Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. | Více info | Rozumím

News to your email

Veřejný sál Hraničář

Čvc 2019 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu.

Krása, popel už nepadá

Nepořádek mezi domy a obchod s chudobou, to je ústecké sídliště“, „Ghetta a zadluženost ničí Ústí“ nebo „Leon z ústecké zoo je světovou hvězdou“. To jsou jen některé titulky, které vytvářejí obraz Ústí nad Labem v regionálních i celostátních médiích.

Především kvůli narušení dominantního obrazu chudoby a sociálních problémů (Leon promine) vymyslelo sdružení Hraničář projekt Pozdravy z Ústí, který měl dát obyvatelům možnost, aby sami a jednoduše ukázali svůj obraz města. V průběhu jara 2018 nahrávali své oblíbené fotky Ústí na web projektu na stránkách Hraničáře. Deset snímků bylo na konci vybráno, aby byly vytištěny jako pohledy, které se mohou rozletět do světa jako žitá zpráva o Ústí.

Forma (i když jsou pohledy už možná archaické) byla zvolena tak, aby se do Pozdravů z Ústí mohl zapojit každý. Nakonec jsme shromáždili přes 180 fotografií. Jako celek vypovídají o napětí mezi industriální minulostí Ústí a okolní krajinou. Toto napětí je patrné i v komentáři k jedné fotografii na facebooku, zadumanému pohledu na jezero Milada: „Krása. Popel už nepadá a halda strusky vyvezená z trmické elektrárny zarostla“.

Komentářů ale bylo příliš málo, abychom mohli usuzovat i něco o tom, proč lidé posílali určité fotky a jaký vztah mají k daným místům. V rámci doprovodného programu projektu jsme ale uspořádali setkání s různými skupinami lidí a nad fotkami si povídali o jejich vztahu k Ústí. Na těchto setkáních se vytvořily nejednoznačné a nestálé kategorie vztahů k městu.

Krajináři: Na storytellingových workshopech s dětmi se zdálo, že všichni účastníci by byli raději někde venku. Na fotkách, které přinášeli a na příbězích, které vyprávěli, město skoro nemělo místo, maximálně někde dole a daleko. Hlavní roli ale hrály vyhlídky a kopce kolem a já se bála, že Pozdravy z Ústí o Ústí vůbec nebudou a ukáže se, že z něj všichni chtějí utéct aspoň o víkendu.

Drzí. Žáci ZŠ Palachova a studenti Gymnázia Jateční jsou často první generací narozenou v Ústí. Fotografie, které do projektu dodali, také často ukazovaly místa spojená s domovem – ulici, kterou chodí do školy, rodinný dům. Když měli ale vymýšlet slogan, který by charakterizoval jejich město za ně všechny, nedokázali se odpoutat od negativního obrazu města, jakkoliv jejich osobní zážitky takové nejsou.

Aktivisté. Jednou z forem vybírání fotek pro pohledy byla i výstava ve foyer hraničářského sálu. Návštěvníci diskuze Re-vize Ústí hlasovali barevnými papírky pro jednotlivé fotografie. Vyhrála samozřejmě jediná fotografie, kde hlavní roli hráli lidé a která říká, že „Ústí tvoří lidé“ (s čímž nejde polemizovat). Že se ale jednalo o specifickou skupinu lidí ukazuje, že najednou měly úspěch i další úplně jiné fotky – industriální zákoutí či brutalistní architektura obchodního domu Labe.

Bylo by banální zkonstatovat, že projekt Pohledy z Ústí ukázal, že různí lidé mají rádi různá místa. Osobně bych nejvýš hodnotila samotný proces – že skrze posílání fotografií, komentování, vyprávění příběhů a přemýšlení o své volbě byly tyto různé osobní vztahy k městu vyjádřeny a že obrazová forma a přístupné způsoby zapojení opravdu pomohly tomu, že se lidé účastnili.

Fotky na pohlednice nakonec vybraly odlišné skupiny lidí (veřejnost, členové spolku Hraničář, studenti a žáci) tak aby nevyhrál jen většinový názor. Přesto není třeba brát soubor pohledů jako nějakou definitivní a pravdivou výpověď o Ústí nad Labem – má inspirovat k přemýšlení, jaké je vaše město. Pokud chcete opravdu vyjádřit svůj vztah k němu a nebo něco důležitého k tomuto článku dodat, můžete pohledy posílat také na adresu Karina Hoření, Fakulta sociálních studií, U Kříže 8, 158 00, Praha 5.

Karina Hoření