Veřejný sál Hraničář

Jak díky videohrám můžeme šťastněji stárnout.

V samém závěru konání výstavy Sluneční město: Architektonické dědictví z let 1948–1989 jsem měl možnost připravit coby jeden z doprovodných programů komentovanou vycházku centrem Ústí nad Labem. Byť v centru mého zájmu stály z významné části právě domy vzniklé v éře diktatury komunistické strany, nesoustředil jsem se nijak výrazně na peripetie jejich vzniku.

Poté, co architekty definitivně přestaly naplňovat čisté formy modernismu a mezinárodního stylu, objevil se na scéně syrovější a nadsazený styl, pojmenovaný hned při svém vzniku kritikem architektury R. Banhamem jako nový brutalismus. Nespatřoval krásu v přiměřenosti, ale naopak netaktně vystaveném betonu, oceli, fasádních obkladech a výrazných (a trochu zbytečných) tvarech, odvozených ze strojové estetiky, nebo prostě jenom sochařsky volně tvarovaných.

V březnu proběhla přednáška o architektuře šedesátých a sedmdesátých let 20. století, kde byly představeny ty nejzajímavější stavby z Ústeckého kraje. Já bych ráda více rozepsala, jak vlastně na tuto architekturu nahlížet. Vypomůžu si i několika citáty teoretiků a architektů. V roce 1955 britští architekti Alison a Petr Smithsonovi ve svém článku uvedli, že „nový brutalismus je v tuto chvíli jediným možným vyústěním moderního hnutí“.

Volně navazuji na text Odpojená společnost, který vyšel na blogu Hraničáře počátkem roku. Text, související s širším tématem psychohygieny, se věnoval vyhýbavému, disociativnímu chování, které ve velké míře postihuje jednotlivce a potažmo celou společnost. Tento fenomén existoval dávno před masivním rozšířením technologií, ty mu však ochotně nahrávají a „odpojenost skrytou v připojenosti“ nadále posilují.

Je hotovo. Galerie Hraničář právě ukončila svoji půlroční výstavu Topografie pozornosti – Zpřítomnění. Pokud jste u nás byli, víte, o čem mluvím, pokud ne, škoda. Na našem blogu nicméně hodláme využít setrvačnosti takto silného tématu a měsíc trvajícího mezidobí, než galerii ovládne výstava nová. Chceme otevřít ještě pár témat, která se k moderním technologiím a duševní hygieně vážou.

Bývá to časté téma hovorů. Zrychlování. Nedostatek času. Pocit neustálého tlaku. Neschopnost se zorientovat v přívalu počitků a informací a rozlišit podstatné od nepodstatného. Když čas a klid konečně máme, stává se, že jej nedokážeme „v klidu“ využít a odpočinout si. Jsme roztěkaní, nervózní, hledáme rozptýlení a nakonec zjišťujeme, že jsme unavenější než na začátku. Motáme se v začarovaném kruhu tlaku na práci a tlaku na odpočinek.

Víte, o co není na konci roku nikdy nouze? O bilanční články. A víte, co teď bude následovat? Bilanční článek. Sorry, někdy prostě musíme jít s proudem. Pojďte s námi a připomeňme si společně nejdůležitějšími momenty roku 2018 v Hraničáři.