Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. | Více info | Rozumím

News to your email

Zář 2019 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
BLOG – prostor pro mezioborový dialog a kreativitu.

Krása brutalismu

V březnu proběhla přednáška o architektuře šedesátých a sedmdesátých let 20. století, kde byly představeny ty nejzajímavější stavby z Ústeckého kraje. Já bych ráda více rozepsala, jak vlastně na tuto architekturu nahlížet. Vypomůžu si i několika citáty teoretiků a architektů.

V roce 1955 britští architekti Alison a Petr Smithsonovi ve svém článku uvedli, že „nový brutalismus je v tuto chvíli jediným možným vyústěním moderního hnutí“.

Vraťme se zpět, a to až do doby poloviny 19. století, kdy se v Americe pro nosnou konstrukci postupně začíná prosazovat železobeton. Jedná se o první krůčky, tedy hledání možností tohoto materiálu. Na počátku 20. století si architekt Auguste Perret postavil vlastní dům, kde je prvně železobetonová konstrukce přiznána i na vnějším vzhledu obytného domu. Mezi zaměstnanci architektonické kanceláře bratrů Perretových byl i tehdy mladý Le Corbusier, který si tak používání této konstrukce plně osvojil a od samého začátku své kariéry ji využíval pro vyjádření svých myšlenek.

Chomutov; magistrát města

Osobnost Le Corbusiera měla zásadní vliv na směřování architektury a urbanismu od meziválečného období až po současnost. Ve svém díle postupně přešel od jasného, čistého a lehkého konstruktivismu používajícího základní geometrické tvary až k výrazně robustním stavbám se sochařským pojetím jejich výrazu. Na jeho dílo navazují nová generace architektů, jejichž práce z 50. a 60. let 20. století je označována za styl nového brutalismu (v našem prostředí se používá název pouze brutalismu).

Teoretik Reyner Banham ve svém článku z roku 1955 uvedl:

„body, podle kterých může být architektonický odkaz nového Brutalismusu definován, jsou

1. zapamatovatelnost vzhledu

2. jasně zvýraznění konstrukce

3. hodnota materiálu je v jeho přirozenosti“

Železobeton, či konkrétně technika odlévaného betonu je v počáteční fázi brutalismu značně podstatná, neboť její užití přináší architektům svobodu v modelaci hmoty. Ke stavbám tak přistupují spíše jako k sochařskému dílu. Tuto myšlenku stvrzuje i sám Oscar Niemayer, autor hlavního města Brazílie, který řekl že železobeton „proměnil pojetí a význam nejdůležitějších architektonických prvků: zdi“ a v jiném textu později dodal „Nyní, kdy je díky železobetonu možné prakticky cokoliv, troufal jsem si na víc, než jen postavit významné a originální dílo … Chtěl jsem udělat cosi na způsob veliké sochy“ .

Stavby sice působí hřmotně, ale při bližším pohledu mají velmi jemný detail. Brutalismus se často označuje jako drsná poezie. Tvůrci vědomě pracují s možnostmi technologického procesu odlévaného betonu, kdy skladbou jednotlivých prken bednění se vytváří vzor na povrchu stěn. Taktéž využívali proces tuhnutí, kdy se po počátečním zatvrdnutí začne vnější vrstva vymývat, čímž vzniká drsnější a strukturovanější povrch ploch.

Experimenty s charakterem povrchu materiálu byly velmi různorodé a individuální dle přístupu umělce. Může jít jen o vytvoření struktury, nebo až svébytného uměleckého díla v podobě reliéfu. V hale kolektivního domu Unité d’habitation od Le Corbusiera se najednou ve velmi hrubě odlitém betonu objevují otisky schránek mušlí.

Tento motiv hry je možné spařit v druhém kritériu těchto staveb a to přiznání nosné konstrukce do architektonického výrazu stavby. Jednotlivé díly jsou navrženy tak, že mohou působit jako dětská stavebnice. Vidíte přesně, kde do sebe vzájemně zapadají a který prvek nese který.

Brutalismus je styl plný protikladů. Neobjevil se tu jen tak z ničeho nic, ale jde o přirozený vývoj tohoto oboru a má i svůj dopad na následující generace. Je to vzdor k předchozímu výrazovému stylu moderny, ale stojí na jejím technologickém vývoji. Současně reaguje na poválečnou situaci a snaží se lidem nabídnout ve svém výrazu jistou stabilitu, zemitost, jistotu s ekonomií výstavby. Odkaz brutalismu se dá bezesporu vypozorovat u organické architektury či stylu high tech, které jsou ovšem běžnou společností vnímány daleko lépe.

Hodnotit ho jen skrze jeho vnější formu je proto velmi zjednodušující. Zkuste při dalším setkání s touto architekturou přijít k ní trochu blíž a podívat se na ní v jiném úhlu. Určitě najdete její neočekávané stránky, nebo třeba klid, stabilitu. Strohost je doplněna jemností a to nejen materiálovou, ale i třeba zapojením zeleně nebo vodního prvku.

Mgr. Lenka Hájková

Pracuje pro Národní památkový ústav