Sep 2017 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30

Association

O spolku

Veřejný sál Hraničář je otevřenou platformou propojující současné umění a kulturu s každodenním životem v dynamicky se rozvíjející společnosti. Je prostorem pro kreativní lidi, kteří potřebují reflektovat jak komunitní, tak celospolečenské změny uměleckými prostředky a jsou schopni svým entuziasmem obohacovat veřejný prostor o neotřelé a kvalitní myšlenky. Spolek vnímá současné umění a kulturu jako více než nadstavbu a volnočasovou aktivitu – kulturu a současné umění považuje zejména za prostředek pro rozvoj tvořivosti, osobnostního růstu a objevování nových způsobů komunikace v široké společnosti.

Hraničář programově staví na spolupráci města a univerzity s ambicí stát se jejich průsečíkem v oblasti kultury. Výsledkem této vize jsou již teď kvalitní pořady, které mají být přínosem pro širokou ústeckou veřejnost. Obsáhlý kulturní program domu je založen na profilaci jednotlivých pravidelných vlastních pořadů tak, aby se návštěvník mohl snáze spolehnout na pravidelnost v termínech a také na kvalitu našeho výběru. Cílem je také do Ústí přitáhnout pozornost veřejnosti nejen z našeho regionu.

Hraničář se nebojí otevírat kritická témata, která jsou v naší společnosti aktuální. Přesto jasně deklaruje svou apolitičnost.

Orgány spolku

Ředitel

MgA. Aleš Loziak

Správní rada

MgA. Richard Loskot – předseda spolku
Ing. arch. Tomáš Petermann – místopředseda spolku
MgA. Aleš Loziak
Karel Karika
MgA. Tomáš Lumpe

Dozorčí rada

Ondřej Suchý – předseda
Aleš Bárta
Jindra Moravcová

 

Příběh domu

Budova Hraničáře byla postavena v roce 1923 přímo v centru Ústí nad Labem podle návrhu Roberta Beutela jako spolkové sály německé sociální demokracie. Již ve třicátých letech pak Hraničář patřil k jedněm z nejvýznamnějších kin v České republice. Začátkem 60. let minulého století byl sál přestavěn čistě pro provoz kina a budova také získala svůj dnešní název. Svědkem této doby je mimo jiné malovaná „mozaika“ ve foyer výtvarníka Ladislava Lapáčka.  Kino bylo v provozu až do roku 2010, kdy jej tehdejší vlastník zavřel. Čtyři roky tak budova byla bez pravidelného využití.

V roce 2014 se skupina mladých lidí spojených s místní Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně, usilujících o znovuotevření tohoto kulturního stánku, spojila se slavným ústeckým divadelním souborem Činoherního studia, které bylo ničeno politickými tlaky místní radnice, a dali společně dohromady plán na oživení budovy Hraničáře, který se měl stát novou scénou pro soubor Činoherního studia a další kulturní program.

Tehdy připlula nebývalá vlna solidarity od občanů Ústí, ale i z celé ČR, dobrovolníci pomáhali, lidé se zajímali – o Činoherní studio a nově opět o Hraničář. Činoherní studio se pak úspěšně vrátilo do své střekovské budovy a příběh novodobého využití Hraničáře mohl začít.