Jak jsme slibovali a zvali, 30. dubna 2017 proběhl v Hraničáři Nedělní piknik myšlenek s podnázvem Ovlivní těžba lithia život na Ústecku?
Víme, že spousta lidí nemohla dorazit, ale o tématiku měli velký zájem, proto jsme pro Vás připravili shrnutí akce a nejdůležitějších informací.

O Pikniku myšlenek

Nedělní pikniky myšlenek jsou v Hraničáři komornější akce, kde diskutujeme my, pozvaní odborníci a všichni přítomní návštěvníci. Ve stejném duchu se nesla i diskuze na téma těžby lithia. V prostorách Galerie Hraničář, konkrétně v Media Labu, jsem pak diskuzi moderoval já. Abych se přiznal, něco takového jsem dělal úplně poprvé, takže jsem zpětně velmi vděčný, že jsme měli tak informované odborníky a zvědavé návštěvníky. Diskuze probíhala plynule skoro sama a z plánované hodiny a půl se natáhla téměř na tři hodiny.

Kdo byli naši odborníci?

Ing. Martin Libich — metalurg, vystudoval VŠCHT a zabývá se zpracováním cinvalditu (rudy s obsahem lithia)

Ing. Tomáš Sivíček, Ph.D. — ředitel Inovačního centra pro Ústecký kraj a vedoucí katedry ekonomie UJEP

JUDr. Karolína Žákovská, Ph.D. — právnička a kantorka na právnické fakultě Univerzity Karlovy, zaměřuje se na životní prostředí

Akci jsem uvedl shrnutím známých informací o těžbě lithia na Cínovci, které jsme my nebo jiná média dosud nastřádali. Obsahově se informace zhruba kryly s mým předchozím článkem. Po mně už si vzal slovo Martin Libich. Svou přednášku zahájil vysvětlením nejpoužívanějších metod zpracování rudy obsahující lithium na uhličitan lithný (lithium karbonát), tj. na látku, se kterou se dá obchodovat a která se dá dál zpracovávat. Vysvětlil na ní, proč momentální těžba lithia na Cínovci nedává úplně smysl.

Problematika zpracování lithia

Ve světě se dnes získává lithium dvěma způsoby. Prvním způsobem je získávání ze solanek. Konkrétně se bavíme o odpařování roztoků nasycených nejrůznějšími solemi přidáním kyselin. Tento způsob se využívá například v Chile. Nás se ale netýká, protože naše lithium je vázané na lithnonosnou rudu, konkrétně cinvaldit.

V úvahu tedy připadá druhý způsob a sice právě dobývání z lithnonosných rud. Problém ale je, že většina takových rud, ze kterých se aktuálně ve světě lithium získává, má obsah lithia kolem 3,7 %. Oproti tomu náš cinvaldit má obsah pouze 1,5 %. V současné době proto probíhá na VŠCHT výzkum metody, jak lithium z cinvalditu získat.

Zatím se jim podařilo dosáhnout skrze velmi komplikovaný proces 44% účinnosti. Tedy více jak polovina lithia byla během procesu ztracena. To znamená, že v současné době neexistuje ekonomicky efektivní metoda, jak lithium z cinvalditu dostat. (V případě zájmu máme odborné vysvětlení přímo od Martina Libicha, které můžeme naskenovat. Případně odkazujeme na jeho diplomovou práci.)

Cínovecké lithium versus peníze

Pokud bychom prodávali samotný cinvaldit místo lithného karbonátu, jednalo by se o mnohonásobně nižší cenu. Můžeme si to představit jako pyramidu, kdy na vrcholu máme to nejdražší – produkt (lithiové baterie), pod ním je surovina pro výrobu toho produktu (lithný karbonát) a pod ním ruda, ze které se tato ceněná surovina získává (cinvaldit). Nejvýhodnější je proto samozřejmě prodávat výsledný produktu a nejméně výhodné je prodej cinvadlitu. Z tuny cinvalditu (už odděleného od hlušiny) dostanete přibližně 15 kg lithia.

Nejde jen o výhodnost, ale i o proveditelnost. Podle současných odhadů leží pod Cínovcem 1,2–1,4 milionu tun kovu, což odpovídá zhruba 600–700 milionům tun cinvalditu. Pokud za následujících 30 let vytěžíme desetinu této rudy (zhruba 60 milionů tun), cca 2 miliony tun za rok, jednalo by se o 80.000 plně naložených kamionů za rok. Nepředstavitelné a neekonomické řešení.

Jenže ani zpracování lithia z cinvalditu na místě není v současné době možné. Jednak jsme mluvili o ztrátě téměř 56 % materiálu a jednak by se pro samotné oddělení muselo spoustu materiálu přivést.

Kdo už těží?

K přetěžení hlušiny s obsahem lithia z Cínoveckých odkladišť po bývalé těžbě cínu a wolframu má v současné době práva společnost Cínovecká deponie vlastněná fondem RSJ (kde je jedním z hlavních podílníků miliardář Karel Janeček). Bavíme se tu zhruba o 10 % celkového množství lithia v okolí Cínovce, které má Cínovecké deponie získat povrchovou těžbou.

Tady upozornila doktorka Žákovská, že z právního hlediska vzhledem k tomu, že se jedná o přetěžení již jednou těžené suroviny, nemuselo by se jednat o výsadní nerostné bohatství, ze kterého musí těžaři odvádět státu poplatky.

Tím by Cínovecká deponie musela platit pouze za pozemky, na kterých bude těžit. Navíc vzhledem k výše zmíněné problematice získávání lithia by v zájmu rychlých zisků nejspíš prodávali pouze cinvaldit, ale to už se dostáváme do oblasti spekulací.

Co Tesla?

Kromě dalších témat pak ředitel Sivíček nastínil snahu CzechInVestu přitáhnout do našeho regionu společnost Tesla a jejich vizi postavit v Evropě další Gigafactory. Vyvrátil spekulace o tom, že právě Cínovecké ložisko je jedním z hlavních důvodů, proč by tu měla továrna na automobily Tesla vzniknout.

Podle jeho mínění Tesle může být ve výsledku jedno, odkud lithium dovezou, proto se je snaží oslovit spíše zkušenými odborníky (nejen) v oblasti energetiky, se kterou má Ústecký kraj mnohaleté zkušenosti.

Jeho snahy o udržení šikovných lidí na Ústecku a celkovému vzchopení kraje potvrzuje i domluva testování bezpiltoních automobilů, která bude v našem kraji probíhat.

Shrnutí

Těžba lithia je stále velké a důležité téma a náš Nedělní piknik myšlenek to jen potvrdil. Otázek od návštěvníků bylo mnoho a jen odkryly spousty nejasností, na které jsme nedokázali odpovědět. Chceme proto v následujících měsících udělat akci větší a pozvat další odborníky i zástupce přímo z firem, které se na těžbě podílí.

Na závěr bych rád poděkoval všem zúčastněným, obzvlášť Martinu Libichovi, který nám předal odborné informace, kterými se média příliš nezabývají, a která jsou při tom stěžejní.

Lukáš Pokorný