoj Ústí nad Labem spolu s občany i odborníky. Cílem Re-vize Ústí je vytvořit takovou vizi, díky které by se z Ústí stalo atraktivní a prosperující město, ve kterém budeme chtít žít.

Aleš Loziak a Jitka Žambochová | Foto: Tomáš Lumpe

Úspěch formátu Re-vize stvrzovala vysoká účast diváků na jednotlivých diskuzích i úspěšná crowdfundingová kampaň. Jitce a jejímu týmu se tak podařilo vydat brožuru, ve které shrnují veškeré informace z prvního cyklu Re-vizí. Cílem bylo vytvořit manuál nebo alespoň inspiraci pro politiky i veřejnost, jak léčit problémy, které Ústí pálí. Jestli se to podařilo, ukáže až čas.

NUR2018 Aleše Loziaka: Revize Ústí #4 Image města. Příspěvek zástupce města Ostrava, Ondřeje Dostála. Dobrý příklad jak město přistoupilo k výzvě ucházet se o Evropské město kultury. Ostrava sice nakonec titul nezískala, ale právě díky účasti v této soutěži dokázala vytvořit strategický plán města, jehož důsledek je vidět v silném pozitivním vlivu na veřejný život ve městě.

Po letní pauze nastoupil Hraničář do aktuální sezóny 2018–2019. Tu jsme odstartovali Babím létem na ulici. Koncem září pak proběhl druhý ročník Rodinného festivalu, neboli festivalu pro tvořivé děti a zvídavé rodiče. Hraničář se tak na víkend stal místem nabitým tvořivou atmosférou.

RODINNÝ FESTIVAL

Akce si klade za cíl vytvořit dostatečně zábavné prostředí, které upoutá a zároveň bude rozvíjet kreativitu a nadšení pro tvorbu u dětí i jejich rodičů. Pestrý program vedou šikovní umělci z různých oborů.

MOMO site specific | Foto: Tomáš Lumpe

Děti si mohly užít workshopy, divadelní a taneční vystoupení a rodiče mohli skočit třeba na přednášku nebo si v klidu dát kafe a něco dobrého. Za zmínku určitě stojí filmový workshop pod vedením Ultrafun nebo divadelní loutkové představení Příběh malé Lupitiny Gonzáles.

NUR2018 Pavlíny Loskotové: Jako produkční doprovodných programů v Galerii Hraničář mám radost ze stoupající návštěvnosti doprovodných programů, což svědčí o tom, že se nám daří vybírat témata výstav, která Ústečany baví. Experimentujeme s různými formami doprovodných programů. Osobně mám nejraději takové aktivity, které probíhají venku a těch bylo v roce 2018 opravdu hodně! Tradiční výpravy s Petrem Karlíčkem, procházka s botanikem Albertem Šturmou nebo mapování „květinového“ terénu s Lucií Králíkovou. 

Jako spolutvůrkyni Rodinného festivalu mě těší, že si za dva roky své existence našel své publikum a hostí v Ústí nad Labem to nejlepší, co je možné dětskému divákovi nabídnout.

Druhý letošní tématický blok odstartoval v říjnu ve znamení digitální hygieny a duševního zdraví. Unikátem této výstavy navíc je, že patří k sérii výstav rozesetých po celém městě s názvem Monumentální topografie. Náš hraničářský fragment této akce k výročí 25 let Fakulty umění a designu UJEP se nazývá Topografie pozornosti – zpřítomnění. Výstavu můžete stihnout až do 1. 2. 2019.

NUR2018 Lukáše Pokorného: Pokud bych měl vybrat nejzábavnější moment, tak kromě festivalu FIK to byl klasický zářijový koncert Ceschiho. Ten člověka vždycky tak hrozně nabije energií a pozitivní náladou, že z toho žiju skoro celý další rok. A protože jsem stará citlivka, bylo pro mě jedním z nejdojemnějších momentů vyhlášení fotografické soutěže Pozdravy z Ústí. Vedle mladých pušek převážně z okolí Hraničáře si pro odměnu došel ještě asi 70 letý pán. To bylo milé.

Díky spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví jsme uspořádali už několik přednášek a diskuzí ohledně témat digitální hygieny, přístupu k technologiím a sociálním sítím.

TOPOGRAFIE POZORNOSTI – ZPŘÍTOMNĚNÍ

Výrazným současným tématem se stala duševní hygiena v prostředí, které je snad ve všech oblastech života prostoupeno digitálními technologiemi. Vedle mnoha zdravotních problémů způsobených neustálou technologickou akcelerací moderní i současné společnosti, přibyla s nástupem systematické digitalizace lidských životů a jejich propojení s virtuálními vizuálními rozhraními i řada dalších.

Vystavující umělci | Adéla Součková, Jonáš Strouhal, Andrea Mikysková, Zdeněk Svejkovský, Adéla Waldhauserová, Karim Tarakji, Daniela Dostálková, Josef Málek
Kurátoři | Viktor Čech, Lenka Sýkorová a Martina Johnová
Architekt | Jan Pfeiffer
Grafika | Magdaléna Gurská
Doprovodný program | Pavlína Loskotová, Viktorie Chomaničová, Veronika Tilšerová, studenti Katedry Germanistiky PF UJEP a tým Veřejného sálu Hraničář.

Topografie pozornosti | Foto: Tomáš Lumpe

Další stálicí našeho programu byl listopadový festival ilustrace a komiksu přejmenovaný letos na FIK. Třetí ročník si vzal za své téma psychomagie a rozprostřel svůj program i mimo prostory Hraničáře. Využili jsme například prázdné výlohy a zapojili sousední hospodu Hamburg.

FIK – FESTIVAL ILUSTRACE A KOMIKSU

FIK se zrodil v roce 2016, a to pod názvem Festival ilustrace a komiksu. Za jeho vznikem stojí snaha navázat na ústecký festival současného umění „Kruh” a obohatit ho o umělce z ilustrátorské a komiksové scény.

Festival vznikl na základě propojení aktivních a kreativních lidí okolo Veřejného sálu Hraničář a Fakulty umění a designu UJEP.

Oproti jiným festivalům se FIK snaží vytvořit příjemné domácké prostředí, kde se návštěvníci setkávají spolu s umělci pod jednou střechou, mohou s nimi komunikovat a v případě chuti zde rozvíjet své umělecké ambice.

Kromě klasických přednášek o komiksech a ilustraci tu proběhla ale i přednáška od A2 o využití pychedelických drog při péči o duševní zdraví, nebo přednáška o využití démonologie při tvůrčím procesu od Michala Kocourka. Česko-německo-slovenské složení návštěvníků navíc utvořilo unikátní atmosféru, kterou ve svém článku shrnula Barbora Müllerová a ve své reportáži pro Rádio Wave Alžběta Medková.

Velkým dobrým letošního roku bylo i zapojení Hraničáře do pětiletého projektu Forget Heritage (Zapomenuté dědictví), který pořádáme společně se Statutárním městem Ústí nad Labem. Tento mezinárodní projekt si klade za cíl probouzet ve městech střední Evropy povědomí o vlastní minulosti a kulturním dědictví.

U nás bude projekt probíhat ve znamení 60 ústeckých NEJ. Těšit se můžete na promítání video-mappingových sekvencí na ulici přímo před Hraničářem, bohatý doprovodný program a unikátní mobiliář, který zútulní prostor kolem budovy Hraničáře.

NUR2018 Magdalény Gurské: Za sebe jsem rozhodně nejvíce prožívala FIK 2018. Vzhledem k tomu, že to je takové společné dítě poslední vlny Hraničářské náplavy, jsem na něj patřičně hrdá. Jsem ráda, že z malé myšlenky vznikla takhle silná věc. Hlavně díky kolektivu, který se dost neplánovaně seskupil a později i nečekaně stmelil a to na základě obyčejné potřeby tvořit v Ústí něco nového, současného a především jinak. Každý z nás se specializuje na trošku jiné věci, ale i přes to jsme schopni si porozumět a nechat si navzájem dostatek prostoru. Díky téhle dobře řízené toleranci, jsme dali za vznik něčemu, co se skvěle doplňuje, pruží, magnetizuje a rezonuje napříč společností i uměleckou sférou. 

Tím se dostáváme pomalu do finále. Hraničář letos navázal plno spoluprací a přátelství a zase o něco hlouběji zapustil kořeny do kulturního dění v Ústí nad Labem. Zmínit musíme i cenu od nadace Agosto Foundation, kterou jsem získali za “bohatý a nebývale kvalitní program,  propojující současné umění a kulturu s každodenním životem”. Moc si toho vážíme.

NUR2018 Tomáše Lumpeho: Nesnadná volba, je toho moc. Ať už silné filmové momenty jako byl třeba Palach a nebo skvělá atmosféra během Hraničářských festivalů. Ovšem určitě rád vyzdvihnu koncert kapely Tomáš Palucha. Neměl jsem žádná očekávání a šel se jen mrknout, ale hned mě uhranuli, takže jsem musel zůstat až do konce. Skvělé bylo spojení s velkolepou projekcí na sále, která k tomu prostě sedla, takže to bylo epický, temný a hlavně dobrý.

Samozřejmě proběhlo plno koncertů, projekcí, přednášek a diskuzí, které bych tu nevypsal ani za týden. Člověk si ani neuvědomuje, co všechno se dokáže vejít do jednoho roku a je to hlavně díky vám. Vám všem, kteří k nám chodíte a podporujete Veřejný sál Hraničář. Za to vám třeseme pravicí a těšíme se na další společný rok. Tak ať je ještě lepší a nabitější.

Klidné svátky, divoký Silvestr a šťastný nový rok plný kultury a umění přeje tým Hraničáře.