Začátkem října to v Galerii Hraničář zase pěkně ožilo. Stejně jako každý půl rok se totiž otevíralo nové téma a s ním i nová výstava. Slovo, které na následující měsíce budovu Hraničáře a jeho program prostoupí, je stud. I když se opíráme hlavně o program spřáteleného drážďanského Muzea hygieny, je téma studu podle nás velmi aktuální a proto i zajímavé.

Tématické projekty Hraničáře

Ještě než se pustíme do otázky proč, odpovězme na otázku co? Co jsou vlastně tématické projekty Hraničáře?

Můžete se na to dívat tak, že galerie bez tématu je jako námořník bez kurzu. Tématické projekty si Hraničář vybírá, aby mohl na půl roku směřovat své snažení určitým směrem. Ať už mluvíme o pozvání konkrétních umělců, nebo sestavování programu.

Témata, která si vybíráme, jsou aktuální a souvisí s problémy naší doby. V posledních letech jsme se inspirovali hlavně u kolegů z Německého muzea hygieny v Drážďanech. Vždy si ale téma přizpůsobíme své vlastní představě a vizi.

Když se ohlédneme za předchozími tématy, tak vloni touto dobou startoval tématický projekt Jazyk a na něj navazoval projekt Jak si rozumět? Ten vyústil Létem na ulici a vydáním prvního čísla hraničářského časopisu.

Proč stud?

Jungiánští psychologové ho nazývají bažinou duše, jiní ochranou vlastní intimity. Co je vlastně stud a je ve 21. století ještě vůbec aktuálním tématem? To jsou otázky, které nás v Hraničáři zajímají a kterým se chceme v rámci projektu věnovat.

Ve smyslu cudnosti se už o studu v západní společnosti nedá téměř mluvit, ale to neznamená, že vymizel úplně. Spíše se jen přesunul do jiných oblastí našeho života. V době, kdy je svět propojený a je velmi důležité zapadat, nebo vyčnívat jen tím správným způsobem, nabírá stud stále více na síle. Jeho zdrojem se stávají otázky sociální, ekonomické, kulturní i filosofické. Mohli bychom se na něj dívat ve vztahu ke společnosti, ke státu, nebo třeba k městu. My se ale rozhodli, že bude nejlepší začít u jedince.

Americká psycholožka Brené Brownová, která se studem zabývá, zjistila v prvním roce svého výzkumu tři důležité věci:

  1. Všichni se stydíme,
  2. nikdo o tom nechce mluvit,
  3. čím méně o tom mluvíme, tím větší moc nad námi stud má.

Dokonce stud považuje za opak empatie, za něco, co lidi odděluje.

Lékem na stud je pak podle doktorky Brownové odvaha a otevřenost, kdy lidé sdílí své pocity a zkušenosti. Vzniká tak propojení, díky kterému mnozí zjistí, že v tom (ať už je TO cokoliv) nejsou sami. Upřímné sdílení je ale v době sociálních sítí, pokrytectví a mělkosti, které zde vládnou, velmi nedostatkovým zbožím. Oslavují se pouze určité styly života, oblékání, typy postav nebo názorů.

Stud může ovlivňovat a ovlivňuje naše rozhodování. Stud je strachem z neúspěchu. Stud jsou přehnané nároky, které na sebe klademe v rámci společenských vzorů a norem. Ženy jsou pod tlakem ohledně vzhledu, kariéry a domácnosti, muži pak zase musí dostát určitým standardům a výkonům. Jakmile se vychýlíme, hlásí se pocit selhání a s ním sílí i stud.

Výstava, za kterou se nestydíme

Stud ale nemusí být nutně jen negativní. Definuje nám hranice a vztah jedince ke společnosti, pomáhá nám při vývoji a chrání nás. Následující půlrok se proto budeme tématu v Hraničáři věnovat z pohledu umění, sociologie a psychologie. I přesto, že je to téma docela těžké, rozhodli jsme se k němu přistupovat s nadhledem a s určitou dávkou ironie. Ostatně se můžete přesvědčit sami na výstavě, která čeká v Galerie Hraničář jen na vás.

Podíleli se na ní umělci, kteří mají k tématu vztah a nějakým způsobem se mu věnovali už v minulosti. Jsou to Lenka Balounová, Olga Pek, Lea Petříková, Latefa WierschIvana Zochová. Kurátorkou celé výstavy je pak Martina Johnová, architektem Richard Loskot. Grafickou stránku výstavy si vzala na starost Magdaléna Gurská.

Ve dvou patrech galerie se tak můžete těšit na animace, poezii i rozhlasové hry, vše laděné do intimní atmosféry, ze které se vám nebude chtít odejít.

V rámci doprovodného programu bychom rádi vyvolali společnou diskuzi, jak stud vnímáme všichni v každodenním životě. Můžete se proto těšit na promítání, debaty, přednášky a jiné akce související s tématem.

Výstava probíhá od 11. října 2017 do 9. února 2018 a je volně přístupná. Stačí si jen pohlídat otevírací dobu galerie a výstavu si projít. Všichni jste srdečně zváni a stydět se rozhodně nemusíte.

Lukáš Pokorný